Autorem je novinář a politolog Pavel Pečínka. Přestože zasvěceným jsou známa jeho ideová východiska a fakt, že i on je jednou z "nových posil" českých zelených, nejsou tyto skutečnosti z poměrně věcného a informativního textu knihy patrné. Rozhodně se tedy nejedná o "zelenou propagandu". Naopak jsou v publikaci z různých úhlů rozebírány i některé důležité spory v ekologickém hnutí -- především rozpor mezi setrváním na původních "idealistických" dogmatech a příklonem k "reálné politice". Zajímavé jsou dílčí zmínky o uchopení ekologických témat krajní pravicí, případně dalšími politickými proudy.

Kniha popisuje ekologické strany podle jejich vývoje v jednotlivých zemích. Zcela pochopitelně začíná Německem, protože zdejší zelení významně předurčují charakter celé stranické rodiny v Evropě. Následují další německy mluvící země, Francie a státy Beneluxu, Velká Británie a Irsko, Skandinávie a jižní Evropa. Nejvíce objevná a novátorská je kniha v kapitolách věnovaných zeleným na Balkáně, v Pobaltí a dalších postsovětských a postkomunistických zemích. Z nich je největší pozornost zaměřena na Českou republiku. Popis peripetií s problematickým hledáním partnerů Strany zelených v ČR i dlouholeté nevraživosti mezi předními ekologickými iniciativami a stranickými zelenými (ukončené až dohodou strany s Brandýským fórem) je velmi zajímavý.

Pečínka na závěr charakterizuje i nadnárodní organizace ekologických stran, především Evropskou federaci stran zelených a zelenou frakci v Evropském parlamentu. Kniha končí výčtem mimoevropských ekologických stran. V tomto smyslu ovšem budí závěr knihy značné rozpaky. Chybí zhodnocení, hlubší rozbor úspěšnosti jednotlivých strategií i odhad budoucnosti zelené stranické rodiny v jednotlivých zemích i na evropské úrovni. Přesto je knihu možné doporučit nejenom lidem, kteří se angažují v ekologické sféře, ale zájemcům o soudobou českou a evropskou politiku obecně.