Článek Tomáše Koloce ZDE je podle mého názoru dobře napsaný, podřízenost a slouhovství jsou skutečně problémy, s nimiž se jako Češi dlouhodoběji potýkáme. Ne všichni Češi jsou však podřízení slouhové. Koloc právem "ohmatává" v dnešním chaotickém a proměnlivém světě českou identitu, ptá se, co to vlastně je, a ohledává její vztahy k vnějšímu světu. To by měli ale asi všichni dělat víc.

A na rozdíl od Koloce si nemyslím, že je už skoro všechno ztraceno. Jak ví sám Tomáš Koloc i na základě svých cest do zahraničí i a na základě své interakce s "cizinci", s lidmi odjinud ho spojuje společné lidství: neexistuje výlučná lidskost a la českost: všichni se můžeme dohodnout na společné řeči a naše jednotlivé národní totožnosti jsou v tomto mnohohlasém dialogu oživením.

Na rozdíl od Tomáše Koloce vím, že "mluvčí imperiálních zájmů" Evropská unie může pomáhat Čechům, aby nabyli osobní hrdosti, nezávislosti a vzpřímenosti. Článku totiž chybí dimenze týkající se komunikace s vnějším světem, což je nyní nesmírně aktuální - právě, aby Češi byli rovní ostatním a aby se před nimi neplazili po zemi. K tomu ale může také vést to, když se zabýváme jen svými vnitřními věcmi sami a nevstupujeme - i o svých vnitřních věcech - do mezinárodní interakce.

A co se týče současné americké vlády? Myslím si, že Bush je hlavně omezenec a už to začíná docházet i Američanům... :)

Co si o "českém údělu" myslíte vy?