Nesmyslný vědecký výzkum je klíčem k evoluci

27. 9. 2009

Pro mě jako komentátora naštěstí toto výše zmíněné prohlášení v sobě logické nedůslednosti obsahuje. Článek pod tím děsivým titulkem, že "Nový britský vládní panel zlikviduje "nesmyslný" výzkum", informoval o novém systému, jak se budou rozdělovat vládní peníze na vědecký výzkum na univerzitách, podle nového programu zvaného REF, Research Excellence Framework. Vláda chce zlikvidovat nesmyslný výzkum tím, že bude podporovat jen ten výzkum, který bude mít ekonomický či sociální význam.

Sláva! To vůbec nepoškodí výzkum komedie! Když profesor Sponzorovaná Vazba na na Tesco Univerzitě oznámí, že krém proti vráskám dává ženám sebedůvěru mít chytřejší potomky, nebude to financováno vládou, ale kosmetickým výrobcem, který se bude snažit dostat do novin.

A všechny ty univerzitní výzkumy o tom, že květiny, čokoláda, zmrzlina, vyvolávají štěstí, lepší orgasmus a posílené vědomí perspektivy se budou stoprocentně financovat samy. Možná toho příliš k sumě lidského vědomí nepřidají, to, že univerzitní výzkumníci se jim od nynějška budou muset věnovat, sice bude dokazovat, jak hluboce poklesl náš respekt pro vědění, ale hlavní je, že tato studia nebudou břemenem pro daňové poplatníky - všechna budou financována z marketingových rozpočtů různých multinacionálních společností.

Takže jaký zbytečný vědecký výzkum hodlá nový systém zlikvidovat? No, samozřejmě veškerý výzkum, který nemá pevný hospodářský nebo sociální cíl. Vláda přece nemůže platit jen tak chytré lidi, aby si seděli na univerzitách a dělali jen to, co vyvolává jejich zvědavost. Ne, jim se musí předem určit něco užitečného, co se jim dá jako úkol, aby to objevili, a potom budou muset tvrdě makat na výzkumu tím směrem. Nic užitečného nebylo nikdy objeveno náhodou, kromě blbostí jako penicilin, warfarin a Rentgenovy paprsky.

To, že epochální objevy vznikají často náhodou a nikoliv na základě předběžného strategického rozhodnutí, jakým směrem má vědec bádat, že vznikají z touhy po znalostech a nikoliv z mezery na trhu, je tak banální, že je to klišé. Je to informace, kterou kdysi znal každý žák. Že to nyní neví nikdo na ministerstvu školství, je snad proto, že dnešní absolventi britských maturit sotva dokáží sečíst počet jedniček s hvězdičkou, které při závěrečných zkouškách dostali?

Potíž je, že pro tuto chvíli se zdá být naprosto rozumné požadovat, aby vědci ospravedlňovali svou práci předem určenými strategickými cíli, avšak přesně stejně se zdá být rozumný Pitomcův návrh vybudovat nejprve střechu, protože je přece rozumné skrýt se pod ní před deštěm, až budete pak stavět stěny.

Akademický výzkum, který má dokazatelné ekonomické výsledky, není ten typ výzkumu, jemuž by měla nejvíc pomáhat vláda. Kdybyste řekli před dvaceti lety "Chci vyvinout lék, který vyléčí mužskou impotenci", je zřejmé, že by se vyskytlo velké množství soukromých institucí, které by vám nabídly na to investice. Shodou okolností přišli vědci na viagru taky náhodou, když se někdo snažil vyvinout lék na nemoci srdce, ale víte, co tím myslím.

Vědecký výzkum, který povede k vydělávání peněz, si vždycky nalezne soukromé financování, a tak by mu neměly být poskytovány veřejné peníze. Je to jako dávat rozpočet Rady pro umění striptýzovým představením, anebo koncesionářský televizní poplatek na financování reality shows namísto intelektuálního a uměleckého televizního vysílání. Státní peníze musejí být k dispozici pro výzkum, který by se jinak neprováděl. Výzkum, který má ekonomickou hodnotu, do této kategorie nepatří.

To, že vládní úředníci hovoří i o výzkumu, který má "sociální" hodnotu, je pokus o falešný ústupek kultuře. Úředníci se snaží najít způsob, jak kvantifikovat užitečnost porozumění obrazům, knihám či historickým událostem, protože vědí, že hospodářskou hodnotu to nemá, ale matně si pamatují, že kdosi na recepci jednou řekl, že tyhle věci jsou důležité.

To, co nás odlišuje od němých bytostí, kromě ohně, smíchu, deprese a viny ze zabíjení zvířat, je naše zvědavost. Jsme pokročilí jako biologický druh, protože jsme chtěli přijít věcem na kloub, bez ohledu na to, zda jsme je považovali za důležité. Podívali jsme se na oblohu a uvažovali jsme, co se to děje. A právě proto máme dneska přehrávače DVD, ventilátory, jaderné zbraně, globální oteplování, poexii a provázkovitý sýr. A je to tak lepší.

Britský nový systém pro posuzování akademického výzkumu, Research Excellence Framework, se hodlá ptát, jaký druh zvědavosti si naše kultura může dovolit, a to mě opravdu děsí, protože to útočí na samou podstatu toho, co znamená být civilizovaný, mít jiné instinkty než instinkty na přežití. Kdyby býval v minulosti akademický výzkum vždycky cenzurován z hlediska, zda je ekonomicky výhodný, nevznikla by letadla ani iPhony, měli bychom dodneška jen pasti na mamuty.

Podrobnosti v angličtině ZDE