Je to myslím, trochu složitější, než jak píše Štěpán Kotrba v příspěvku, v němž v podstatě chválí názory Miroslavy Němcové (ODS), ZDE.

Má veřejnoprávní televize mít právo prodávat reklamu? Za normálních okolností nikoliv, jenže uznává se, že v menších evropských zemích pouhý koncesionářský poplatek nestačí, a tak je běžnou praxí, že tam vysílá právě i veřejnoprávní televize reklamu. Nikoliv v tak velké míře jako komerční televize, ale přece. Včera jsem shlédl jeden celovečerní film natočený z prvního programu irské veřejné televize RTE 1, i tam se vysílání celovečerního filmu přerušilo blokem reklam, během dvouhodinového filmu však pouze dvakrát.

Pětimiliardový rozpočet České televize se zdá být v českém kontextu velkou sumou, ale v kontextu mezinárodního televizního průmyslu je to částka malá. Důležité také je, aby existovaly alternativní možnosti vysílání televizní reklamy, aby nevznikl na prodej televizní reklamy monopol.

Funkce veřejnoprávních televizí se v současné době, kdy dochází k bouřlivému rozvoji sdělovacích prostředků a vzniká konvergence nejrůznějších médií, včetně vysílání na digitálu, na satelitu a na internetu, radikálně proměňuje a diskutuje se o tom, které funkce nových médií mají být nadále financovány z koncesionářského poplatku a které jinak. Není tedy v žádném případě nikde stoprocentně dáno, že by veřejná televize pro některé své nové aktivity nemohla mít i jiné zdroje financování než jen koncesionářský poplatek, stejně jako není pravda, že reklamu pro televizní vysílání dokáží přilákat jen nejpokleslejší pořady.

Uvažuje Česká televize o své budoucnosti v rychle se měnícím mediálním prostředí? V obrovském množství televizní nabídky, která teď vzniká, rozhodla např. britská televize BBC, že bude konkurenci od 500 jiných okruhů čelit nabídkou nekompromisní kvality -- ta se má stát její obchodní značkou, jinak, obává se BBC, že by v "reji" ostatních stanic zanikla.

To, že Česká televize reklamu neumí prodávat, není přece důvodem k tomu, aby se jí reklama odebrala, stejně tak jako není existence korupce -- že český tisk nekritizuje ty osoby či podniky, které jim zadávají velkou reklamu -- důvodem pro to, že by se zadávání reklamy mělo zrušit. To je "vylévání dítěte s vaničkou". Odstraňte korupci a přimějte Českou televizi, ať zaměstná takové pracovníky, kteří budou reklamu prodávat schopni a kteří se taky nesesypou před tím, že si u nich nějaký velký pán koupil pár reklam.

Jestliže něco funguje špatně nebo je to postiženo korupcí, řešením přece není to zrušit, ale zavést taková opatření, aby to fungovalo dobře. Proč je nutno opakovat banality?

Donuťte Českou televizi, aby se vzdala uzavřenosti, vytvořte tam - v jejím vlastním zájmu - atmosféru pro svobodnou, kvalitní a tvůrčí činnost (možná, že by stačilo zrušit příslušná ustanovení o tom, že nelze řadové pracovníky ČT za normálních okolností propustit, kdežto vedoucí pracovníci mohou být propuštěni hned!) a zvyšte její koncesionářský poplatek a zaveďte zároveň jeho automatické každoroční vyrovnávají podle inflace, jako je tomu třeba v Británii. Přimějte ČT, aby vykonávala ve veřejném zájmu kvalitní činnost a poskytněte jí k tomu řádné finanční prostředky. Hovořme i o tom, které nové činnosti nové, pružně a inteligentně reagující České televize by se mohly financovat jinak.

Mnozí v České republice mají problém s pojmem nezávislosti. V České republice často slýchaný argument, že "nikdo není nezávislý", je demagogický. (Zajímavé je, jak obtížně je pro některé lidi v ČR rozlišit pojem politického aktivismu a profesionálního, nezávislého, avšak kritického úsudku, který nepodlézá establishmentu.)

Ve světě skutečně existují nezávislé osobnosti, které se nepřidávají k frakcím různých politických či "kulturních" seskupení. Rezignovat na samotný pojem nezávislosti by byla tragická chyba.

Je-li nutno uznat, že termín nezávislosti je možná současnému českému prostředí poněkud cizí, protože u Čechů došlo jaksi po pádu komunismu "k úprku od svobody" -- jako by se lidi lekli, že se od nich očekává, že budou vystupovat sami za sebe, hrdě, veřejně, samostatně a nezávisle, a tak si všichni, kdo se chtějí nějak uplatnit, zdá se našli svůj vlastní "dav kamarádů".

Má-li však Česká republika být právoplatným členem rodiny civilizovaných národů, je nutno usilovat právě o prosazování principu nezávislosti. Individualismus, pluralita a nezávislost jsou totiž podstatou moderní společnosti.

Bylo by omylem na princip nezávislosti rezignovat a rozhodnout, ať nového ředitele České televize jmenuje vláda, parlament nebo premiér. Těžko by se tyto instituce vyhýbaly obvinění, že chtějí ČT proměnit v nástroj své propagandy.

Dosavadní volby ředitelů České televize byly fiaskem, protože pod politickými tlaky se do Rady České televize dostali většinou jen nejnekvalitnější a nejslabší kandidáti -- z obavy politických stran, že by se do Rady mohla dostat nějaká skutečná osobnost.