Radar bez ideologické slupky

26. 9. 2009 / Lukáš Jelínek

reakce na článek Petra Suchého v Hospodářských novinách pod titulkem: "Jak dál po konci brdského radaru"

Českými politiky zmítají emoce. Láska se střídá s nenávistí, krev vře v žilách. Pak se snadno stane, že poslanci a senátoři ODS hodnotí změnu americké zahraniční politiky jako zradu a Baracka Obamu jako zbabělce. Je ale nutné, aby ten samý amok popadal analytiky? Politolog Petr Suchý 22.9. v Hospodářských novinách oprášil termíny jako "radost" (Kremlu a Teheránu, o dříve absurdně skloňovaném Pchjongjangu tentokrát pomlčel) či "zoufalství" (coby popis Obamovy domácí a zahraniční politiky). Proč ale fušovat do žánru telenovel?

Spojené státy odpískaly radar v Brdech po chladnokrevné úvaze.

K obraně nezbytný není, spíše než před raketami dlouhého doletu je třeba mobilními systémy ochránit spojence USA před střelami doletu krátkého a středního. Navíc po dolarech je eminentní poptávka v domácí ekonomice.

Bushův projekt, který expremiér Topolánek označil za hlavní důvod existence své vlády, nebyl obranný, nýbrž primárně ideologický. Mísila se v něm náboženská víra ve vyšší poslání, přetavená do boje „dobra“ s novou „osou zla“, ale i zastrašování konkurentů v mezinárodních vztazích. Obama hnul kormidlem a analytik Suchý s mnohými dalšími zaslepenými komentátory hned odtušil, že „Spojené státy po třiceti letech opět potřebují lekci v tom, že jednání z pozice slabosti očekávané ovoce nepřináší.“

Spor různých teoretických škol mezinárodní politiky je patrně věčný. V praxi se však musí zohledňovat širší souvislosti, ekonomickými vlivy počínaje a veřejným míněním konče. Barack Obama pro svoji vstřícnost získal spojence doma (část Republikánské strany nevyjímaje) i v cizině. USA koordinovaly svůj postup i s Tel Avivem. A kdyby se přesto Izrael rozhodl s Íránem vypořádat po svém, respektovaný stratég Zbigniew Brzezinski vyzval k jeho zastavení, klidně i silou.

Je s podivem, že expertní týmy českých politiků a vlastně i vládních institucí, včetně rozvědky, nebyly s to provést zavčasu racionální analýzu radarového příběhu. Pro začátek by stačilo správně rozklíčovat Obamův květnový projev před Pražským hradem. Četní vůdci naší země by nyní nemuseli být tak skleslí, vystrašení, že jsme ponecháni napospas ruskému medvědovi. A třeba by je i napadlo, že bližší by České republice měla být košile, než kabát, tedy přednostní politické a bezpečností ukotvení v EU a NATO, než spoléhání se na zámořského partnera.

Servilita k velkým a přehlížení názorů malých (byť nejbližších spojenců – Rakouska, Slovenska, SRN) se nevyplácí. Dvacet let starý citát kardinála Tomáška - „Vzpřimte se a zvedněte hlavy!“ - který použil Petr Suchý ve svém komentáři v HN, je v tomto kontextu ještě výmluvnější. O to bedlivěji do budoucna sledujme český podíl na formování společné evropské bezpečnostní koncepce. Uvidíme, zda budou šiky zastánců radaru stejně početné i v případě, že bychom ho jednou měli (spolu)financovat. Potom snad dokážeme také odlišit politiku, ideologii a reálný národní zájem.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.9. 2009