9. 3. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
9. 3. 2006

Největší průšvih se dá rozdělit na řadu dílčích úspěchů

Bylo by to určitě lepší než ty věčné nářky nad tím, jak krásně by se žilo, kdyby se žilo jako třeba za první republiky, socialismu nebo za starého Rakouska. Podle mne nelze dějiny chápat jako návod k tomu, jak žít život, který už prožili jiní dávno před námi.

Hledal jsem nějaký aktuální symbol, který by byl obrazem toho, co se děje. V poslední době začaly všude kolem nás padat pod sněhem střechy. Padaly jedna za druhou. Vzpomněl jsem si, že když jsem byl malý bylo sněhu daleko více než dnes a přesto střechy jaksi nepadaly. Nabylo to nedostatečnou medializací. Kdyby někde spadla střecha pod návalem sněhu, vědělo by se o tom široko daleko. Bylo to tím, že tenkrát byly střechy stavěny tak, aby nepadaly. Jejich prioritní a dá se říci skoro jedinou funkcí bylo chránit lidské obydlí nebo jinou stavbu předtím, aby do ní shora nic neteklo a nic nepadalo a tím méně střecha sama.

Dnes má taková střecha ještě mimo jiné i tu funkci, aby na ní a její stavbě někdo vydělal. Má tedy charakter zboží. Pak je tu ještě další funkce a to ta, že musí být "in". Esteticky, materiálově a musí reprezentovat. Svého majitele i autora.

Samozřejmě pořád platí, že by neměla ani padat, ale v tom vícekriteriálním hodnocení už se to tak trochu ztrácí. Dá se říci, že to byla nádherná střecha a vyhověla ve všech kriteriích až na jedno. Nezůstala stát. Je to něco, jako když nám televizní komentátor nebo trenér z Turína vykládá, v čem všem byli ti "naši" borci lepší než soupeř, takže se zdá, že si ani ten soupeř ani neškrtnul. Oslavná tiráda ale pomíjí to zásadní, totiž, že ti "naši" prohráli... Opravdu okouzlující okolnost přinesl prodej klíčových přístavů USA společnosti z islámského světa. Bezpečnostní experti prohlašují, že byla splněna veškerá kriteria, bezpečnostní kriteria.

Snad se jen zapomnělo, že je to podobné jako kdybychom tomu, o kom tvrdíme, že nás chodí vykrádat, prodali vlastní dveře anebo ho udělali vrátným. Nebo něco jako agent CIA afroamerického původu, vysazený na sovětský venkov. Znáte to. Vodku umí pít, na balalajku umí hrát, ba i kozáčka umí tancovat. Všechna kriteria splňuje. Jenom prostě tak trochu nezapadá mezi ty místní s rovnými, slámovými vlasy... Absurdní je to, že možná dostal tento úkol, protože, kdyby ho nedostal, mohla by z toho být rasová diskriminace. Prostě korektnost nade vše.

Je to tak. Jsme neustále zavalováni hodnocením všeho možného a podle všemožných kriterií, až se to podstatné úplně ztratí. A vůbec moc hodnotíme a soudíme. Neustále vyslovujeme soudy o tom, co je lepší a co je horší. Často se nám v rámci hodnocení všech možných názorů úplně ztrácí hodnocený jev. Často místo reakce na konkrétní změnu se zabýváme vyhodnocováním názorů na ni a pokud se tyto názory vzájemně negují jsme ochotni tvrdit, že se vlastně nic nestalo.

Velice zřetelně se to projevuje v oblasti korupce. Naprosto zapomínáme při všech rozborech korupčního chování, že na počátku toho existuje nějaký úkol pro konkrétní osobu. Místo toho, abychom se soustředili na výsledek toho, jak dobře dokázala tato osoba úkol splnit, tak hodnotíme, jak postupovala v souladu s jakýmisi kritérii. Především jde o to, zda vybrala někoho, kdo vybere toho, kdo to má udělat. Vybírat ovšem nemůže sama, ale musí mít výběrovou komisi. Ta musí být alespoň pětičlenná a měla by vybírat alespoň z pěti kandidátů. Teprve ten, který projde sítem minimálně 25 vazeb, může vybírat toho, kdo to udělá a když jich je také 5, tak už tu máme více než stovku možných vazeb, než se vůbec začne něco dělat. Takže ten zodpovědný je nakonec úplně bezmocný a může být obviněn jen z toho, že vybral výběrovou komisi pro výběr poradce pro výběr dodavatele bez výběrového řízení atd.atd.atd. Výsledek úkolu nikoho nezajímá, protože jsme uneseni tím, kdo koho v rámci té pavučiny znal a neznal a malujeme si to do novin. Pro příznivce těchto malůvek bych rád uvedl, že se všichni na této planetě známe asi tak přes pět osob. A u nás prakticky není možné najít dva lidi, kteří by neměli společného známého a o odborných a profesních komunitách platí, že se známe všichni navzájem.

