Ve svých počátcích byla Svobodná Evropa skutečně financována ze zdrojů zpravodajských organizací - a proč nakonec ne? Když to začalo v šedesátých letech v Americe vyvolávat kontroverzi, systém byl změněn a stanici začal financovat americký Kongres.

Bojovat proti komunismu bylo svým způsobem lehké: stačilo brát úvodníky z Rudého práva a trpělivě vysvětlovat, co je na nich nenormálního a jak by to vypadalo v normálním světě. Avšak často byla schopna Svobodná Evropa i daleko lepší kvality. Vynikající ukázkou kvalitní novinářské práce jsou soubory esejů Ferdinanda Peroutky, vysílaných na kulturní a politická témata každý týden od padesátých let, vynikající jsou eseje Josefa Jedličky, vysílané např. v pořadu Časové a nadčasové (to, co se z nich dochovalo, vyšlo knižně jako České typy a Rozptýleno v prostoru a čase - doporučuju).

Československá redakce Svobodné Evropy dělala během let velmi rozumnou, uměřenou redakční politiku - například se silně držela zpátky v roce 1968. Vzpomínám, jak začátkem osmdesátých let navštívili mladí čeští studenti z Prahy Svobodnou Evropu a přesvědčovali její pracovníky, aby radikálněji informovali o drastickém ekologickém znečištění v Československu. Bylo to odmítnuto: návštěvníkům bylo vysvětleno, že "nemůžeme vyvolávat v ČSSR poplašné zprávy".

V redakci československého vysílání Svobodné Evropy zakotvila po roce 1968 mj. celá řada představitelů Pražského jara, známí a slavní rozhlasoví reportéři (Sláva Volný, Karel Jezdinský) a kulturní pracovníci (básník Ivan Diviš, písničkář Karel Kryl) - v tomto smyslu byla americká personální politika velmi osvícená: dokázala pochopit, kteří lidé byli pro české prostředí z kulturně politického hlediska důležití a zaměstnat je. Mnozí tito "osmašedesátníci" to však nakonec v redakci neměli lehké: jak o tom psal v Listech Milan Schulz, příslušníci starší exulantské generace jim neustále vyčítali, že jsou komunisté. Nebylo lehké ani prosadit politiku zveřejňování informací od českých disidentů v sedmdesátých a osmdesátých letech. Starší příslušníci emigrace proti tomu protestovali, "proč dávat prostor nějakému Havlovi"? Přirozeně, že bylo správné poskytovat prostor domácí opozici.

Československé vysílání Svobodné Evropy sehrálo za komunismu významnou roli v poskytování informací o samotné československé společnosti tak, jak to nedělal nikdo - ostatní svět na situaci v Československu v postatě kašlal. Při určování politické linie redakce mělo, zdá se, české vedení, relativně samostatný prostor. Přidržovalo se při tom určitých zásadních demokratických principů - Američané byli moudří natolik, že byli schopni bojovat proti komunismu alespoň některými základní principy demokratické otevřenosti.

Horší byla Svobodná Evropa ohledně poskytování informací ze Západu. Jak na to před časem poukázal Tomáš Pecina, nepodařilo se jí úspěšně komunikovat české společnosti, že demokracie je diskuse, že demokracie jde kupředu neustálým kritickým zpochybňováním vládní politiky a hledáním konsensu prostřednictvím relativně ostré debaty. Západní politikové byli líčeni ve vysílání Svobodné Evropy jako "osobnosti" - všechny byly masarykovského typu, většinou nikoliv jako chybující státní úředníci, podléhající nebezpečí zkorumpovatelnosti mocí. Zejména od aféry Watergate se nestavějí západní sdělovací prostředky za normálních okolností vůči čelným politikům uctivě. Svobodná Evropa to dělala. Vzpomínám, jak mi v pravidelném přehledu tisku ještě někdy v roce 1993-4 paní Olga Kopecká vyškrtla citaci z nějakého britského deníku o tom, že se během zahraniční návštěvy Georgi Bushovi udělalo špatně, zezelenal a při jakési recepci spadl pod stůl - nahradila to nějakou "přijatelnější" formulací. Ovšem, způsob, jímž paní Kopecká redigovala obsah vysílání, byl v mnoha ohledech velmi osobní, v jiných ohledech byl profesionální.

