Pozoruhodná studie War with Iraq: Costs, Consequences, and Alternatives, vychází ze srovnání s předchozími typy válek a bere v potaz zejména charakter "rychlé války" a její dopady na olejářském trhu. Opírá se o širší spektrum analýz, které předpokládají, že strategie Američanů (a dalších eventuálních spojenců) se opírá v první fázi o intenzivní bombardování, jejímž cílem budou klíčová místa: velitelské a kontrolní cíle, hlavní čtvrti, místa uložení zbraní hromadného ničení, komunikační infrastruktura a elitní republikánské gardy.

Španělsko, které společně se Spojenými státy a s Velkou Británii sponzoruje návrh nové rezoluce OSN o Iráku, vyjádřilo ve středu názor, že asi nemá cenu předkládat Radě bezpečnosti rezoluci, která by stejně byla odmítnuta. Podle komentátora BBC Andrewa Marra je pro tyto země možná rozumnější, aby rezoluci vůbec nepředložily, protože předložit rezoluci a být svědkem jejího odmítnutí by bylo pravděpodobně horší než ji vůbec nepředložit. Pokud by Rada bezpečnosti OSN explicitně odmítla vojenský útok proti Iráku, je možné, že by pak bylo protizákonné ten útok provést.

Spojené státy opakovaně konstatují, že by schválení druhé rezoluce OSN přivítaly, avšak že povedou "koalici ochotných států" do války proti Iráku i bez explicitní podpory OSN. Britský premiér Tony Blair se však usilovně snažil o schválení druhé rezoluce o Iráku, vzhledem k tomu, že se v Británii vzmáhá stále větší odpor vůči této válce a jen mizivé procento Britů by válku proti Iráku podpořilo bez druhé rezoluce OSN, což by mohlo znamenat konec kariéry pro Tonyho Blaira.

9 z 15 členů Rady bezpečnosti OSN musí rezoluci schválit, má-li být přijata, a nikdo ji nesmí vetovat. Na obě strany je vyvíjen nesmírně velký nátlak. Chile, která dosud zastávala nerozhodný postoj, nyní dala najevo, že asi bude hlasovat proti. Rusko a Francie se už vyjádřily, že budou hlasovat proti rezoluci, vedoucí automaticky k válce.

V úterý řekl kontroverzně americký ministr obrany Donald Rumsfeld, že Spojené státy by mohly zahájit válku proti Iráku bez Británie. Londýn se pokoušel tyto Rumsfeldovy výroky bagatelizovat, avšak analytikové je interpretují jako znamení, že Amerika není ochotna čekat na Británii donekonečna, než se Blairovi podaří zajistit druhou rezoluci OSN.

Často si naříkáme na příliš rychlé tempo života. Svižný životní styl posledních let má i pozitivní stránky. Nemusíme celá desetiletí čekat na objasnění některých kauz. Demokracie u nás je opravdu velmi mladá a lidé se v ní musí učit žít. Nesmí být však provázena jevem, že kdo má moc, má automaticky právo nekontrolovaně a účelově ovládat naše osudy. Jedno vládnoucí seskupení, po vítězství ve volbách, nemůže začít likvidovat své oponenty, protože pokud by se situace po volbách změnila, odplata by byla ještě horší. Neustále odplaty by pak byly postupnou záhubou nás všech. Jako pojistka, aby se tak nestalo, slouží právě i skutečnost, že životní styl je rychlý. Někteří rychleji prohlédnou, nebo si rychleji uvědomí, že nemohou být nápomocni křivdám, protože to stejné by se mohlo stát i jim.

V roce 1979 bylo Městským soudem v Praze odsouzeno k mnohaletým trestům odnětí svobody, za svojí činnost ve Výboru na podporu nespravedlivě stihaných (VONS), sedm československých občanů. Mezi nimi i nynější prezident republika Václav Havel. Ten ve své závěrečné řeči pronesl slova, která nabývají ve světle toho, čeho se opět justice v této zemi dopouští, aktuálního významu: "Moc, která sebe samu identifikuje s pravdou, nepřipouští, že by se mohla dopouštět nějaké nespravedlnosti a jelikož je zvyklá i daleko nevinnější projevy nesouhlasu tvrdě potlačovat, musí se jí jevit pokus VONSu podrobit kritice pozornosti práci bezpečnosti a justice -- tedy orgánů obzvlášť citlivých na svou nedotknutelnost -- jako cosi neslýchaného, nemyslitelného, neodpustitelného, jako cosi, co je třeba stůj co stůj potřít. Vždyť tito lidé samotným názvem svého společenství připouštějí možnost, že by se mohly dít nějaké nespravedlnosti.

Zoran Djindjič, serbský premiér jeden z hlavním předáků revoluce, která svrhla Slobodana Miloševiče, byl ve středu v Bělehradu zastřelen, když vstupoval do budovy vlády. Byl dvakrát střelen, jednou do břicha a jednou do zad. Zemřel v jedné bělehradské nemocnici.

Už 21.2. přežil Djindič pokus o atentát: charakterizoval ho tehdy jako "marný pokus, který nezastaví demokratické reformy".

Djindjič byl dlouholetým šéfem opozice a jedním z hlavních organizátorů volební kampaně z roku 2000, která evdla k pádu prezidenta Slobodana Miloševiče, ketrý se nyní před soudem v Haagu zodpovídá z válečných zločinů.

