Jednou z oněch doposud opominutých souvislostí byl návrh šéfredaktora Literárních novin Jakuba Patočky nedat licenci žádnému z komerčních médií. Neobolševický návrh na zrušení médií "soukromé služby" s cílem zabezpečit prostor pro média "veřejné služby" nevyvolal jen shovívavý úsměv, kterým se oceňují blázni, ale v některých vztek a v mnohých "zainteresovaných" i strach. Není to tak dlouho, kdy Jan Kraus volal z tribuny "vzbouřenců" před Českou televizí na Kavčích horách: Budeme chtít licenci NOVY ! Byla zima 2000 a Krausův návrh vypadal tehdy stejně šíleně, jako teď ten Patočkův. Přesto mu shromáždění příznivci bouřlivě aplaudovali... Čas oponou trhnul a mnohé tehdy šílené se ve světle dneška stává reálným... Bohužel.

Některé myšlenky jsou inspirativní. Alexandr Pícha prezentoval na úvod představu multimediálního digitálního rádia, čímž mi udělal radost. Uvedl ho prezentací mezistupně - internetového rádia v mobilním telefonu, a tak vystoupení ředitele Radiožurnálu bylo efektní. "Naladil" svůj PDA telefon na vysílání Radiožurnálu a užaslým kolegům pustil rozhlas "v přímém přenosu" se sugestivní otázkou o jaké médium vlastně jde. Rádio na internetu v mobilním telefonu si vyžadovalo potlesk na otevřené scéně... Potěšitelné je, že v tomto případě je médium veřejné služby na technologické špičce. I když tam mohlo být už před dvěma lety. Jediné, co stále brání masivnímu rozvoji nových technologií v Českém rozhlase, je jeho generální ředitel, tvrdící, že nejsou peníze. Což ostatně není pravda, neb plýtvání prostředky je v některých "bohatých" stanicích a střediscích (včetně techniky) nejobvyklejší pracovní metoda. Stačilo by připojit celý Český rozhlas (včetně krajských středisek) na páteřní síť CESNETu namísto "komerčního" a zoufale pomalého připojení stávajícícho a peníze na rozvoj internetu a digitalizace by byly hned. Cesta k tomu je otevřená už dva roky. Čekající projekty též. Dalších možných úspor by se dal vyjmenovat zástup. Za jiné jen naprosto neschopné obchodní oddělení v dceřinné organizaci Českého rozhlasu Radioservis, které přes rozsáhlé zázemí archivu a studií "za hubičku" není schopno prodávat ani to, co produkuje, natožpak aby významěji na podpoře produktů kooperovalo s celofiremním marketingem.

Hovořilo se hodně o regulaci - i internetu. Téma nadhodila Monika Šatavová. Neblahý a směšný nápad Rady pro rozhlasové a televizní vysílání zavést zákon o regulaci itnernetu nepodpořil nyní už naštěstí nikdo... Hloupost regulovat globální médium lokálním předpisem mohla tehdy napadnout pouze lidi, kteří digitálním technologiím nerozumí ani za mák - Radu pro rozhlasové a televizní vysílání.

RRTV chce "regulovat internet" 2. 4. 2002 BL

S Jakubem Patočkou a jeho zakazovacím radikalismem jsem byl nucen "zuřivě" nesouhlasit. Stejně tak s dalšími, jejichž představy o demokracii jsou jako vystřižené z vybledlých magazínů padesátých let. Účastníkům semináře jsem předestřel "konkurenční" návrh - představu televize veřejné služby bez reklamy - televize, která by se nehonila za "koláči" sledovanosti a popularity, ale plnila beze zbytku onu veřejnou službu, kterou má ve své náplni. Televizi, která by se nepokoušela vítězit na "kapitalistickém hřišti" "ziskuchtivosti", ale plnila "socialistickou" "službu lidem". Alenu Müllerovou jsem tím docela rozezlil...

Média veřejné služby: "intelektuálové" hledali smysl své další existence 11. 11. 2002 BL

Jelikož jsme prozatím neudělali přepis zvukového záznamu, čtenář Mikuláš Hučko poslal alespoň citát Jakuba Patočky na stejné téma, zveřejněný před časem v deníku Právo. Ten hovoří za vše.

