Britská vláda se rozhodla odebrat občanům ze středovýchodní Evropy, kteří budou mít od 1. května právo pracovat v Británii, na dva roky právo na sociální dávky. Z rozhovoru s právničkou, odbornicí na imigrační právo, který vysílal britský rozhlas v pondělí v podvečer, vyplynulo, že jsou nynější britská vládní opatření zřejmě protizákonná.

Moderátor: Dobré odpoledne. Jaká je vaše role v tomhle všem?

Ministr Smith: Já jsem odpovědný za regulaci sociálních dávek, o nichž hovořil ministr vnitra v projevu v Dolní sněmovně. (...) Náš přístup je rozumný a umožňuje lidem, kteří opravdu chtějí pracovat, přijet a přispívat naší ekonomice, zatímco my zajišťujeme, že nebudou mít přístup k našemu systému sociálního zabezpečení.

Moderátor: Vy chcete, aby sem lidi přijížděli a pracovali tady, často za velmi nízké mzdy, ale aby nesměli dostávat sociální dávky, na něž mají nárok v této zemi všichni ostatní. Jinými slovy, chováte se protizákonně.

Britský rozhlas vysílal v pondělí v podvečer tento pozoruhodný rozhovor s Andrewem Smithem, ministrem britské vlády "pro práci a důchodové zabezpečení", který vypracoval nynější "předpisy" pro středo a východoevropské uchazeče o práci v Británii. Citujeme dále:

BBC TV News 24, pondělí, 9.15: Britská vláda připravuje plány, které si mají poradit s případným vzrůstem počtu přistěhovalců, až v květnu do Evropské unie vstoupí 10 nových členských zemí. Britský ministr vnitra David Blunkett oznámí tato opatření odpoledne v Dolní sněmovně. Náš reportér pro Skotsko je v Paisley u Glasgow. Johne?

John Morrison: Ano, dobré jitro. Toto je otázka, která vede k ostrým rozdílům v názorech. Zde ve Skotsku klesá počet obyvatel a labouristický první ministr Jack McConnell podává imigrantům z nových zemí vstřícnou, přátelskou ruku. Zastává názor, že by sem měli přijít, pokud jsou kvalifikovaní, protože budou zemi a ekonomice ku prospěchu. Budu nyní hovořit s Janem Čulíkem z Glasgow University. Jane, vy pocházíte z České republiky. Chystají se v ČR vlny přistěhovalců zaplavit 1. května Británii?

Jan Čulík: Upřímně řečeno, jsem překvapen arogancí bulvárního tisku, který si myslí, že Británie je jedinou zemí, kam se všichni na světě chtějí přistěhovat. Když mluvíte s Čechy, existují určité stereotypy, které o Británii přežívají. Češi si většinou myslí o Británii, že je to tak trochu staromódní země s vládou, která má rasistickou imigrační politiku, a její premiér vede - -

John Morrison: Rasistickou imigrační politiku?

Rozhlas BBC nedávno odvysílal překvapivě nevyvážený dokumentární pořad reportéra Mishi Glennyho o sudetoněmeckém problému, v němž jeho autor nekriticky zaujal postoj sudetoněmecké propagandy. To posloužilo historikovi Martinu D. Brownovi jako odrazový můstek k zamyšlení.

Miloslav Ransdorf je mediální hvězdou číslo dvě posledních dní. Na Miloše Kužvarta sice zatím nemá, ale hodně se mu blíží. Ransdorf, vždycky považovaný za reformního komunistu, jakoby se v posledních čtrnácti dnech utrhl ze řetězu. Kritizuje kde koho, počínaje stranickými novinami, přes předsedu Grebeníčka až po Vojtěcha Filipa. Proč to dělá, to je ta otázka, která se přímo vtírá na jazyk.

Vzpomínám si na dobu, kdy jsem si jako chlapec hrál se svými dětskými kamarády na vojáky, tehdejší socialistický svět byl nesmírně ideologický a černobílý. Filmy nás krmily představou dobrých Rusů a zlých Němců. Dnes mne přímo ohromuje, jak nesmírně hluboce se Němci stali pro nás, české děti, synonymem čehosi nepřátelského, zlého a obávaného. Byli to sice ruští vojáci, kdo mou vlast v té době okupovali, byl to Velký bratr Sovětský svaz, kdo ji po desítiletí ničil a rozkládal, nicméně socialistický newspeak mluvil jednoznačně: nepřátelé jsou Němci. Bojíme se Němců ještě i v roce 2004?

Jsem literát, a tak je mým hlavním pracovním nástrojem můj rodný jazyk. Vztah k němu je proto u mě o mnoho bližší, než se tomu má dejme tomu u dnešního průměrného českého novináře či jiného obchodního cestujícího. A také vztah ke svobodě českého slova je u mě, jako u člověka, který s českým slovem stojí a padá, zase jiný než třeba u nezaměstnaného vojáka. Raději budu trpět v sociálně nespravedlivém státě, než aby mi stát, který se o mě hmotně postará, sebral svobodu slova.

Tajná zpráva amerického Pentagonu varovala, že podnebné změny, k nimž má dojít během nadcházejících dvaceti let, by mohly vést ke globální katastrofě, v níž by přišly o život miliony lidí ve válkách a při přírodních katastrofách.

