středa 15.15: Britský lord Hutton právě zveřejnil svou zprávu o okolnostech smrti vládního experta dr. Davida Kellyho. Tvrzení v reportážích BBC, že britská vláda "zdramatizovala" svou oficiální zprávu o iráckých zbraních hromadného ničení ze září 2002 bylo "neopodstatněné", konstatuje více než tří set stránková zpráva lorda Huttona.

Hutton kritizoval BBC za to, že si řádně neověřila před odvysíláním svých reportáží informace v nich obsažené. Kritizoval ji i za to, jak reagovala na stížnosti z Downing Street. Hutton nevyloučil, že britská vláda mohla podvědomě "posílit" některé formulace ve své oficiální zprávě o Iráku. Dodal, že je přesvědčen, že dr. Kelly spáchal sebevraždu. Hlavní příčinou smrti bylo krvácení z levého zápěstí, které si dr. Kelly podřezal. K jeho smrti zřejmě přispěla i velká dávka tablet Coproxamolu a srdeční choroba. Nikdo jiný se na Kellyho smrti nepodílel.

Britská vláda však podle jeho zprávy neměla žádnou nepoctivou či podvodnou strategii, jejímž účelem by bylo prozradit v jejím boji s BBC jméno dr. Kellyho novinářům. Britské ministerstvo obrany však "nese vinu a musí být kritizováno" za to, že nesdělilo dr. Kellymu, že hodlá novinářům potvrdit jeho totožnost jako podezřívaného zdroje výroků, sdělených reportéru BBC Andrewu Gilliganovi. Vzhledem k tomu, že reportáže Andrewa Gilligana byly "nepořádné", nedá se zpětně určit, co dr. Kelly Gilliganovi řekl či neřekl. Lord Hutton ve své zprávě plně podpořil britskou vládu.

Předseda Rady BBC Gavyn Davies na středečním večerním zasedání Rady BBC oznámil, že rezignuje na svou funkci poté, co zpráva lorda Huttona o smrti dr. Davida Kellyho kritizovala BBC zejména za to, že předem neprověřila reportáže Andrewa Gilligana a že řádně nevyšetřovala stížnosti britské vlády.

Premiér Tony Blair konstatoval, že Huttonova zpráva dokazuje, že "tvrzení, že já nebo kdokoliv jiný lhal Dolní sněmovně či záměrně uvedl zemi v omyl zfalšováním výzvědných informací o zbraní hromadného ničení je samo o sobě skutečnou lží. Prostě jen žádám ty, kteří toto tvrzení učinili a po celé měsíce je opakují, aby je nyní plně, otevřeně a jasně odvolali."

Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu odložil projednávání novely zákona o rozhlasových a televizních poplatcích na středu 11. února. Petr Pleva (ODS) předložil výboru pozměňovací návrh k zákonu o koncesionářských poplatcích, se kterým se nakonec ztotožnil i ministr Dostál. ODS ústy Plevy sdělila, že pokud tento návrh nebude přijat, nebudou její poslanci hlasovat pro zákon jako celek. Pleva vychází z pozitivní fikce spočívající v předpokladu, že všechny fyzické osoby nad 18 let vlastní televizní a rozhlasový přijímač, a jsou tedy plátci koncesionářského poplatku. České televizi by tato úprava podle Plevy přinesla 500 milionů korun ročně.

Každý, kdo v prosinci roku 2000 viděl záběry ze zatýkání Kájínka i přešťastné úsměvy policejního presidenta Koláře s ministrem vnitra Grossem a nyní sledoval publicistický pořad na Nově, musí zpozornět. Byl-li občan všímavý, tak zjistí, že se stal svědkem pozoruhodné proměny. Pořad Na vlastní oči, věnovaný novým faktům v uzavřeném případu Kájínek, totiž neznamená jen znejistění celého průběhu vyšetřování případu, do kterého mohou být zapleteni i sami policisté (věrohodnost nového klíčového svědka bude nutné samozřejmě v procesu ověřit), ale naznačil i cosi společensky hodně nebezpečného. To, co se nyní vyjevilo, bych nazval vizuální manipulace s veřejným míněním.

Spojené státy a Velká Británie neměly důvod zaútočit na Irák proto, že by Irák vlastnil zbraně hromadného ničení či ukrýval teroristy, a nebyla to ani humanitární mise, konstatovala tento týden mezinárodní organizace na obranu lidských práv Human Rights Watch.

Vzhledem k tomu, že se nenašly žádné irácké zbraně hromadného ničení, prezident George Bush a premiér Tony Blair nyní tvrdí alespoň, že k invazi došlo z humanitárních důvodů, konstatuje tvrdá výroční analýza organizace Human Rights Watch. Organizace poukazuje na to, že Západ nehnul ani prstem, když Saddám v minulosti masakroval ve velkých počtech Kurdy a šiity,a před invazí do Iráku v březnu 2003 nepřicházely žádné zprávy o tom, že by i nadále docházelo k pokračujícím masakrům. Zpráva tvrdí, že americké a britské okupační jednotky "odsunuly otázky lidských práv stranou" jako záležitost vedlejšího významu. Zákonnost v Iráku nevznikla a Irák je stále ještě ztraumatizován dědictvím porušování lidských práv z minulosti a nového porušování lidských práv, k němuž dochází za americké okupace.

Americký viceprezident Dick Cheney v úterý obhajoval americké rozhodnutí zaútočit na Irák, ale - nezvykle - nechal otevřenou otázku, zda měl Saddam Husajn zbraně hromadného ničení. Před útokem na Irák to Cheney opakovaně tvrdil.

Při své první veřejné reakci na výroka Davida Kaye, který rezignoval v pátek jako hlavní americký zbrojní inspektor pro Irák a konstatoval, že americké výzvědné informace o Iráku před válkou byly chybné, Cheney uvedl:

V úterý večer v cca 20.20 středoevropského času byly zveřejněny výsledky hlasování v britské Dolní sněmovně, týkající se návrhu premiéra Tonyho Blaira umožnit univerzitám, aby účtovaly studentům zvýšené roční školné až ve výši 3000 liber ročně (cca 150 000 Kč měsíčně). Blair při hlasování vyhrál těsnou většinou pěti hlasů, 316 : 311. Znamená to, že nebude zřejmě přinucen k rezignaci. Otázkou však, je, zda lze tak radikální politiku realizovat na základě tak minimální parlamentní většiny. Druhou otázkou, kterou okamžitě položili političtí komentátoři, je to, že Blairova vláda musela ve snaze přesvědčit, aby skeptici hlasovali pro tento program školného, své návrhy natolik rozmělnit, že je velkou otázkou, zda v nynější své formě program splní ten účel, jaký původně měl, totiž vybrat pro univerzity chybějící finance.

Není tomu dlouho, co bývalý ministr obrany Tvrdík vyrazil na soukromou zteč a rozhodl se nabídnout vládě USA rozmístění amerických zbraní na českém území. Překvapeni tím byli snad všichni, protože to nekonzultoval nejen s občany, které "zastupoval", ale ani se svými partajními kolegy. Možná měl v tom opojení Amerikou na chvíli pocit, že má na hlavě korunu a v ruce žezlo.

Určení totožnosti se skutečně zpřísňuje. To nevytváří jen český ministr vnitra, který se v Americe projel na krávě a hned tvrdí, že je cowboy. Nevytvářejí to ani tajemní američtí poradci z ještě tajemnější FBI. Vzniká to v důsledku nás samotných. Protože se stáváme součástí půlmiliardového životního prostoru s volným pohybem osob, kterým vydává průkazy totožnosti dvacet pět států, z nichž ne všechny mají ve svých policejních službách či na radnicích pořádek a ne všechny se nebrání přistěhovalcům.

V důsledku technických problémů nefunguje dočasně žádný email na adrese @blisty.cz. (Pošta byla od pondělí přijata, ale nemáme k ní zatím přístup. Prosíme o strpení, zodpovíme, jakmile bude zpřístupněna.) Prosím, pokud si přejete šéfredaktorovi něco sdělit, emailujte do odvolání výjimečně na jeho univerzitní adresu, J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk. Štěpán Kotrba má stále platnou adresu stepan@kotrba.cz. Děkujeme.

Americký dramatik Arthur Miller nedávno navštívil Kubu. Při té příležitosti ho a skupinu dalších mezinárodních spisovatelů pozval Fidel Castro na večeři, a pak se ještě přišel bavit se spisovateli druhý den. Postřehy z návštěvy u Castra vylíčil Arthur Miller ve svém epilogu ke knize Cuba on the Verge: An Island in Transition (Kuba na pokraji: Ostrov uprostřed změn) (nakladatelství Bullfinch), editor Terry McCoy. V americkém časopise The Nation a v britském deníku Guardian vyšla zkrácená verze tohoto epilogu, z něhož vyjímáme několik myšlenek:

Právě v době, kdy v Britských listech vyšla zpráva o Kubě a námitky pana Golga vůči jejímu pokroku (o kterém se v Kanadě vůbec nepochybuje, víme třeba o tom, že Kuba posílá svoje lékaře do rozvojových zemí a také takovým zemím poskytuje pedagogickou pomoc zdarma včetně solárního zařízení pro elektronickou výuku - většina českých čtenářů by o tom určitě pochybovala - u nás uveřejnila kanadská reportérka svoji zprávu z několikadenního pobytu na Trinidadu v souvislosti s obavami, kam ten ostrov spěje a jaké následky by vývoj mohl mít na USA. Snad by tento článek mohl zajímat čtenáře Britských listů.

Zatím jsem si netroufl shrnout velice tíživou situaci v Ottawě, kde státní policie RCMP provedla razii do redakce i soukromého domu reportérky novin The Ottawa Citizen v souvislosti s případem kanadského občana syrského původu Mahera Arara a deportován Američany do Sýrie, kde byl podroben mučení, ale nakonec vyreklamován kanadskou vládou. Ten byl před rokem zatčen v New York v tranzitu při návrahu z Maroka do Kanady Otázka je, kdo ho udal Američanům a proč ho Američani deportovali do Sýrie. Vláda až dosud odmítla zahájit veřejné vyšetřování, tak se toho částečně ujaly noviny - a takhle dopadly. Razie vyvolala velkou vlnu odporu proti tajné policii a proti zákonu proti terorismu, který pozastavil příliš mnoho občanských práv a svobod. Ukazuje se, že je tajná policie v podstatě v každém státě stejná. U nás se zdá, že to aspoň povede k revizi zákona. Není dobré sdílet postel ani s ruským medvědem ani s americkým orlem.

Tak jsme si mohli opět přečíst další útok na Fidela Castra a komunistickou Kubu.

Nemám nic proti faktům které autor uvádí. Věřím, že všechno, co napsal je pravda. Jenže každá věc má dvě stránky. V prvé řadě musíme vzít v úvahu, že mluvíme o velmi chudé zemi. Navíc sužované už více než sto let jejím severním sousedem. Jestli za vlády fašistických diktátorů dosazených americkými tajnými službami byly miliony Kubánců vykořisťovány cizími společnostmi, dnes jsou pod tlakem ekonomické blokády a embarga.

Období okolo 22.ledna, kdy se uskutečnila tisková konference Ministerstva informatiky k aktualizované Koncepci digitálního vysílání, bylo spojeno s výraznou frekvencí slova digitalizace téměř ve všech médiích. Výjimkou trochu nepochopitelně byla Česká televize. Optimistické titulky v poněkud nadsazeném stylu například ...Začínající televizní revoluce... a další mohly diváky, kteří budou nejdůležitějším hráčem na poli nového způsobu televizního i rozhlasového vysílání, spíše poněkud vyděsit až zaskočit. Také titulek z ČTK nebyl úplně přesný, neboť dokonce kromě zahájení digitálního vysílání současně trochu zmatečně oznamoval jeho ukončení za osm let.

Mediální témata, nastíněná v úterní diskusi Petera Duhana, Radka Kubička a Štěpána Kotrby v pořadu stanice ČRo 6 Lidé od novin, zůstala pouze nastíněna. Vztah tří novinářů k novým médiím, novým technologiím a novým postupům zůstal plný neobjasněných souvislostí, rozporů a nevyřčených argumentů. Prostor 50 minut "on air" nedokázal přeci jen nic víc než posluchače pobavit a snad - a v tom může být přínos takto tematicky složitě strukturované diskuze - přimět je k přemýšlení. Přeci jen ale - i kvůli úplnosti a vyváženosti - je nutné doplnit to, co nezaznělo a zaznít mělo, a uvést argumenty na podporu tvrzení. A i to je role internetové žurnalistiky s obrovskou výhodou její nekonečnosti a možnosti uvádění argumentů prostřednictvím odkazů či citací. Uvádění přítomnosti do kontextu minulosti s naznačením přesahu do budoucnosti. Protože budoucnost žurnalistiky je v nových médiích.

Euromedia Research Group vydává v únoru třetí vydání užitečné a a v předchozích vydáních silně využívané příručky The Media in Europe ZDE (společně redigovali Mary Kelly, University College Dublin, Gianpietro Mazzoleni, University of Milan a Denis McQuail, profesor emeritus na universitě v Amsterdamu), Sage Publications, London, 2004, ISBN 0-7619-4132-0, brožované vydání $46.95, vázané $115.00.

Na 274 stranách obsahuje kniha základní informace o sdělovacích prostředcích ve 23 zemích Evropy. Jednotlivé statě, informující o "národním profilu" každé země, se zabývají historií, strukturou a vlastnictvím médií, tiskovými sdělovacími prostředky (deníky, časopisy a knižními publikacemi), elektronickými médii (televize, rozhlas, film, video, internet) a právními aspekty činnosti sdělovacích prostředků. Každá stať je doplněna podrobnými statistikami o struktuře médií, vlastnictví, sledovanosti, objemu reklamy, atp. Heslo o České republice (str. 31-41) vypracoval - s laskavou pomocí RRTV, Svazu českých knihkupců a ministerstva kultury ČR - Jan Čulík, autorem hesla o Slovensku je slovenský mediální teoretik Andrej Školkay, o polských médiích píše známý odborník na tuto problematiku Karol Jakubowicz, o Maďarsku Bálasz Kiss, o ruských médiích Elena Vartanova.

Pro uživatele, navyklé rychlosti internetu, vadí snad jen to, jak dlouho trvalo editorům knihu vydat. Materiály byly totiž dodány nakladatelství v březnu roku 2002, takže ačkoliv jsou údaje v nové příručce pozoruhodně podrobné, bohužel už nyní, začátkem roku 2004, trochu zastarávají - situace v médiích se vyvíjí příliš rychle na to, aby si vydavatel mohl dovolit u publikace luxus dvouleté výrobní lhůty. Nicméně, příručka se bezpochyby stává základním pramenem v angličtině o poměrech v médiích v jednotlivých evropských zemích a jedním z mála knižních pramenů v angličtině o situaci v médiích v České republice a na Slovensku.

Invaze do Iráku byla prvním praktickým užitím zhoubné Bushovy doktríny prosazující preventivní vojenské zásahy a vyvolala alergickou reakci po celém světě - nikoliv proto, že by chtěl někdo hájit Saddáma Husajna, ale proto, že jsme trvali na útoku proti Iráku jednostranně, bez jasných důkazů, že měl Saddám Husajn cokoliv společného s 11. zářím či že vlastnil zbraně hromadného ničení.

Propast mezi tím, jak svět vnímá Amerika a jak ho vnímá ostatní svět, nebyla nikdy větší, argumentuje miliardář ve své nově vydané knize Bublina americké nadřazenosti, která vyjde tento čtvrtek v londýnském nakladatelství Weidenfeld and Nicolson.

In oratione de statu nationis habita praesidens Bush politicam suam defendit: Necesse fuisse impetum in Iraquiam facere, ut Saddam Hussein arma interneciva praeparare desineret; oeconomiam patriae praesertim propter vectigalia et tributa a regimine suo levata meliorari; bellum terroristis illatum bene successisse, etsi periculum terrorismi nondum esset sublatum.

Praesidens in oratione sua etiam de re sanitaria egit flagitans, ut sumptus deminuerentur et providentia socialis, quantum fieri posset, ad privatum dominium redigeretur.

