O některých malých rozdílech v práci specialistů na prodej výrobků a prodej politiky

25. 9. 2009 / Uwe Ladwig

O product PR bych mohl napsat knihu, ale abych to hodně zkrátil: Pravda je jejím nejdůležitějším základem. V kontaktu s žurnalisty nemá smysl myslet na krátkodobý úspěch, ale je třeba naopak směřovat k dlouhodobé důvěryhodné spolupráci. A v té práci se ovšem neútočí na konkurenty. Mělo by se v ní myslet na to, kdo je cílem a koho je třeba dostatečně informovat o tom, co by v zájmu firmy mělo být zveřejněno. Informace se mají pokud možno vizualizovat tak, aby na ně lidé reagovali. V normálním případě by konkurenční žurnalisté měli dostat ve stejnou dobu stejnou informaci. Tisková zpráva má budit zájem žurnalistů, ale jde zároveň také o zapojení ostatních lidí, kteří také vytvářejí veřejné mínění mimo média (opinion maker, Meinungsbildner) a hlavně ovšem o to, aby byli zasaženi potenciální zákazníci.

V politice jde často také jen o krátkodobý úspěch (před volbami nebo před nějakým rozhodnutím v parlamentu). A obecně je prodavačům politických informací nejen povoleno, ale je dokonce docela obvyklé útočit na konkurenty, spekulovat o tom, co by asi chtěli a s čím by souhlasili, aby se dostali do nějaké koalice a tím k moci. Ovšem že by se také prodávání politických informací mělo držet pravdy, ale je zajímavé, že se v tomto případě dá klidně pracovat také s domněnkou nebo teoretizovat o něčem, co vlastně není stoprocentně jasné.

V obou případech pokusů o zveřejnění informací je ale shodné, že se má kontrolovat, jestli předem stanovaný plán lze splnit. A pokud by to nešlo, tak by se něco mělo změnit. Koncentrovat se ohledně produktu jen na specializované časopisy může být důmyslné, když ale prodáváte například něco velice běžného jako rádia nebo auta, tak byste měli zkusit dostat se dodatečně bezplatně také do bulváru a dokonce do módních a ekonomických časopisů. Na to byste ale měli také vědět, jak se do nich dostat.

Ohledně mých okrajových poznámek k tématu mezinárodního vlivu iniciativy 'Ne základnám' - teď díky Kotrbovi konečně chápu, že podle něj, a možná nejen podle něj, iniciativa vůbec nechtěla o své existenci a o názorech české veřejnosti na protiraketový radarový systém v ČR informovat ani evropskou veřejnost, ani evropské nebo americké politiky. Chtěli se koncentrovat jen a jen na lidi žijící v ČR. Tohle ale zase nechápu, alespoň tedy v situaci, když přece za nějaký čas bylo jasné, že vláda a média v ČR názor 70% veřejnosti ignorují. Neměl by se v takové situaci změnit ten poněkud omezený cíl? No, asi ne. A jsme zase u Kotrby a jeho zjištění, že'nevím zhola nic' .

Vytisknout