Americký radar, svět a čeští politikové

24. 9. 2009

Když jsem si tu danou situaci analyzoval, došel jsem k těmto závěrům.

• Proboha, co to máme za politiky, kteří reprezentují republiku v rozporu s názorem 70% občanů.
• Vždyť tito politici vykládají něco, co je i v rozporu s vyhodnocením situace u našich nejbližších sousedů.

Co z toho dále vyplývá. Plně oceňuji, v souhlasu s panem Tomanem, práci protiradarového hnutí. I přes všechny nedostatky diskutované v BL. Ti lidé odvedli v rámci svých amatérských možností skutečně výtečnou práci. Je tedy otázka, proč neměli znatelné úspěchy. Je to zřejmě proto, že bojovali proti nezvládnutelné mocenské přesile. Proč se ale nepodařilo zmobilizovat větší část veřejnosti?

Nechci tuto věc omlouvat, ale snad je také třeba si uvědomit, že běžní lidé jsou v tomto světě zaměstnáni a vytíženi, to na plný úvazek svou profesí. K angažování ve věcech dalších jim mnoho času nezbývá. Vím, že tímto prohlášením vyvolám vzbouření u určité části obce BL, nicméně že to tak je, potvrzuje i pan Toman, když uvádí, že v "hnutí" se angažovala mladá a dále "zralá" generace, ne lidé středního věku.

Nedoufám, že by se to mohlo změnit. Můžeme lkát, volat po uvědomění si situace, po morálce, ale tento přístup se tak snadno nezmění, ledaže by nastalo něco jako listopad 89. Je ostatně přístup známý i z jiných oblastí, jako angažování se v předsednictvech sportovních klubů či jiných spolků. Jaká je tedy racionální možnost situaci změnit? Jaké jsou tedy možnosti?

Vidím jedinou, byť teoretickou. Zvolit takové představitele státu, kteří budou občany zastupovat takovým způsobem, aby se občan nemusel obávat, jaká vlastizrádná prohlášení zase z jeho zástupců někde na mezinárodní scéně vypadnou. Zaangažovat se naplno jednou za 4 roky při volbách a mít jistotu, že zvolení představitelé nás budou spolehlivě reprezentovat, aniž by bylo nutné chodit do ulic. Tak to snad má být v demokracii. To tedy tak trochu na omluvu, i když zápecnickou. Nicméně zaangažovanost generace v produktivním věku v e jiných věcech, než protestech, nelze pominout a ani změnit.

Druhý aspekt celé věci má trochu mezinárodní charakter. Stále se, podle mého názoru, pohybujeme v Evropě a vztahy přes oceán jsou důležité, nicméně z mého hlediska ne prioritní. Každé vybočení ze linie jednání a politiky EU je sledováno občany sousedních států a nějak vyhodnocováno.

Příklad: jel jsem ze svým kolegou, rakouským občanem, Holandskem a při hovoru o politice padla otázka. Co ten váš prezident? Jak to myslí s tím Lisabonem vůbec s EU? Já bych jednal tak, že pokud se to někomu nelíbí, tak ať z EU vystoupí a vyřízeno.

Podobné názory jsou i na radar. Jste v Evropě a chcete společně něco podnikat. Pokud Evropu ignorujete, vystupte a přikloňte se k někomu, o kom si myslíte, že je váš přítel. Ahoj.

Tolik prostí občané sousedních států. Myslím si, že tento aspekt je řadou našich politiků okresního formátu vystupujících na mezinárodních forech naprosto zanedbáván (zmiňuji při té příležitosti článek pana Čulíka..Vondra).

Pro mne osobně je to faktor nezanedbatelný. Pokud se člověk pohybuje mimo oblast republiky, což přichází v současné době stále častěji v úvahu, chtěl bych, abych se nemusel za činy našich politiků stydět a svou národnost zapírat.

Často jsem slyšel, když jsem pracoval v cizině pro německou firmu: "vy, Němci, jste odborníci, vaše přesnost je známá". Odpovídal jsem na takováto prohlášení "ale já jsem Čech, absolvent slovutného ČVUT". Ještě více vondrů a nebudu na takovéto věci raději reagovat vůbec.

Vytisknout