Kdyby ovšem onen odpovědný zadal tu práci svému známému, o kterém je přesvědčen, že věc udělá dobře a levně a je připraven za to převzít odpovědnost, tak si musí rovnou sbalit a odejít, protože ho napadnou, že nevytvořil onu pavučinu, ve které se ta korupce prostě objevit musí. Přímá odpovědnost za splnění úkolu, jaksi vylučuje korupci apriori nebo ji alespoň činí naprosto jasně odhalitelnou. Rozmělněná odpovědnost nepřináší ani transparentnější prostředí ani lepší výsledky. Můžeme hovořit o krizi řídící práce a krizi odpovědnosti vůbec.

Před mnoha sty lety na počátku minulého tisíciletí řekl mnich Occamo památnou větu: "jednotlivosti nebuďtež zmnožovány". Která vešla v mnoha podobách do dějin lidského myšlení jako Occamova břitva. Ten dobrý muž se musí divit, když shlíží na tento svět, pokud ovšem za svou odvážnou myšlenku nepřišel do pekla, protože to by spíše vzhlížel...Pokud se nám zdá, že máme málo argumentů, tak je prostě rozdělíme. I ten největší průser se dá rozdělit na řadu dílčích úspěchů a naopak i ten nejlepší výsledek lze interpretovat jako náhodný důsledek dlouhé řady chyb.

Nová doba přinesla i statistiku, což je věda, která podobně jako dámské bikiny odhaluje mnohé, ale to podstatné zakrývá. Jsou nám sdělovány nejrůznější divoké závěry vyplývající z korelace dat na základě těchto korelací se dovozuje identita nebo podobnost. A protože mezi muži a lesbickými ženami lze vypozorovat vysokou korelaci v parametru "zájem o ženy", můžeme dovodit, že normální muž je vlastně lesbička a naopak. Že je to hloupost?! To je. Ale víme to zřetelně a jasně jenom proto, že je to v přímém rozporu s naší zkušeností. Horší už to je v legislativě.

Vezměme si takový zákon o DPH, ve znění známém také jako "euronovela". Cituji paragraf 37: "... a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je číslo 19 v případě základní sazby daně nebo číslo 5 v případě snížené sazby daně a ve jmenovateli číslo 100, vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná čísla..." Že neumíte zaokrouhlovat setiny na čtyři desetinná místa?! Můj devítiletý potomek také ne. Ale kolik hloupostí asi bude v zákonu, který uzákoňuje takový nesmysl. Možná stovky, možná žádná. Neumíme o tom rozhodnout, protože to není obsahem naší zkušenosti. Ale věřit takovému zákonu můžeme opravdu jen těžko.

Rád bych vrátil na počátek a řekl, že náš klíčový problém spočívá v tom, že jsme dokázali vyprázdnit obsah pojmů a proměnit je v jakési prázdné věšáky nebo naopak ve volně poletující symboly, které už žijí vlastním životem. Neukotvenost nás všech v našem reálném světě se tomu dá říci.

Zbývá tedy pokusit se odpovědět na otázku, který je to náš reálný svět a jak se v něm ukotvit. Je totiž mnoho světů. Pojďme si to ukázat na prostinkém příkladu zeleného světla na semaforu. Zelené světlo na semaforu je zeleným světlem a říká mi, že mohu bezpečně projít. Je to jev sám o sobě. Všechno ostatní je vyklad jinými jevy. Možná je to proud Newtonových částic nebo Huygensovo vlnění světelného éteru, možná je to Maxwellovo elektromagnetické vlnění a možná něco úplně jiného. Moderní věda přinesla i základní poznání, že reálný svět není totožný se světem, který nám ukazují naše smysly.

Keplerův heliocentrismus je nejdramatičtějším posunem reálného světa mimo antropocentrismus a geocentrismus, který moderní věda přinesla. Je tedy patrné, že ani naše antropocentrické vidění ani vidění moderní vědy neumožňuje pohlédnout na náš reálný svět ani na naše bezprostřední okolí v jejich celé šíři. Je pravdou, že vidíme pouze to, co vidět doopravdy můžeme. Naše možnosti vidět jsou dány naším obzorem.

Pokud tedy říkáme, co vidíme, popisujeme nejčastěji náš obzor. Dále popisujeme ty předměty, které nám brání ve výhledu na náš obzor a hledáme odpovědi na otázku, co je za obzorem. Stručně řečeno: obzor je to, co formuje náš reálný svět. Planeta Země, viděná z dostatečné dálky, je bodem, ale i ta nejmenší kulička je z dostatečné blízkosti rovinou. Moderní věda přinesla různé metody poznání, ale proměnila náš reálný svět do spleti symbolů, které nevypovídají nic o jeho podstatě.