De argumento orationis principali, scilicet de statu civitatis foederalis Americanorum, Bush affirmavit eum validum esse et stabilem.

Zprávy v latině vysílá finský rozhlas; na internetových stránkách je naleznete ZDE

Ekonomové si flexibilitu podnikatelů zpravidla vysoce považují. Přeloženo do lidštiny to znamená, že kdo by chvíli v podnikání stál, již stojí opodál. Nikoho proto nepřekvapí, pokud si podnikatel v Karlových Varech hned vedle lázeňského domu Humboldt pronajme sanatorium ELWA na pouhých deset měsíců od 1. března 1999, převezme nevýhodné zásoby za 200 tisíc a 25 zaměstnanců na dobu neurčitou, opraví fasádu a zařídí rekonstrukci vnitřku budovy, instaluje nový výměník teplé vody, nakoupí nábytek, objedná dodávku tepla na příští rok a sežene lázeňské klienty na několik let dopředu. Pak se koncem roku 99 spakuje a bez odstupného odejde.

Bývalý ruský jaderný fyzik Vladimir Maksimov udělal tu chybu, že na odstupném trval. Brzy byl trestně stíhán, poté zbit a nyní stanul před soudem. Za falšování nájemní smlouvy a nárokování si odstupného 2,5 milionu korun. Počátek příběhu najdete v článku Štěpána Kotrby Karlovarská spravedlnost. Toto je pokračování. Dokončení bude psát někdo jiný...

Tony Blair není jediný vedoucí západoevropský politik, který má problémy s financováním vysokých škol. Plány německého kancléře Gerharda Schrödera vytvořit z některých německých vysokých škol výlučný, elitní vzdělávací systém, vyvolaly bouřlivé demonstrace studentů, někteří z nichž demonstrují nazí, aby poukázali na rozpadávající se stav německých vysokých škol.

Bílý dům se v pondělí v podvečer washingtonského času vzdal svých kdysi sebevědomých tvrzení, že měl Saddám Husajn zbraně hromadného ničení, a američtí Demokraté začali okamžitě tento obrat Bushovy vlády o 180 stupňů využívat ve své volební kampani proti prezidentu Bushovi.

K tomuto obratu v americké vládě došlo poté, co bývalý čelný americký zbrojní inspektor David Kay konstatoval, že dospěl k závěru, po devíti měsících hledání, že Saddám Husajn neměl zásoby zakázaných zbraní. Na dotaz, aby se k tomuto tvrzení vyjádřil Bílý dům, mluvčí Bílého domu Scott McClellan odmítl opakovat dosud často opakované oficiální tvrzení, že se irácké zbraně hromadného ničení "jistě nakonec najdou". Namísto toho McClellan řekl:

Britský konzervativní list Daily Telegraph varoval, že by se jednoho dne Francie mohla stát muslimskou zemí, i když v současnosti tvoří islámisté "jen zlomek francouzské muslimské populace a na demonstrace proti zákazu ženských muslimských šátků se minulý týden dostavilo jen 20 000 osob."

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Z přibližně 6000 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2003 na jejich provoz celkovou částkou 7274 Kč 20 osob. Příspěvky tří čtenářů ze zahraničí prostřednictvím konta www.paypal.com dosáhly kromě toho částky 282.61 amerických dolarů.

Dokončili jsme placení finanční firmě za vypracování účetních zpráv za léta 2001 a 2002, nyní částečně hradíme výrobu knihy Jak Češi bojují.

Čtenáři z celého světa mohou nyní přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Finanční příspěvek na provoz Britských listů vás nic nemusí stát - Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Kdyby Britským listům věnoval každý čtenář pouhou korunu denně, mohl by si časopis např. financovat právníka a analyzovat kauzy, jimž se v současnosti nemůže věnovat.

Apelujeme na všechny čtenáře, aby si na provoz BL finančně přispěli. S minimálním rozpočtem je velmi obtížné udržet veřejnoprávní službu Britských listů. Všichni spolupracovníci BL pracují pro časopis zadarmo, mnozí s podstatným nasazením, po své normální práci.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.