Na seznam Orwell umístil Charlieho Chaplina, spisovatele J.B. Priestleyho, herce Michaela Redgrava, historika Sovětského svazu E.H. Carra, historika Lva Trockého Isaaca Deutschera a levicového labouristického poslance Toma Driberga.

Okolnosti, za nichž tento seznam vznikl, analyzuje v rozsáhlém doprovodném článku historik Timothy Garton Ash. Argumentuje, že tvůrce Velkého bratra a odpůrce byrokratické moci přivedla ke spolupráci se skutečnou vládní byrokracií "krásná žena".

Jmenovala se Celia Kirwanová a pracovala v roce 1949 v tajně financovaném oddělení britského ministerstva zahraničních věcí, v oddělení pro výzkum informací.

Požádala Orwella, aby v zintenzivňující se studené válce pomohl bojovat proti propagandě z komunistického bloku. Orwell ji nabídl, že sestaví seznam osob, "kterým není možno důvěřovat, aby pracovali jako propagandisté" pro Západ. Vybral je ze svých zápisníků.

O existenci těchto zápisníků se poprvé veřejnost dozvěděla v roce 1998, kdy vyšlo dvacetidílné vydání Sebraných spisů George Orwella, které připravil Peter Davison. Profesor Davison nepochybuje o autentičnosti tohoto seznamu.

Orwell tou dobou už trpěl tuberkulózou a měl zoufalé obavy ze sílící moci stalinského Sovětského svazu. Zemřel v roce 1950.

Když loni na podzim zemřela i Kirwanová, její dcera nalezla strojopisný průklep Orwellova seznamu "sympatizantů s komunismem" v jejích věcech a požádala Ashe, aby o tom napsal.

Dokument, jak se zdá, je pravý, konstatuje Guardian. Má oficiální číslo britského ministerstva zahraničních věcí, a je na něm červeným inkoustem napsáno "Nezveřejněno" - ještě v roce 1994, kdy zaslali z ministerstva zahraničí dokument Kirwanové, usuzovali, že je příliš citlivý na to, aby byl publikován.

Seznam "komunistických sympatizantů" byl sestaven podle Orwellových zápisníků. U nejznámějších jmen jako Chaplin, Carr, Priestley a Redgrave jsou otazníky, anebo jen stručné kritické poznámky.

Není známo, upozorňuje Guardian, co s informacemi od Orwella ministerstvo zahraničních věcí a britská rozvědka podnikly.

Posléze vyšlo najevo, že se Orwell přesně trefil ohledně jedné podezřelé osoby, Toma Driberga, někdejšího předsedy Labouristické strany. Novinář Peter Smolett z Daily Expressu byl identifikován v Mitrochinovově archivu jako sovětský agent, kterého naverboval Kim Philby. Smollett vedl ruské oddělení na britském ministerstvu informací během druhé světové války.

Ash poukazuje na to, že Smollett byl téměř určitě oním státním úředníkem, který doporučil londýnskému nakladatelství Jonathan Cape, aby nevydávalo Orwellův klasický román Zvířecí farma, který je trpkou a přesnou satirou na sovětskou revoluci.

Podle Mitrochinovova archivu byl Driberg naverbován pro Sovětský svaz v Moskvě v roce 1956, poté, co se tam dopustil "homosexuální indiskrece". Podle Ashe to byl "bezpochyby velmi nespolehlivý agent".

"Je znepokojující," konstatuje Ash, "že Orwell, tento symbol politické nezávislosti a novinářské poctivosti byl zatažen do spolupráci s byrokratickým oddělením propagandy, bez ohledu na to, jak okrajová byla tato spolupráce."

Dodal však: "Z mého hlediska to však Orwellovu pověst skoro nepoškodilo. Je to nesmírně lidský příběh. Kdyby se býval z tuberkulózy uzdravil, o pět let později by býval zřejmě přiznal: "Byla to chyba."

Během druhé světové války pracoval George Orwell krátce pro rozhlas BBC a byl odpovědný za válečnou propagandu, vysílanou do Indie. Z BBC odešel, protože se nemohl vyrovnat s nutností vysílat nepravdy ve prospěch válečného úsilí. Podle mnohých pozorovatelů se pro něho stala válečná byrokracie v BBC inspirací pro mnohé rysy jeho protitotalitního románu 1984.

V Británii se v současné době široce připomíná sté výročí narození George Orwella, autora dystopických románů Zvířecí farma a 1984. V televizi se vysílají dokumentární filmy o jeho životě a díle; intelektulní digitální televizní okruh BBC 4 vysílal tento týden pozoruhodný záznam televizní inscenace románu 1984 z roku 1950 s Peterem Cushingem (představitelem Sherlocka Holmese z předválečných a válečných anglických filmů) v hlavní roli.

Orwell onemocněl po válce tuberkulózou a zemřel na ni v roce 1950 ve věku 47 let.