Lidé se v této džungli začínají ztrácet a pod vlivem médií rezignují na rozhodování sami osobě. Rozhodovat sám o sobě však může jen ten, kdo si uvědomuje sám sebe se všemi svými nedostatky i přednostmi a kdo je schopen žít vlastní život podle vlastních pravidel a zásad. Je to tedy otázka určitých pravidel chování a struktury vlastních mravních hodnot. Pokud se mohu opřít o významné sociologické výzkumy, pak platí, že člověk dělá nejméně chyb, když pracuje podle sebe a pro sebe.

Otázka tedy nestojí tak, zda mám hamounit pod sebe nebo se obětovat pro druhé, ale do jaké míry jsou mé zájmy v souladu se zájmy mého okolí.

Rozvoj sociální inteligence je ovšem klíčovým úkolem výchovy. Na tento úkol však už v naší době rezignoval opravdu kdekdo. Když se mluví o výchově k čemukoliv, tak se hned ozve pokřik o tom, že stačí dostatečný objem objektivních informací a každý si udělá svůj názor... Udělá nebo neudělá a podle toho to také vypadá. Dnes máme možnost sebou nosit na malé paměťové kartě celé dějiny lidstva a dokážeme určitě recitovat spoustu dat, ale o jejich smyslu a tom, co dává lidskému životu inspiraci a sílu nám ta ohromná hromada dat neříká vůbec nic. Možná jsem naivní, ale měli bychom se z dějin především učit, kdy hledat tu sílu a inspiraci. Bylo by to určitě lepší než ty věčné nářky nad tím, jak krásně by se žilo, kdyby se žilo jako třeba za první republiky, socialismu nebo za starého Rakouska. Podle mne nelze dějiny chápat jako návod k tomu, jak žít život, který už prožili jiní dávno před námi.

Když někteří moudří mužové hovoří nejen o tom, že je třeba budovat morálku lidských činů a slov, ale i morálku lidských ambicí, dívají se na ně ostatní jako na špatně oprášené zkameněliny nebo vycpaniny, patřící do vitrín v zadním traktu muzea, kam dojdou už jen velmi unavené školní výpravy a to ještě,když venku prší a je zavřený bufet a stánek se suvenýry. Rád bych poznamenal, že kam až paměť lidstva sahá, tam pády říší a civilizací měly svůj počátek v relativizaci mravních hodnot.

                 
Obsah vydání       9. 3. 2006
9. 3. 2006 Operace Antropoid: Policie pro podezření z korupce zatýkala na ministerstvu dopravy
9. 3. 2006 Otevřeli jsme Pandořinu skříňku
9. 3. 2006 Bůh: Ztratil jsem důvěru v Blaira
9. 3. 2006 Očekávaný efekt Bohumil  Kartous
9. 3. 2006 Užijte si to kafe, možná je vaše poslední
9. 3. 2006 Rodina, která chodí po čtyřech
9. 3. 2006 Prokletí Sylvie  Richterová
9. 3. 2006 Korupce a vydírání v obecním zastupitelstvu Zdeněk  Belušík
8. 3. 2006 Írán varuje Spojené státy, že jim "způsobí škody a bolest"
9. 3. 2006 MDŽ 2006: Muži Děkují Ženám Štěpán  Kotrba
8. 3. 2006 Proto nelze vyhrát válku proti chudobě, varuje OSN
9. 3. 2006 Většina Čechů nemusí na britských univerzitách platit školné Jan  Čulík
9. 3. 2006 Za ekologickou může být považována pouze efektivní energetika Milan  Černý
9. 3. 2006 Výkřik proti ubližování dětem Irena  Zítková
9. 3. 2006 Největší průšvih se dá rozdělit na řadu dílčích úspěchů Ladislav  Žák
9. 3. 2006 Kdo kde vládne Oldřich  Průša
9. 3. 2006 Poslanec Křeček (ČSSD) obelhává voliče Miroslav  Šuta
9. 3. 2006 Velký megafon Miroslava Šuty Ivan  Brezina
9. 3. 2006 Zelení a Jasnovidci
8. 3. 2006 O autoritě a informaci Jakub  Wolf
8. 3. 2006 Britští vládní experti zkritizovali Blairův program expanze jaderné energetiky
8. 3. 2006 Názory, postoje a znalosti české populace v počátcích digitálního televizního vysílání Petr  Sak, Karolína  Kolesárová-Saková
8. 3. 2006 Kolik má Čína Tibetů Marian  Golis
7. 3. 2006 České dráhy: Psycholog Matoušek a psychologie Pendolina Štěpán  Kotrba
7. 3. 2006 Britští muži budou muset ženy otevřeně žádat o souhlas s pohlavním stykem
6. 3. 2006 Prznění češtiny v pražském Činoherním klubu Jan  Čulík
12. 2. 2006 Hospodaření OSBL za leden 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce