Je únorové dopoledne a spěchám pro noviny do trafiky na náměstí v Roztokách u Prahy, dříve výletního centra zazoblých metropolitních měšťanů. Pak ovšem přišli prosovětští kolaboranti, prohlásili se za komunisty, svazáky, bojovníky za sociální spravedlnost a všechno rozkradli a zvorali, krásný baráky zničili. Jen psí hovna u paneláků po nich zůstala.

Hovníčko u cesty

Mimochodem, asi pětiminutovou cestu si krátím právě počítáním psích hoven u i na chodníku. Co dva a půl metru jeden kousek. Svítí sluníčko, slézá sníh a úroda je bohatá. Kdybych znal průměrnou jejich měrnou hustotu, mohl bych spočítat, kolik váží centimetr krychlový. A pomocí zprůměrované velikosti jedné hromádky snadno extrapolovat kolik to psi u nás týdně naserou. Taky by se dalo experimentálně ověřit za jak dlouho dokáží bakterie cm3 psího výkalu rozložit na humus. S tvrdými daty bych mohl atakovat radní městského úřadu a donutit je k usnesení a zavedení opatření. Nemohli by pak tvrdit, že něco uklidili, když to sežrala banda polyformních koků. A zadarmo. Ale trafika se blíží.

Vykradeno

Mříž před trafikantovým okénkem svítí na několika místech čerstvě broušeným kovem. "Tak mě zase vykradli," hlásí místní podnikatel s tím, že tentokrát se vhozený balvan probil až do zadních regálů s produkcí Philip Morris.

Tohle je ovšem typicky postsovětský způsob krádeže. Vezmu bolšój šutr, poberu všechno kam dosáhnu a zmizím.

"Jako zodpovědný podnikatel jste přeci pojištěnej člověče, koukejte navýšit škodu a jste za vodou," radím protřele.

"No bodejť, ale modlím se, aby je nechytili."

"???"

"Je to ve smlouvě. Když je nechytí, zaplatí mi. Když ano, mám si na nich škodu vymáhat sám a víte jak to chodí na soudě pro Prahu-Západ."

Tak tohle vím docela dobře. Taky se modlím aby je nechytili. Nerad bych přišel o dobrýho trafikanta.