Tato betonová budova, navržená v onom zvlášť přísném komunistickém stylu, jemuž natolik chybí estetické hodnoty, vytváří spojitost mezi rozhlasovou stanicí Radio Free Europe, organizací CIA, Chartou 77 a současným politickým a hospodářským klimatem v České republice. Musím dodat, že jde spíš o dost nezávaznou vazbu, protože je poněkud zamotaná, avšak všechny je spojuje společná nit, o niž jsem (doslova) před několika týdny při návštěvě Prahy zakopl. Radio Free Europe (RFE) začalo vysílat do zemí za železnou oponou v roce 1950 a jeho účelem bylo podporovat demokratické hodnoty a instituce v komunistickém bloku. Je zajímavé, že jedním z hlavních aktérů, kteří se zasloužili o vznik této stanice, byl jistý George Kennan, který se nechal podstatným způsobem inspirovat úspěchem britské instituce Political Warfare Executive (Exekutiva pro politickou válku), která fungovala během druhé světové války.

Šéfem PWE byl Sir Robert Bruce Lockhart, stoupenec a důvěrník československé vlády v exilu v Londýně, která sama produkovala snad nejlepší propagandu z období druhé světové války. Od samého začátku bylo úsilí RFE zaměřeno proti komunistickému režimu v Československu (poté, co uchvátil moc v únoru 1948) a nebylo náhodou, že prvním šéfredaktorem byl český novinář a disident Pavel Tigrid, sám bývalý člen české redakce BBC z válečných dob v Londýně. [Pavel Tigrid byl šéfem v Mnichově, Peroutka v New Yorku. Viz svědectví Julia Firta, časopis Student, č. 3/1968: "Vedení se ustavilo tak, že byl dezignovaný Peroutka se sídlem v New Yorku. V Mnichově jakožto člověk nejzkušenější, pokud šlo o organizaci a redakční vedení, byl designovaný jako šéf Tigrid. Ten byl ze všech nejzkušenější, protože byl celou válku v BBC, byl hlasatelem a spoluredaktorem československého vysílání. Měl největší zkušenosti, pokud šlo o techniku, studia, a tak dále." Pozn. JČ]

I když peníze na provoz stanice původně schválil americký Kongres, až do roku 1971 přicházely finance na provoz RFE vždycky prostřednictvím CIA. I po roce 1971 si zachovala CIA určitý vliv na politiku RFE. Což bylo dosti kontroverzní, vzhledem k tomu, že se mnohokrát prokázalo, že CIA není schopna předvídat přesněji podstatné dějinné události.

Takže, skoro bez pauzy, bylo znovu využito technik antinacistické agitace, tentokrát proti sovětskému nebezpečí, došlo k procesu, který lord Annan tehdy delikátně charakterizoval jako "změnu nepřátel".

Václav Havel, který je nyní často nemocným českým prezidentem, s láskou vzpomíná na vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa (RFE) během onoho opojného, a nakonec tragického, roku 1968. Ovšem to, jakým způsobem předtím RFE informovala o jiných událostech, o maďarském povstání v roce 1956, zůstává poněkud kontroverznější otázkou. RFE totiž v roce 1956 naléhala na Maďary, aby povstali proti Sovětům se zbraní v ruce, že jim Západ přijde na pomoc. Kontroverzní to zůstává dodneška mimo jiné i proto, že relevantní dokumenty se od té doby ve stanici RFE jaksi "ztratily".

Václav Havel byl zakládajícím členem Charty 77. To byl manifest na obranu lidských práv, který vznikl po schválení a podpisu Závěrečného aktu Helsinské konference v roce 1975 - onoho známého trojského koně studené války. Chartu 77 však podepsalo celkem jen 243 osob (na jejím vrcholu bylo podpisů asi 1000) a jejím - poněkud naivním - cílem bylo přimět Československou socialistickou republiku, aby dodržovala své závazky v rámci mezinárodního i domácího práva. Šlo o požadavky, které byly pro vládnoucí komunistickou státostranu přirozeně nepřijatelné.

Charta 77 byla hlavním disidentským hnutím v Československu, ale bylo to hnutí, které pravděpdobně bylo známější a mělo větší vliv v zahraničí než uvnitř Československa samotného. To bylo mimo jiné důsledkem i silné podpory, kterou Chartě 77 poskytovali západní intelektuálové, tisk a Svobodná Evropa. Vedoucí představitelé Charty 77 byli pravidelně mučeni, vězněni a perzekvováni tajnou policií, Stb, včetně Václava Havla. Havlův nynější chabý zdravotní stav je pravděpodobně důsledkem jeho věznění koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let. Přesto však Havel v současnosti v české veřejnosti vyvolává jen málo sympatií.

Charta 77 však nikdy nebyla masovým hnutím jako Solidarita v Polsku, a její vliv na komunistický režim byl a je nesmírně sporný. I když se mnoho vedoucích představitelů Charty 77 podílelo aktivně na revoluci z roku 1989 a na prvních postkomunistických vládách v Československu, Charta 77 nebyla hlavní příčinou pádu komunistického režimu v Československu a v dnešní době se zdá, že je Charta 77 v České republice víceméně zapomenuta.

