Těch výmluv, obcházení a občas i hašteření o víceméně nepodstatných věcech. Dokonce došlo i k nesmělému přiznání, že jakýsi (samozřejmě anonymní) soudce vysvětlil panu Rychetskému, že někteří soudci nesoudí a nerozhodují proto, že se jim prostě nechce. Tak znovu: Pavel Rychetský i Vlasta Parkanová byli ministři spravedlnosti a takový ministr má zákonnou povinnost dbát o průchod práva a i o spravedlnost v rozhodování soudů - je to ministerstvo spravedlnosti!

Jenom poslanec Benda občas prohodil relevantní poznámku o tom, že v ČR je kupříkladu velmi málo justičních čekatelů, takže z nich pro jejich jmenování do soudcovské funkce není vlastně žádný výběr.

Kupodivu žádný z diskutujících to ale už nedoplnil o jednu zásadní informaci, totiž že v praxi si justiční čekatele vybírají hlavně úřadující předsedové krajských soudů, tedy že takový "výběr" pak odpovídá představám těchto soudců. Většinou ale stejně mluvili hlavně Parkanová a Rychetský. Jenomže, jak už je asi v Česku "starým dobrým zvykem" o tom vůbec nejdůležitějším se nemluvilo.

To jest o kvalitě rozhodování soudců. V tom je největší problém české justice. Ono se pořád jen mluví o tom, jak je soudce nezávislý (v soudcovské přísaze ovšem každý soudce slibuje dodržovat zákony!) a jak je vlastně nepostižitelný. Ale copak zde neexistuje zákon o kárné odpovědnosti soudců? Copak pro ministry spravedlnosti nejsou dostatečně varovným signálem stovky Nálezů Ústavního soudu, které rozhodnutí "obecných" soudů de iure označují za naprosto nepřípustné?

Copak je tu ministerstvo spravedlnosti jen pro hmotné zajišťování čím dál náročnějších soudců a jejich aparátů, aniž by se to výrazněji promítlo do jejich "výkonů"? A proč se vlastně rozhodování soudců nesmí kritizovat? Čí peníze vlastně soudci ve svých bohatých platech pobírají? A proč soudci o svých rozhodnutích odmítají veřejně mluvit? A jak je možné, že když soudce ústavního soudu veřejně řekne svůj názor na rozhodnutí soudce "obecného", tak dotčený "obecný" soudce podá na dotyčného ústavního soudce trestní oznámení?

Není tohle náhodou skutečná soudcovská samolibost, za kterou měl okamžitě následovat návrh ministra na zahájení kárného řízení s tím "obecným" soudcem, neboť už samo takové trestní oznámení hrubě snižuje důvěryhodnost celé "obecné" justice?

Slova, slova, slova. Je opravdu stále hodně shnilého ve "státě dánském". A pořád a pořád a pořád se o tom nemluví naplno. A už vůbec o tom nemluví ti nejpovolanější, ti, kteří o tom mají moc mluvit hezky a pořád naplno. Nebo že by to neuměli? Anebo to radši nechtějí umět? Co když se třeba taky někde o něco soudí a mají jenom ze soudců obyčejný lidsky strach? To by ale bylo už skutečně velice špatné.

Inu, tihle čeští politici, to je ale...

(Karel Mašita nedávno neuspěl se svým soudním nárokem na odškodnění za své pronásledování za komunismu.)