Tajná zpráva, kterou potlačili šéfové amerického ministerstva obrany, kterou však získal týdeník Observer, varuje, že se čelná evropská města octnou pod vodou v důsledku zvyšujících se hladin moří a Británie bude mít už do roku 2020 "sibiřské" klima. Po světě bude docházet k jaderným válkám, k obrovskému suchu, k hladomorům a k rozsáhlým nepokojům.

Dokument předpovídá, že se v důsledku náhlých podnebných změn zřejmě dostane Země až na pokraj anarchie, protože jednotlivé státy začnou bránit mizející zásoby potravin, vody a energie jadernými zbraněmi. Tato hrozba globální stabilitě je daleko vážnější než hrozba terorismu, konstatuje zpráva.

Článek Tomáše Koloce ZDE je podle mého názoru dobře napsaný, podřízenost a slouhovství jsou skutečně problémy, s nimiž se jako Češi dlouhodoběji potýkáme. Ne všichni Češi jsou však podřízení slouhové. Koloc právem "ohmatává" v dnešním chaotickém a proměnlivém světě českou identitu, ptá se, co to vlastně je, a ohledává její vztahy k vnějšímu světu. To by měli ale asi všichni dělat víc.

A na rozdíl od Koloce si nemyslím, že je už skoro všechno ztraceno. Jak ví sám Tomáš Koloc i na základě svých cest do zahraničí i a na základě své interakce s "cizinci", s lidmi odjinud ho spojuje společné lidství: neexistuje výlučná lidskost a la českost: všichni se můžeme dohodnout na společné řeči a naše jednotlivé národní totožnosti jsou v tomto mnohohlasém dialogu oživením.

Na rozdíl od Tomáše Koloce vím, že "mluvčí imperiálních zájmů" Evropská unie může pomáhat Čechům, aby nabyli osobní hrdosti, nezávislosti a vzpřímenosti. Článku totiž chybí dimenze týkající se komunikace s vnějším světem, což je nyní nesmírně aktuální - právě, aby Češi byli rovní ostatním a aby se před nimi neplazili po zemi. K tomu ale může také vést to, když se zabýváme jen svými vnitřními věcmi sami a nevstupujeme - i o svých vnitřních věcech - do mezinárodní interakce.

A co se týče současné americké vlády? Myslím si, že Bush je hlavně omezenec a už to začíná docházet i Američanům... :)

Co si o "českém údělu" myslíte vy?

Národ ktorý skresľuje svoju históriu je ako "bludný Holanďan" ktorý nevie, odkiaľ vyplával a kam pláva. Bojuje síce odvážne s morom, čelí vysokým vlnám, ale v skutočnosti nemá vlastný cieľ a preto vlastne pláva tam kam ho láka more svojím odporom. Toto je žiaľ aj problém našich národov (a s nami aj celej Východnej Európy), pretože február 1948 zmenil naše prirodzené smerovanie a od tejto chvíle čoraz viac a viac bojujeme "proti niečomu" a nie "za niečo".

Chlapeček se do holčičky trefuje kusem hliníkové trubky. Létá bohužel nakřivo, takže holčička nemá problém a s pištěním hody neohroženě vrací. Opodál na okraji staveniště diskutující skupinku - s igelitkami, vytahaných teplácích, komických bundičkách a čepicích - děti neruší. Jsou to místní penzisté a zřejmě po desítkách roků poctivé práce pro socialismus bez ksichtu na někoho soustředěně nadávají, aby pak se svými pejsky zalezli do samoty předražených tmavých panelových příbytků.

Na počátku nového roku se obyčejně zamýšlíme nad rokem minulým i očekáváními, spojenými s rokem nastávajícím. Snad je toto období i vhodnou příležitostí k zamyšlení nad naším společným dějinným osudem a jeho pohnutými okamžiky. Ke konci minulého roku (27. 11. 2003) jsem reagoval na článek Robina Ujfalušiho o Marxovi a jeho vztahu k naší totalitní minulosti. Následující texty dalších autorů ukázaly, že ani pro čtenáře BL není toto téma mrtvé, ale nanejvýš aktuální.

Když se Evropané dovídají o podivných a problematických událostech, které se v Americe dějí za vlády prezidenta Bushe (např. jednostranná válka proti Iráku nebo tábor X na Kubě), mohou si mysle, že tyto problematické události jsou neobvyklými výjimkami, protože Amerika má tak dlouhou a silnou tradici demokracie. A mají pravdu v tom, že většina USA má silnou demokratickou tradici. Podle Michaela Linda to však neznamená, že takovou demokratickou tradici mají celé USA. Podle Linda existuje jedna oblast, která tak silnou tradici demokracie nemá. A právě zástupce této nedemokratické tradice teď poprvé vládne Americe.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Po havárii serveru Britských listů v první polovině ledna 2004 zareagovali čtenáři velmi rychle na náš apel o finanční pomoc na koupi nového serveru. Za leden 2004 celkově přispěli čtenáři částkou 139 691,65 Kč. Za finanční pomoc upřímně děkujeme. Pořídili jsme nový server a nyní ho postupně zprovozňujeme. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte úplně přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.