Amerika je vnímána jako stát, který zneužívá dominantního postavení, které zastává; uvnitř USA si naopak lidé myslí, že Saddám zosobňoval jasnou a aktuální hrozbu národní bezpečnosti. Jenom nyní po irácké invazi si lidé začínají uvědomovat, že byli uvedeni v omyl.

Dodnes se však mnoho lidí v USA domnívá, že události z 11. září ospravedlňují chování, které by bylo za normálních okolností nepřijatelné.

Upadli jsme do pasti, míní Soros. Motivace sebevražedných atentátníků z 11. září se zdála být v den útoku nepochopitelná. Nyní nám to však začíná docházet - oni chtěli, abychom reagovali tak, jak jsme reagovali. Možná, že nám rozuměli lépe, než my sami rozumíme sobě.

A byli jsme podvedeni, zdůrazňuje autor. Když prezident Bush kandidoval v roce 2000 na prezidentský úřad, sliboval skromnou zahraniční politiku. Argumentuji, pokračuje Soros, že Bushova vláda úmyslně využila událostí z 11. září k tomu, aby začala provádět politiku, kterou by americká veřejnost jinak neschválila. Spojené státy mohou přijít o své vůdčí postavení pouze v důsledku vlastních chyb. V současnosti dělají takové chyby, protože jsou v rukou skupiny extremistů, jejichž silnému pocitu poslání se vyrovná jen jejich falešná jistota.

Nejmocnější země na světě však si nemůže dovolit být stravována strachem. Učinit válku proti terorismu základním kamenem americké národní strategie je abdikací naší odpovědnosti jakou vedoucí stát světa. USA jsou jedinou zemí na svět, která může mít vůdčí roli při řešení problémů, které vyžadují kolektivní akci: ochraňování míru a hospodářského pokroku, ochranu životního prostředí, a tak dále.

Není pochyb, že jsme zaútočili na Irák z falešných pohnutek, konstatuje dále Soros. Ať už úmyslně nebo neúmyslně, prezident Bush podvedl americkou veřejnost a Kongres a brutálně ignoroval názory našich spojenců.

Ohrozili jsme nejen životy svých vojáků, ale i bojovou připravenost své armády. Je celá řada míst, kde je přítomnost americké armády důležitější. Severní Korea otevřeně buduje jaderné zbraně, Írán tajně. Taliban se znovu seskupuje v paštunských oblastech v Afghánistánu. Náklady okupace Iráku Ameriku zatěžují a není schopna řádně řešit chronické problémy doma ani v zahraničí.

Odhaduje se, že okupace Iráku bude ve finančním roce 2003-04 stát neuvěřitelných 160 miliard dolarů. Přitom americký rozpočet zahraniční pomoci v roce 2002 byl jen 10 miliard dolarů.

Není lehké, jak se z této situace dostat. Nemáme alternativu, než to dokončit a zaplatit cenu za naši chybu. Nakonec se snad podaří jinému americkému prezidentovi s jiným přístupem k mezinárodnií spolupráci Spojené státy vytáhnout z této šlamastyky.

Bude-li Bush v roce 2004 odmítnut, jeho politiku bude možno odmítnou jako dočasné pominutí smyslů. Pokud bude znovu zvolen, znamená to, že voliči schváli jeho politiku a budeme muset žít s důsledky. Avšak nestačí porazit Bushe ve volbách. Spojené státy musejí přehodnotit svou globální roli a přijmout konstruktivnější vizi. Není možné, abychom usilovali jen o realizaci úzkého národního sebezájmu. Naše dominantní postavení nám dává jedinečnou odpovědnost, uzavírá Soros.