Musím deklarovat osobní zaujatost. Byl jsem totiž reportérem Svobodné Evropy - na volné noze, ale dělal jsem množství programů - pro české oddělení Svobodné Evropy v letech 1990 - 1995. Poté, co se toto oddělení přestěhovalo do České republiky, stanice se mnou rozvázala spolupráci. Hlavně to bylo proto, že jsem kritizoval ve svých komentářích Václava Klause a Občanskou demokratickou stranu.

Začal jsem poslouchat Svobodnou Evropu koncem šedesátých let a začátkem sedmdesátých let, když mi bylo kolem patnácti. Tehdy bylo toto vysílání vynikající. Plně se soustřeďovalo na politickou situaci v Československu. To vysílání bylo tak velmi dobré proto, že po sovětské invazi v roce 1968 se americké vedení Svobodné Evropy v Mnichově rozhodlo zaměstnat nejlepší reportéry a komentátory z pražského rozhlasu z období Pražského jara. V důsledku toho, jakmile začala ve vysílání pražského rozhlasu fungovat cenzura, lidé začali poslouchat tyto novinářské hvězdy, jako například Slávu Volného, lidé si budou pamatovat na jeho pořad "Dopisy přátelům", ve Svobodné Evropě, který v letech 1969 - 1970 poslouchal celý národ.

Československá stanice Svobodné Evropy udělala množství velmi dobré práce pro věc československé svobody a demokracie během sedmdesátých i osmdesátých let, zejména proto, že na rozdíl od jiných západních rozhlasových stanic, vysílajících do Československa, se soustřeďovala na vnitropolitická témata, měla výzkumné oddělení a podrobně se věnovala disidentským hlasům.

Mimochodem, je zajímavé, že nebylo automatické, že Svobodná Evropa nakonec poskytla hlas lidem, jako byl Václav Havel a čeští disidenti. V mnichovské stanici se v té věci v sedmdesátých a začátkem osmdesátých let odehrávaly značné kontroverze, jak o tom svědčil Milan Schulz, tehdejší čelný komentátor Svobodné Evropy (viz zde).

Někteří kritikové však poukazují na to, že Svobodná Evropa nenaučila lidi v Československu, že demokracie je debata, že je to střetávání odlišných názorů, že sdělovací prostředky musejí prezentovat opačné, protikladné argumenty, jejich konfrontací hledat řešení, jímž je kompromis.

Po roce 1994, kdy se česká sekce Svobodné Evropy vrátila do České republiky, vznikly pro ni existenční problémy. Tehdejší vedení české redakce v Praze začalo odmítat nezávislejší novinářský přístup. Dostal jsem se sám do problémů, když jsem poukázal na to, že Václav Klaus přijímá honoráře za své projevy, přestože zastává funkci ministerského předsedy, a natočil jsem reportáž, v níž jsem se dotazoval v úřadu Johna Majora v Downing Street, zda také bere premiér John Major za své projevy honoráře. V tom úřadě byli takovou představou šokováni. Karel Jezdinský, tehdejší reportér Svobodné Evropy v Americe, chtěl tutéž otázku položit v Bílém domě. Reportáž byla potlačena, protože Klaus se nesměl ve Svobodné Evropě v roce 1995 kritizovat. Nebyl jsem ovšem sám: cenzurováni byli tehdy ve Svobodné Evropě i lidé jako Jiří Pehe nebo Václav Žák. Nebylo možno citovat články o České republice ze západního tisku, pokud se stavěly vůči vývoji v České republice kriticky.

Abych to shrnul: Svobodná Evropa udělala ve věci demokracie a svobody Československa velmi dobrou práci. Avšak někdo by měl napsat historii českého vysílání Svobodné Evropy poté, co se česká redakce přesunula do Prahy v roce 1994, protože tehdy začaly vznikat problémy.

Je paradoxem, že nyní, kdy české vysílání Svobodné Evropy přišlo o své americké financování a bylo začleněno v trochu jiné formě plně do Českého rozhlasu, někteří komentátoři, kteří poslední dobou pro tuto stanici nesměli pracovat, byli nyní přizváni zpět ke spolupráci. Takže byla ztráta amerického financování dobrou nebo špatnou věcí? Nevím.

Je samozřejmě pravda, že Česká republika - navzdory mnohým svým problémům v politice a v médiích a jinde - je na tom daleko lépe než země jako třeba Kazachstán a jiné části světa, kde mají Američané pocit, že (a) je pro ně strategicky důležitější prosazovat svůj vliv a (b) je daleko důležitější, aby byl slyšen alternativní hlas. Zjistíte to pokaždé, když se budete např. v Evropě snažit získat financování pro kauzy, pomáhající rozvoji demokracie v České republice. Evropská unie a jiné instituce vám sdělí, že na světě existují daleko horší případy než Česká republika, pohlédněte na Afriku, podívejte se na jiné země v třetím světě, pohlédněte na jiné součásti bývalého sovětského impéria. Takže z tohoto úhlu pohledu, měli bychom, my Češi, být rádi, že máme štěstí, že je naše situace tak dobrá, že se Američané rozhodli, že už není třeba financovat rozhlasovou stanici z vnějšku, která by prosazovala cíle americké zahraniční politiky.