Diskusní monolog je obdobná absurdita, jako médium veřejné služby, sloužící pouze svým zaměstnancům. Já bych svůj příspěvek začal konstatováním, že děkuji těm, kteří vydrželi.

Je vidět, že všichni lobbyisté, kteří cokoliv potřebovali vyřešit, tak to vyřešili a uklidněni odjeli domů, takže zde zbyli pouze ti, které zajímají i témata, která nejsou spjata s volbou nových rad ani nových ředitelů ani dalším kšeftem. Pro ty z vás, kteří měli na základní škole fyziku: vědí, že nadkritické množství izotopu uranu je potřeba spolu s iniciační složí k tomu, aby ta bomba vybuchla... Podle toho, jak se dívám do prořídlého sálu, tak se tak nestane, mediální zbraň hromadného ničení nás dnes neohrozí. Je to dobře.

* * *

Stojíme na prahu společnosti, kterou se teoretici zvykli nazývat kvartérní společností, protože už to není společnost služeb -- společnost, ve které by dominovaly ekonomice služby - je to společnost, ve které by měly dominovat a možná i budou dominovat informace a znalosti, které se stanou produkční silou v této společnosti.

Jaká bude tato společnost? Co přinese, jaké šance dá, jaká rizika v ní hrozí? Ten společenský pohyb (pravděpodobně - a teď se pohybujeme v rovině budoucnosti, v rovině odhadování, v rovině predikce podle nějakých trendů, takže ten popis není exaktní) si vyžádá rozsáhlou segmentaci. Segmentaci zájmů, segmentaci trhů, vyžádá si globalizaci. Globalizace není jenom ta, které se děsí anarchisté, bloudící ulicemi velkoměsta a házející dlažebními kostkami na McDonaldy, je to nejenom globalizace ekonomiky monopolizující vliv silných a zvyšující sociální rozdíly mezi chudými a bohatými -- ony "nůžky" rozevírající se výhružně mezi silnými a slabými. Je to i globalizace jazyka a kulturních okruhů do určitých celků, které je možno nazvat kontinentálními.

Je to globalizace kultury, jejích východisek a jejích rizik, kódů, symbolů s nimi souvisejících, globalizaci ale i toho, co je společné všem nebo mělo by být společné všem -- určitých etických principů, humanity - chcete-li pojmenování slovy zakotvenými v evropském, v renesančním pojetí.

Ale je to i globalizace toho, co bylo příčinou, že po našich dědech někde v ulicích českých měst i světových měst stříleli četníci, globalizace sociálních standardů. Říkejme tomu odborářské požadavky, i když to je samozřejmě zjednodušení. Je to emancipace tvořivosti, emancipace intelektu a jeho masové rozšíření. Mezi důvody, které umožňují tento společenský pohyb, patří i rozvoj technologií. Technologií, které po většinou jsme si zvykli nazývat digitálními. Je to integrace. Integrace jednotlivých technologických celků do sebe.

Ukáži vám věc prostou a dalo by se říci všední -- mobilní telefon poslední generace. Je to telefon? Je to rádio, je to televize, je to kongresová knihovna Spojených států, je to broadcast kamera, kterou mohu používat kdekoli a kdykoliv a na dálku okamžitě přesouvat informace o dějích tak vzdálených naší konkrétní zkušenosti? Může být, během několika let. Je to miniaturizace. Je to globalizace těchto technologií a masovost jejich rozšíření a je to samozřejmě i standardizace výměny názorů, výměny kódů mezi námi všemi.

Pak přistupují určité procesy ve výrobě, v produkci informací. Zcela určitě mi přiznáte, že to je decentralizace. Velké molochy typu Česká televize nahrazeny malými molochy, produkčními centry a posléze jednotlivci, kteří mají tu vůli a chuť vydržet a dělat tvorbu pro spoustu svých vrstevníků, kolegů, přátel anebo širokou veřejnost. Je to demonopolizace. Už nikdo nemůže říct, že udržuje technologickou převahu a že neumožní každému z vás s minimálními náklady v porovnání s historií dělat profesionální tvorbu takřka v kuchyni. V dobách těsně po sametové revoluci jsem toto pochopil jako člověk, který vyšel z vysoké školy a setkal se s výpočetní technikou v grafické tvorbě a zjistil jsem, že polovičku z těch 6 let jsem se učil zbytečnosti, které už nebudu nikdy v životě potřebovat. Takže co nás čeká?

Čeká nás společnost s určitou převahou znalostí, s určitou převahou intelektuálů nebo nás čeká společnost, kde každý budeme moci zničit výdobytky všech ostatních anebo k nim přispět? Já se domnívám, že pokud se bavíme o veřejné službě - a tady ta debata zněla velmi neurčitě - tak se bavíme i o tom, jestli tato demokratizace rozšíření možností produkování kvalitních pořadů, informací je umožněna všem nebo jenom někomu. Jestli je uchován monopol určitých produkčních center nebo jestli je otevřena nabídka. A to jsem zde bohužel slyšel jen velmi málo.

Digitální technologie zcela určitě převrací trend od toho všeobecného jednosměrného šíření z produkčního centra k interaktivní výměně. Vidíme to dnes na internetu, kde i velkým zavedeným firmám konkurují malé, takřka domácí. Jenom proto, že mohou, jenom proto, že jim to ta technologie umožňuje. A já bych viděl, že etické principy internetu jsou nejlepší pojistkou proti tomu, co zde bylo zmiňováno v předchozích blocích - určitá monopolizace, určité ovlivňování, určitý strach o živobytí - pouze si musíme všichni uvědomit, že úzká nabídka, která byla v rukou dnešních mocných se změnila v rozsáhlou nabídku, která bude přístupná všem. Tam vidím budoucnost a tam vidím i šanci pro veřejnou službu.

Protože komparativní výhoda, což byla blokace individuální možnosti prostřednictvím ekonomiky (pomocí ceny zařízení, pomocí ceny přenosových tras) se rapidně mění a těch možností, které stojí před každým z vás je víc než třeba byste si byli ochotni připustit: Protože většina z vás stále lpěla na zavedených praktikách, na zavedených mechanismech, na zavedených rolích a ten svět je pryč.

A většina z vás na to přijde.

Dříve a nebo později. A já myslím, že velmi rychle.