23. 6. 2003
Nejlepší sociální politikou je prosperující ekonomikaS tímto prohlášením senátora Milana Štěcha nelze než souhlasit. Nejistá však nutně zůstává transparentnost jeho úmyslů, protože členství tohoto odborářského předáka v ČSSD bude v daných souvislostech vždy zdrojem pochybností. Nic na tom nemění, že všichni dotázaní v anketě, kterou uspořádala pro Partii televize Prima, vyslovili přesvědčení o opravdovosti kritiky připravovaných reforem.
|
Úplně zcestný se nezdá názor jednoho z oslovených, že Štěchovy odbory tak vytvářejí určitý tlak na koaliční partnery, zejména US-DEU, který má usnadnit pozici socialistů ve vládě. Špona svedla k diskusi se senátorem dalšího člena této strany Michala Krause. Ten se v průběhu času velmi změnil. K horšímu. Vystupoval jaksi zplihle, fádně, neurčitě. Bez konkrétních argumentů ("Jsem přesvědčen, že se odbory mýlí") a s nevynalézavou arogancí ("Psi štěkají, karavana jde dál"). Pokud jde o psy, nemohl mít nikoho jiného na mysli než voliče ČSSD, domáhající se plnění slibů, které jim byly dány. Bylo evidentní, že na nich mu nezáleží, že podpora socialistů ve vládě lidovci a unionisty, byť za cenu rezignace na vlastní ideje, mu je přednější než důvěra těch, kteří mu na čtyři roky (možná) zajistili stálý příjem. Představitel podnikatelů Bedřich Danda byl mnohem lidovější než jmenovaný zástupce lidu. Slušela mu absence zavilosti, takže občas se Štěchem nacházel i společnou řeč. Senátor ostatně hovořil tak, že znalost věci z toho byla patrná. Bohužel pro vládu, inklinující k těm nejjednodušším řešením, jsou jeho návrhy příliš složité. Je prostě snazší oškubat každého daňového poplatníka o pár tisícovek, než spravedlivě, ale pracně, od tunelářů vymáhat miliardy. Sedmička se nesla ve znamení jistého posunu obvyklého stylu účinkujících. Jana Bobošíková moderovala nad očekávání střízlivě, Zdeněk Škromach se méně culil a sebevědoměji než jindy hájil své pozice, takže nezůstal ve stínu Vojtěcha Filipa, jak by se jinak dalo čekat. Neohroženě se zastával České správy sociálního zabezpečení v předem prohrané kauze žaloby na ochranu dobré pověsti tohoto úřadu. Není totiž až tak podstatné, zda jsou žalováni jednotliví "klienti," nebo sdružení či výbor tyto občany reprezentující. V každém případě se tato státní instituce zviditelnila, veřejné mínění však učiněný krok těžko schválí, zejména týká-li se, třeba jen zprostředkovaně, starých lidí trpících v sovětských gulazích. Razance obrany ministra práce a sociálních však v několika případech svědčila spíše jistému zlehčování problémů než důslednému naplnění role strážce sociálních jistot. To bylo patrné třeba tehdy, když bylo na stole zvýšení DPH u různých služeb (např. telefon, internet, rybářské lístky atp.) a její dopad na penzisty, nebo naopak "marnotratnost" několika poslanců, dopravujících se do Ostravy letadlem. Tato témata se však stávají jistým stereotypem, stejně jako opakování nekorektních tvrzení typu "Reálné důchody reálně porostou." Už jsme na ně několikrát reagovali, takže můžeme stručný glosář víkendových diskusí s klidem uzavřít jako nijak zajímavý. Raději se necháme překvapit tím, jak se budou dnes (23. 6. 2003) brát za své ti, kterých se scénář připravované reformy bytostně dotýká. V minulém týdnu atomizovaní odboráři totiž nepřesvědčili a telefonické hlasování na Primě nemůžeme zdaleka považovat za relevantní. |