Patočka: "Mně zase připadá zvláštní, když mám redaktorovi levicového deníku připomínat, že co svět světem stojí, nebyla demokracie nikdy možná bez regulace. A když říkám, že toho, jaká míra té regulace je potřebná a únosná, se můžeme dobrat jedině v demokratické diskusi, tak v tom přece není žádný protimluv. Demokratická diskuse o drogách vedla k zákazu volného prodeje heroinu. Demokratická diskuse o zbraních vedla k zákazu volného obchodu se zbraněmi. Proč by demokratická diskuse o komerčním vysílání nemohla vést k jeho zrušení? Koneckonců, uvědomme si, že ještě relativně nedávno komerční televizní stanice v Evropě neexistovaly. K TV Nova řeknu ještě toto: myslím, že zde postupně vyrostla politicko-mediální chobotnice, jejíž chapadla by měla nahánět hrůzu každému, komu záleží na osudu demokracie. Politici si to netroufnou říct, protože by je do té Novy už nepozvali. Ale je jisté, že politik, který první řekne, že na Nově nebude vystupovat, víc ztratí, než získá?"

Čtenář k tomu dodává:

Prečo by táto téma mala byť TABU?

Veď predsa každému uvažujúcenu človeku je jasné, že ľudia narkotizovaní bulvárnou televíziou prichádzajú o svoju skutočnú slobodu. Svojho času Eugen Haičman v internetových novinách Britské listy napísal: "Je vari sloboda diváka televízie skutočnou slobodou? Každý namietne, že televízia sa dá vypnúť... Avšak s ľuďmi, ktorí nie sú schopní vypnúť televízor, nemá zmysel debatovať o slobode." Žiada sa mi dodať, že nielen o slobode. Takmer o ničom. Okrem zábavy, erotiky, športu a klebiet typu: kto, čo, o kom, s kým a kde!

Aj Ivan Klíma napísal niečo v podobnom duchu: "Svoboda může skutečně mít paradoxní důsledky. Jedním z nich je neomezený kult zábavy, který se zdá být v současnosti nejvyšší společenskou hodnotou: viz astronomické sumy, vyplácené hokejovým a basketbalovým hráčům, pop zpěvákům a filmovým a televizním hvězdám. A vlna násilí, hrůz a zvrácenosti, která oslovuje nejnižší instinkty, která se každodenně valí z bulvárního tisku a z filmových pláten a z televizních obrazovek, se zdá být nikoliv výrazem svobody projevu, ale projevem morálního úpadku, který v konečném důsledku OHROŽUJE SVOBODU SLOVA."

Už chápete, proč filosofové Marx a Engels za svého života příliš neuspěli, ale revolucionáři Lenin či Gottwald slavili ve své době politický triumf ? Vždyť přeci silou revoluce hájili ty slabé, kteří se sami hájit nedovedou. Vždyť přeci chtěli dát všechno všem. Vzdělání, majetek, nadšení, sebeúctu, kulturu, hrdost... Pravdu... TU JEDINOU, VĚDECKOU.

A takhle to začínalo. Vždy. Některé velmi logické a správné, ale komplexní a tudíž na pochopení složité myšlenkové postupy - příjemci nepochopené a zprimitivnělé, útočí pak ve své zjednodušené, nedialektické podobě na naše emoce a ty nejnižší instinkty. Proto mají úspěch pokaždé. Protože MY VŠICHNI JSME TAKOVÍ. Nebo ne?

ZVUKOVÝ ZÁZNAM semináře Média veřejné služby -- opomíjené souvislosti v Parlamentu 20. 6. 2003 [formát DSS, 02:39:10, 16,1 MB]

---

Pro přehrání downloadovaného soboru
je nutno si stáhnout
a nainstalovat free player
audio formátu DSS

Pozn. red.: Tento proprietární formát volíme pro jeho vysoký stupeň komprese, který je při stejné kvalitě o polovinu menší než MP3. Formát DSS je originálním výstupem z digitálního diktafonu Olympus, kterým jsme celý záznam pořizovali. Záznam není ani jakkoliv krácen, ani upraven. Děkujeme za pochopení.