Ivan Jemelka se dotazoval, zda nový šéfredaktor považuje vysílání Radiožurnálu za "vyvážené". Argumentoval ovšem stejně "stranicky", jako kdyby patřil k redaktorům ČRo1, které tím chtěl kritizovat: "Dokázal byste rozlišit své podřízené podle toho, zda mají názory spíše levicové nebo pravicové? Mohl byste uvést jména alespoň dvou redaktorů, kteří se podle vás pohybují svými názory v oblasti velmi blízké voličům ODS?" Vzhledem k jeho zkušenostem mediálního profesionála bych očekával sofistikovanější otázku, za kterou by ho sice Mirek Topolánek tak nepochválil, ale neshodila by celý rozhovor do podoby ódéesácké agitky...

Ono je totiž nalevo stejně prázdno, jako napravo. A hlavně, polemika mezi komentátory neexistuje, všichni hovoří tímtéž liberálně pravicovým či křesťansky konzervativním jazykem, zvou si tytéž hosty, kladou jim tytéž otázky - prostě středopravá šeď a vyčpělost disidentských důchodců, která dnešní mladé generaci už téměř nic neříká.

Nechci ani v nejmenším chránit onu jednosměrnou mediální masáž, ve kterou se postupem času proměnila činnost některých redaktorů a některých stanic ČRo. Ani v nejmenším. Protože politické stranictví redakce se nepozná jen v tom, jaké hosty si zvou redaktoři na "přátelský" rozhovor a jaké na "potítko", pozná se v konfliktnosti témat i otázek, z délky žvanivé odpovědi či naopak useknutých replik politika či hosta, manipulativností otázek, a nebo jen tím, že "vyprofilovaný" publicista Ivan Hoffmann je se svými ranními poznámkami osamocen a v tomto typu "profilového" pořadu nemá prakticky konkurenta.

Potíž je v tom, že metoda "stranických postojů" se dá v médiu veřejné služby akceptovat pouze do té míry, že v sledovaných časech se střídá matice moderátorů či komentátorů, jejichž profily dohromady dávají parlamentní spektrum včetně krajních hlasů na pravici i na levici. Včetně procentuálního zastoupení jednotlivých proudů. Dostali křesťané deset procent hlasů? Pak nemůže být rozkladu křesťanských témat věnována třetina vysílání... Dostali komunisté tolik, co dostali? Pak nemohou u projednávání politických témat vytrvale chybět. Má ODS euroskeptický názor? Pak nemohou v étéru znít pouze nadšené repliky na Euroland. Nezažil jsem jediného komentátora, který by si k mikrofonu pozval redaktorku Haló novin, ale zažil jsem desítky anoncí na články jednoznačně pravicového Respektu. Nezažil jsem jedinou migraci výrazně levicového komentátora do ČRo, zažil jsem ale pravicové škatule, které se hýbaly z jedné redakce do druhé. Z novin do rádia, odtud do televize a pak zpět do rádia. A všude za slušný plat... Uvedený nešvar se netýká jen Radiožurnálu, ale i frekvence (naštěstí už) bývalé Svobodné Evropy, tedy ČRo 6. Namísto reprogramování neúspěšného formátu zůstalo novému šéfredaktorovi staromilské lpění na tradici a zatuchlost starého archivu. Není zde téměř nikdo, kdo by se snažil modernizovat vysílání a vybalancovat středopravicový fanatismus svých kolegů. Není zde téměř nikdo, kdo by si uvědomoval bídu současnosti. Není to bohužel ani šéfredaktor, který sdílí monotematičnot celé stanice a za její úpadek už nese odpovědnost. Nikdo nedokáže už například zajistit, aby pořady připravené hosty s jinými politickými postoji (které proti vůli redakčních kolegů a za velkých vnitroredakčních hádek občas někdo z "odvážných" odvysílá) se objevily i na webových stránkách a staly se tak součástí veřejně dostupného archivu. Na internetu tak chybí například jméno publicisty Václava Žáka... Na webových stránkách se ČRo 6 prezentuje stále stejnými názory, stále stejnými jmény, která už opravdu, ale opravdu nemají co říci a přesto stále většinově plní vysílání. Je jich přitom plná redakce. Je více než jasné, kdo je kdo... Pokud ovšem stávající trend bude pokračovat dále včetně poslouchanosti "těch pravých" moderátorů obou stanic, nezbude vedení Českého rozhlasu, než začít razantně šetřit prostředky koncesionářů. Nebo pak někdo vzápětí ušetří i plat ředitele. Vysílání na střední vlně stojí Český rozhlas nemalé peníze a se stávající, stejně jako s předešlou dramaturgií se počet posluchačů nezvýšil. Naopak. Jde to s nimi od desíti k pěti. Či spíše k nule... U ČRo 1 i ČRo 6.

Pravdou zůstává, že nový šéfredaktor Radiožurnálu se ovšem nepředvedl v rozhovoru pro Česká média jako reformátor, spíše se prezentoval jako pokračovatel v neslavném díle svého předchůdce - Alexandra Píchy.

zdroj: radiotv.cz

Veřejnoprávní kasa není bezedná, zvláště když se na některé pořady a stanice (např. pro mladé) chronicky peněz nedostává. Jediná záchrana pro publicistiku Českého rozhlasu je stanice striktně otevřít jiným politickým názorům a kontroverzním osobnostem - napravo i nalevo. A nechat je argumentovat, vyhrávat i prohrávat. Normalizace a strnulost se znechutily už dost.