Možná, že to není o pětadvacet let později příliš překvapující. Havel je nyní ve všeobecné nelibosti a v současnosti jsou na pranýři Spojené státy za to, že nedodržují mezinárodní právo a lidská práva, co se týče zacházení s vězni z Talibánu a z organizace al Qaeda, zadržovanými na Kubě.

(Jolyon Naegele v anglické reportáži "Češi tiše zaznamenali 25. výročí zásadní Charty 77" , napsané pro samotnou Svobodnou Evropu - viz http://www.rferl.org/nca/features/2002/01/08012002084055.asp - shrnul historii Charty 77 a dodal, že většina "chartistů" odešla z vlády po volební porážce v roce 1992, na scéně kromě Václava Havla zůstávají jen šéf Senátu Petr Pithart a náměstek premiéra Pavel Rychetský; několik dalších chartistů je v opozici, včetně Hany Marvanové a Jana Rumla, několik chartistů je mezi diplomaty, včetně vyslance Martina Palouše ve Washingtonu a Jaroslava Bašty v Moskvě. Naegele dodává, že si pětadvacátého výročí Charty 77 vlastně povšimlo jen několik tiskových článků, které poznamenaly, že široké politické rozdíly mezi chartisty pokračují i v dnešní politice.)

Dodávám, že nemám problém se založením rozhlasové stanice Radio Free Europe - konec konců, my (Západ) jsme vedli válku proti komunismu a informace a zprávy byly - a dosud jsou - životně důležitým zbožím v každém konfliktu.

Na druhé straně však je nutno se zamyslet nad tím, jaký vliv měly na redakční nezávislost této rozhlasové stanice skutečnost, že zaměstnávala mnoho fanatických antikomunistů, i to, že dostávala obrovské částky peněz, které kontrolovala CIA. Zpravodajství stanice Radio Free Europe bylo známo jako pečlivé a objektivní, ale to nebylo zrovna obtížné, vzhledem k tomu, že "zpravodajství" za železnou oponou se obyčejně skládalo z informací jako "Soudruh předstda XX dnes navštívil továrnu na traktory v Omsku, výroba stoupla o 700 procent a plnění pětiletky se zdvojnásobilo", atd.

Neměli bychom zapomínat na to, že Radio Free Europe byl od začátku do konce projekt antikomunistické propagandy, a že nejlepší propaganda se přidržuje "pravdy" co nejvíce. Což vědělo za druhé světové války velmi dobře PWE, a což ví i mnoho vlád i v současnosti.

Jak konstatoval jeden nejmenovaný bývalý důstojník CIA, který pracoval v Radio Free Europe: "S počátkem nového tisíciletí, hrají dál Radio Free Europe, Radio Liberty, Radio Asia a Hlas Ameriky jedinečnou a životně důležitou roli v pokračujícím boji Ameriky přinést světu svobodu."

(http://cfdev.georgetown.edu/publications/journal/vol1_1/1_19.htm)

Nejsem si jist, zda všichn obyvatelé Guatemaly, Nicaragui nebo dokonce i Afghánistánu by s tím nutně souhlasili, ale myslím, že je jasné, co ten člověk chce říct a jaké je jeho zázemí.

(Jiný zajímavý esej o roli CIA v Radio Free Europe je k dispozici v angličtině zde: http://www.btinternet.com/~rrnotes/psywarsoc/fleaf/rfe.htm; viz též ukázky z autobiografie Roberta Baera o době, kdy pracoval v CIA, zejména tam, kde tvrdí, že existuje souvislost mezi Bílým domem a podnikatelskými zájmy těžit ropu v Kaspické oblasti (http://www.guardian.co.uk/weekend/story/0,3605,630422,00.html; http://www.guardian.co.uk/weekend/story/0,3605,630664,00.html)

A pak, někdy v polovině devadesátých let, prodal Havel rozhlasové stanici Radio Free Europe starou budovu komunistického parlamentu za obrovskou částku jedné koruny. Zřejmě tím chtěl vyjádřit Svobodné Evropě a CIA díky za to, že pomohli "zvítězit ve studené válce".

I jestliže jste nikdy nebyli v Praze, budovu bývalého československého komunistického parlamentu můžete uvidět ve filmové verzi knihy Roberta Harrise "Fatherland", kde tento parlament slouží jako berlínské ústředí SS někdy kolem roku 1965. Harrisova kniha je samozřejmě založena na fiktivní premise, že Německo neprohrálo v roce 1945 válku. Je to pozoruhodná ukázka onoho ústředního mýtu studené války, že fašismus a komunismus byly v podstatě totéž.