My Češi máme zkušenosti pouze s československou redakcí Svobodné Evropy. Ta v současnosti neexistuje: česká redakce RFE/RL byla k 30. červnu 1994 zrušena a její zaměstnanci byli s odškodným propuštěni. Bývalý ředitel oddělení si pak založil vlastní, novou, samostatnou soukromou stanici s názvem Rádio Svobodná Evropa, a Američané mu dali jednorázově na její provoz do září 1995 jeden milion dolarů, dále ji odmítli financovat. Pecháčkovi se tuto soukromou stanici podařilo začlenit do struktury Českého rozhlasu. Slovenská redakce zůstala součástí americké RFE/RL. Je nesporné, že i začátkem devadesátých let bylo české vysílání Svobodné Evropy navzdory určitým omezením novinářsky to nejlepší, co existovalo v českém prostředí. Do vysílání se daly prosadit kritické materiály, které by se do českých médií v první polovině devadesátých let vůbec nedostaly. Nelíbí se mi, co dělala Pecháčkova Svobodná Evropa od příchodu do Prahy, protože, jak konstatovala tehdy její vedoucí pracovnice: "My už teď vysíláme jen tak, abychom si zachránili svá zaměstnání." Bylo to důsledkem obrovské existenční nejistoty v letech 1994 - 1995.

Američané skutečně nechtěli mnichovskou RFE/RL po pádu komunismu už financovat a drasticky omezili její rozpočet - proto byl nutný přechod do Prahy. Vysvětloval mi to můj editor v Mnichově, zaměstnanec RFE/RL - že Američany za ty roky zná, že nemají příliš podrobnější ponětí o světě a že na ně vždy působil strašák komunismu. Jakmile zmizel, proč dál stanici platit?

Abych to shrnul: Stanice RFE/RL byla vždycky propagandistická a v širším světě byla tak známá. Nicméně bojovala proti komunismu a totalitě některými základními demokratickými postupy. A shromáždila o situaci ve středo a východoevropských zemích cenné informace - které dodnes najdete v knihovnách západních univerzit jako nejautoritativnější zdroj. Kotrba nemá pravdu, když tvrdí, že Američané, pracující v Praze pro RFE/RL jsou agenti či propagandisté. To nejsou žádní Kojzarové, mnozí z nich jsou zcela normální novináři, se zkušeností z dobrých západních sdělovacích prostředků.

Jsem přesvědčen, že Češi mají povinnost pomáhat obětem útlaku v jiných zemích, šířit otevřenost a lidská práva. Navzdory jistým omezením, zdá se mi, že je v současnosti i nynější stanice RFE/RL, vysílající do Ruska a okolních zemí, užitečným zdrojem pro prosazování těchto principů, vzhledem k tomu, že se zahraničněpolitická linie Spojených států do určité míry shoduje s principy svobody a demokracie. Příchod dosti jednoduchého a relativně autoritativně zaměřeného George W. Bushe do prezidentské funkce mohl situaci zkomplikovat. Do průšvihu se od americké vlády například loni na podzim přece dostala jiná americká vládní rozhlasová stanice, Hlas Ameriky, že interviewovala čelného příslušníka Talibánu. Neslyšel jsem, co v nynější složité situaci vysílá RFE/RL do cílových zemích například o válce v Afghánistánu. Je to čirá propaganda, anebo poukazuje i na kontroverzní aspekty války v Afghánistánu tak, jak to činí americký tisk? Ovšem RFE/RL nikdy za komunismu nevysílala tak tupou propagandu, jakou šířila komunistická média. Vždycky byl přítomen mírný prvek kritiky i západní společnosti.

Češi by tedy neměli RFE/RL ze svého území zcela vyhošťovat. Ovšem je pravda, že umístění této stanice do bývalé budovy Federálního shromáždění může být bezpečnostním rizikem pro obyvatele Prahy a v tomto smyslu je arogantní a neodpovědné pro vedení této stanice odmítat přesun na nenápadnější místo v České republice. Je to z jejich hlediska dost špatné PR. - Jenže, jak jsme se dověděli ve čtvrtek večer, prý to tak vůbec nebylo a RFE/RL bude ochotna se přestěhovat v ČR na bezpečnější místo...