Miloševič se prý nakonec vzdal poté, co Djindjič využil svých styků v armádě a v bezpečnosti a podařilo se mu je přesvědčit, aby Miloševiče přestaly podporovat. Djindjič však často sám zastával ostře nacionalistické postoje během války s Chorvatskem i během války v Bosně. Djindjič se netěšil široké popularitě v Srbsku, zejména proto, že podporoval demokratické reformy. Kritikové ho obviňovali, že prodal Miloševiče Západu za rozsáhlou hospodářskou pomoc.

Sbrská vláda konstatuje, že mezi 20 podezřelými ze spáchání tohoto atentátu je Milorad Lukovič, bývalý šéf zvláštních srbských policejních jednotek.

Zprávami prošla informace o zmlácení černocha v pražském metru. Napaden byl také vládní zmocněnec pro lidská práva, což by se vyspělé demokracii nemělo stávat. Lidé kolem mu nepomohli, zachovali se jako hyeny, které stojí opodál a čekají na případnou kořist.

Není jich mnoho, ale dokáží kolem sebe udělat nepořádek. Nemají velkého ducha, ale zbývá po nich hodně emocí. Neudělali pro lidstvo nic záslužného a přesto si osobují právo o něm rozhodovat. Deklarují, že chtějí žít, a zanechávají po sobě mrtvé a zmrzačené. Řeč je o mladých českých rasistech.

Mezi ně patří skutečnost, že hlavní a základní snahou lidské činnosti není snaha o dosažení "moci a peněz", ale snaha o dosažení progresu (to jest pokroku lidstva), a vytváření morálních, vědeckých a duchovních hodnot.

Zdroj - anglicky PDF WWW

Tak argumentuje Robert Dreyfuss v americkém časopise Mother Jones. Na tento poměrně zásadní článek v angličtině odkazuje dlouhodobě velmi seriózní a uznávaný německý Die Zeit. Řekl bych, že nejlepší informace jsou od těch lidí uvnitř toho kterého státu, kteří si ještě mohou dovolit - nebo se nebojí - psát poměrně objektivně a pokud možná aspoň částečně narativně a analyticky, míní Jiří Kopal. Americký časopis Mother Jones financují nezávislé nadace a finanční dary čtenářů.

Není seriózní od Britských listů prostě citovat Balvína a nezkoumat situaci dál, než dojdou k určitému závěru. Jinak to není novinářská práce. Britské listy často kritizují přesně to, co učinily v tomto případě.

Nechci hájit Českou televizi, zejména proto, že to, co vysílala kolem 17. hodiny dne 11. září 2001 bylo velmi nízké kvality.

Avšak jsem svědkem toho, že přesně 12 minut poté, co začala CNN vysílat záběry z útoku na WTC mi zatelefonoval reportér David Vandrovec s tím, že chce zorganizovat kulatý stůl, který se měl vysílat. Vím, že to bylo přesně dvanáct minut poté, co začala CNN vysílat tyto záběry, protože jsem si to zapsal pro svou knihu (Česká média zevnitř).

A čo sa dialo s reláciami, v ktorých sa zákon o vysielaní porušoval? Nič. V programe boli aj naďalej. Nový riaditeľ STV sa teda rozhodol prehodnotiť vysielanie i výrobu niektorých relácií.

Na súčasný stav najviac doplácal bežný občan, ktorý ani nemusel byť divákom STV. To znamená, že doteraz televíziu platil v troch formách: v koncesionárskych poplatkoch, v daňových poplatkoch a tretiu predstavovali príjmy STV z reklamy, ktoré však znovu išli z našich peňaženiek. No z peňazí koncesionárov sa zrejme platia aj pokuty televízie za porušenie zákona. Podľa nemenovaného predstaviteľa Rady pre vysielanie a retransmisiu totiž ani samotná televízia nemá prehľad, z akých peňazí sa pokuty platia.

Pražskú výstavu hostili honosné výstavné sály Rudolfína. Hoci samy osebe majú ďaleko od architektúry socialistického realizmu, ich veľkoryso riešené až pompézne priestory evokujú atmosféru hlavného mesta ako centra politickej a ideologickej moci, navyše umocnenú fyzickou blízkosťou voľakedajšieho Ústredného výboru KSČ. Bratislavská výstava sa musela vmestiť na jedno poschodie provinčného meštiackeho paláca, ktorý evokuje všetko iné len nie moc -- moc ako najsilnejšieho spojenca socialistického realizmu.

Najsilnejšie ľavicové zoskupenie Spojená demokratická ľavica (SLD) doteraz vládlo v koalícii s Úniou práce, Poľským ľudovým združením (PSL) a s menšinovými stranami s podobnou orientáciou. Po tom, ako poslanci PSL v parlamente nepodporili koaličný návrh zákona o diaľničných známkach, však v sobotu prvého marca premiér odvolal oboch ministrov za PSL, čím s touto stranou fakticky zrušil koaličnú dohodu a stal sa tak šéfom menšinovej vlády. Ako v sobotu vyhlásil na adresu PSL, "nie je možné byť zároveň vo vláde aj v opozícii".

Podľa súhrnných výsledkov pre celé Československo v májových voľbách v roku 1946 dostali komunisti 38 percent hlasov. Ak si však toto číslo vyrátame osobitne pre české krajiny a Slovensko, tak v Čechách a na Morave to bolo 40 a na Slovensku 30 percent. V českých krajinách komunisti zvíťazili a spolu s mandátmi sociálnych demokratov mali v parlamente tesnú nadpolovičnú väčšinu. Na Slovensku však Demokratická strana získala 62 percent a to sa v našich krajinách považovalo vždy za ústavnú väčšinu.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 100 111 3917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.