Od roku 1996 začalo vysílat Radio Asia do těch zemí, které zůstávaly pod vojenskou botou totality - do Iráku, do Íránu a do Afghánistánu. Avšak po 11. září začalo být hodně Čechů nervózní, že mají uprostřed svého hlavního města takovýto důležitý teroristický cíl. Zejména vzhledem k tomu, že se prý Mohammed Atta setkal v Praze těsně před útokem s členy irácké rozvědky, jde o tvrzení, která nebyla dosud potvrzena.

Celá řada lidí nyní navrhla, aby se celé rádio přesunulo na "bezpečnější místo" - zejména se o tom zmínil Petr Pithart (disident, signatář Charty 77, důležitá osoba při revoluci v listopadu 1989 a bývalý český premiér) člen české Národní rady pro bezpečnost, která nedávno hlasovala, aby se Radio Free Europe přesunulo jinam. Kam přesně, to ještě nebylo potvrzeno.

A nynější programový šéf RFE, Jeffrey Trimble, to odmítá učinit. Teoreticky je možné, že česká vláda bude muset donutit stanici RFE, aby opustila Prahu - je to velmi nepravděpodobné, ale za takovou podívanou bych docela dobře zaplatil.

Zdá se, že Česká republika je ochotna podporovat organizaci, která sama kdysi čelila útokům za studené války (KGB se jednou pokusila otrávit slánky v jídelně v budově mnichovského rozhlasu, a jednou vybuchla v Mnichově v RFE bomba), proto, aby utlačované národy mohly slyšet hlas svobody, jen za dobrého počasí.

Koncem září vyslala česká vláda několik obrněných transportérů ze sovětské éry z Hodonína na východní Moravě na ochranu budovy RFE před teroristickým útokem. Hodonín je opravdu dost daleko od Prahy - je to mimochodem rodiště prvního československého prezidenta Tomáše Masaryka.

Tyto obrněné transportéry byly v tak špatném stavu, jako ostatně mnoho vojenského zařízení České republiky, že se po cestě většina z nich porouchala. Celkem jich do Prahy dorazilo jen několik - přesně řečeno čtyři - a není stále ještě jasné, jakou ochranu poskytly před sebevražednými teroristy v letadlech Boeing 757.

I když mnoho českých politiků je hrdých na členství České republiky v NATO a na roli české armády v Kosovu, v Makedonii a nyní i v Kuvajtu, výzbroj české armády se rozpadá a existuje jen málo finančních prostředků na to, aby byla nahrazena. Pravidelně havarují vrtulníky, letadla a ozbrojené transportéry a tanky mají často poruchu. V jedné dost komické scéně, která se vysílala v hlavních televizních zprávách, zůstal viset ve sněhové závěji při odklízení sněhu během prosincových bouří tank a museli ho hlídat místní vesničané, než ho přišla armáda zachránit.

Snad právě v důsledku takovéto ostudy se snaží v současnosti česká vláda koupit pro armádu celou řadu moderních leteckých stihaček (Gripeny Saab JAS-39) celkem za 50 miliard českých korun. To, zda jsou tyto stihačky skutečně zapotřebí, a jestli by nemělo být rozumnější vydat tyto peníze na nemocnice, důchody, školy a univerzity, které potřebují peníze stejně zoufale, se stalo předmětem (dost chabé) veřejné diskuse.

Česká armáda je však terčem vtipů a její "ochrana" budovy RFE jen dodala další materiál k pokračující frašce. Češi rádi a s nadšením využívají svého antimilitaristického dědictví, když se jim to hodí: Dobrý voják Švejk byl vždycky něčím mnohem více než jen komickým literárním dílem. Situace se jistě může změnit, ale zatím to vypadá, že si z nezáviděníhodné situace české armády lidi většinou dělají hlavně legraci.

Má žena a já jsme to zažili z první ruky, když jsme nedávno dorazili do Prahy z Moravy a strávili jsme odpoledne v hlavním městě u piva s přáteli v oblíbené hospodě. A tam nám bylo řečeno, že jestli se chceme opravdu zasmát, máme se vydat k budově RFE a podívat se na to, jak ji ochraňují "tanky".

A měli pravdu.

Nevím, jestli to bylo všechno to pivo a dobré moravské víno, které jsme vypili, anebo onen skutečně ubohý pohled na jediný, starodávný, opuštěný obrněný transportér před budovou RFE, u něhož stál osamělý policista, že jsme se skutečně začali silně smát. Smáli jsme se, než si nás policajt všiml - pak jsme se rychle dali na odchod.

Před jednou z bývalých bašt "diktatury proletariátu", kterou nedávno "prodal" bývalý disident skupině "objektivních, svobodymilovných" novinářů, podporovaných CIA, kteří kdysi pomohl svrhnout komunistickou "říši zla" a nyní hlásají evangelium kapitalismu a demokracie fanatickým muslimům,hlídal tento malý "tank" - a pokud vím, tak tam snad stojí dodnes.

Větší ironie by to snad nemohla být.

Původně vyšlo v angličtině pro mezinárodní, zeména americké čtenáře, na serveru www.blueear.com