On sám tvrdí, že chce rozpoutat diskusi o budoucnosti strany. Problém je ale načasování. Je záhadou, proč si pod sebou podřezává ne jenom větev, ale přímo celý strom -- pár týdnů před sjezdem a před evropskými volbami. Jako "naháňanie" voličských hlasů to rozhodně nepůsobí. Řečeno s lidovou písní, tri dni ma naháňali, eště ma nedostali...

Sečtělý místopředseda kolem sebe kope jako politický karatista. To, že kritizuje mohykána postsvobodovské éry KSČM Miroslava Grebeníčka, mnozí i uvnitř komunistické strany vítají. Ale jeho invektivy vůči Vojtěchu Filipovi, který by mohl být předsedou, jenž opustí svěrací kazajku konzervativismu a udrží přitom svou stranu pod sjednocující ideou, vyvolávají nepříjemnou kopřivku u těch, které řadíme k tzv. "reformnímu" křídlu. Tato skupinka v KSČM si totiž jasně uvědomuje, že nepromyšlené Ransdorfovo rozdávání úderů ohrožuje i je samé. Ransdorf dává Grebeníčkovi do rukou mocnou zbraň. Grebeníček bude moci na květnovém sjezdu tvrdit a ukazovat přitom prstem: Pozor na oportunisty a zrádce strany. Jedině já jsem zárukou, že zůstaneme těmi pravými komunisty. Právě v tom je největší paradox současného Ransdorfova konání. Místo toho, aby skutečně rozproudil diskusi, která by vedla k reformování strnulé komunistické strany, nahání vodu na grebeníčkovsko- exnerovský mlýn. V zákulisí si jistě tiše mne ručkama i dogmatická a vždy správně ideová předsedkyně pražských komunistů Marta Semelová.

Ransdorf tím ohrožuje ostatně i budoucnost celé české levice. Pokud KSČM zůstane v zajetí dogmatických frází, bude pomalu, ale jistě přicházet o voliče. Prostě vymřou. Sociální demokracie se bude také se svou, jemně řečeno, myšlenkovou flexibilitou, jenom ztrácet. Jestliže na naší politické scéně nevznikne moderní, dynamická levicová síla, získá pouze pravice. To si ale patrně Ransdorf ve svém svatém horlení ani neuvědomuje.

Chování člověka, kterého si strana vybrala do čela evropské kandidátky, nabízí variantu, že potichu plánuje odchod do řad sociální demokracie. A to i přes to, že v každém rozhovoru zdůrazňuje, že ho "z KSČM nikdo nevyštve". Prostě odejde sám. A také sám zůstane. Komunisté se na něj budou dívat jako na zrádce a ČSSD ho nikdy tak cela nepřijme do svých řad. Byla by naivní, kdyby si vytvářela další problémové centrum. Ta nynější jí bohatě stačí k tomu, aby se potápěla do hlubin zapomnění.

Smutný je ostatně i pohled na radost "velkého encyklopedisty" z toho, že se stává mediální hvězdou v "lesku" Mladé fronty, Práva či Lidových novin. Jeho zjevná představa, že takovým způsobem osloví členskou základnu KSČM, ony stařenky a staříky, je nesmírně naivní. Stejně tak by si člověk jeho formátu měl uvědomit, že pravicová periodika jistě nedávají prostor místopředsedovi komunistické strany proto, že cítí k tomuto levicovému uskupení slabost a nedejbože snad i nějaké sympatie.

Když se potají sešli koncem minulého týdne někteří bázlivější členové "rebelujícího" křídla ČSSD s některými špičkami KSČM - v úmyslu vyjednat si případnou tichou či náhodnou podporu některým svým "reformním snahám", netušili na začátku vyjednávání, jaká bude cena. A netušili ani, že zároveň s tím vzrostla možnost mít lídra levicové frakce ve své vlastní straně. Cena nanejvýš sympatická. S ní by totiž souhlasil určitě jak Miloslav Grebeníček, tak i -- paradoxně - Vladimír Špidla. Oba předsedové mají totiž stejný zájem. Grebeníček chce Ransdorfa pryč ze strany a tak mu připravil evropský trůn co nejdále od Prahy. Ransdorf nemůže odmítnout a tím se dostává ze hry ve své vlstní straně. Špidla zase potřebuje zabránit ransdorfizaci KSČM, protože by se mohlo stát, že ČSSD by se vrátila na svou počáteční jednocifernou popularitu a musela by se přejmenovat na liberálně demokratickou či liberálně solidární. Pokud už rovnou ne na státně byrokratickou. KSČM nereformovatelná a nereformující se bude vyhovovat Exnerovi, Semelové i Grebeníčkovi. Dolejš přijde o vliv a cesta stalinizace bude pokračovat. S exkomunikovaným Ransdofem v čele sociálně demokratických rebelů ztratí opět na dalších deset let komunistická strana přitažlivost pro značnou část voličů a leštění rudých hvězd bude moci nerušeně pokračovat a špičkám KSČM zůstanou jejich parlamentní prebendy. Václav Havel i Václav Klaus budou jásat, neb oslabení levice zůstává jejich euroatlantickým snem. Pravda a láska bude vítězit. ČSSD bude moci být po stejnou dobu klidná, neb na levici nebude hrozit nebezpečí. Proto má Špidla i Grebeníček shodné zájmy, na kterých se jsou schopni shodnout.

Shrnuto a podtrženo: konání bravurního rétora ze sněmovny vyvolává pochybnosti, nakolik je skutečně prozíravým politikem. Místo trpělivé práce na demontáži grebeníčkovského molocha nabízí ukvapená a doslova dětinská gesta, kterými nejen že systematicky bourá svůj léta budovaný obraz, ale ohrožuje i modernizaci KSČM, ke které se před jeho extempore nezadržitelně schylovalo. Lidem, kteří důležitému modernizačnímu úkolu věnují v zákulisí ČSSD i KSČM už léta části svých životů a neobávají se "masarykovské" mravenčí práce, udělal doslova čáru přes rozpočet. Mohou jen doufat, že se v příštích dvou měsících podaří dát dohromady to, co Ransdorf během jediného týdne takřka zničil.