Jak si Wall Street kupuje americký Kongres

25. 9. 2009

KD│ Federální zákonodárci zodpovědní za dohled nad americkou ekonomikou obdrželi miliony dolarů od firem z Wall Street. Od roku 2001 osm nejproblematičtějších firem věnovalo kandidátům obou stran do Kongresu 64,2 milionu dolarů. Soupeři v boji o prezidentské křeslo, Barack Obama a John McCain, získali dohromady 3,1 milionu dolarů. Donoři zahrnovali investiční bankéře společností Bear Stearns, Goldman Sachs, Lehman Brothers, Merrill Lynch, Morgan Stanley, pojišťovnu American International Group i hypotéční giganty Fannie Mae a Freddie Mac. Někteří z čelných příjemců darů od společností, jež se poté staly příjemci obrovských částek v programu TARP, jsou současně členy výborů, jež mají dohlížet nad regulací finančního sektoru a efektivitou tohoto bezprecedentního vládního programu. Členové senátních výborů pro bankovnictví, bydlení a městské záležitosti, finančního výboru a výboru pro finanční služby obdrželi během volebního cyklu 2007-2008 od příjemců peněz z programu TARP celkem 5,2 milionu dolarů. Prezident Obama od zaměstnanců těchto společností získal na svou prezidentskou kampaň přinejmenším 4,3 milionu, informuje server Projectcensored.org zveřejňující "nejvíce cenzurované informace", na který redakci upozornil Jiří Drašnar.

Takřka všichni členové výboru Sněmovny reprezentantů pro finanční služby, který v únoru 2009 dohlížel nad přidělováním 700 miliard dolarů z programu TARP, získali během volebního cyklu v roce 2008 příspěvky od organizací, kterým pak přidělili velké finanční prostředky z kapes daňových poplatníků. Matt Taibbi píše, že jeden z největších výprodejů Kongresu se uskutečnil koncem 90. let, kdy se Demokraté ve snaze vyrovnat finanční náskok Republikánů rozhodli zpřetrhat tradiční spojenectví s odbory a zájmovými skupinami a stát se více `business-friendly'. Wall Street na to odpověděla přívalem peněz, jimiž si kupovala příznivce v obou stranách. Během voleb v roce 1998 finanční průmysl vynaložil na kampaňové příspěvky 1,7 miliardy dolarů a dalších 3,4 miliardy na lobbyisty.Díky této "investici" se pak finančníkům podařilo fakticky zlikvidovat finanční dohled. V roce 1999 podal texaský senátor Phil Gramm návrh zákona rušícího klíčové aspekty Glass-Steagallova zákona, který od Velké deprese bránil bankám ve vstupu na trh s pojištěním. Týž Gramm navrhl také Commodity Futures Modernization Act, který znemožnil regulaci kreditního trhu a naopak umožnil obchodování s riskantními půjčkami.

Počátkem roku 2009 se objevila celá řada operací nové vlády zaměřených na napumpování peněz do ekonomiky, přičemž většina vznikala pod kompletní skrytou kontrolou finančního sektoru. Kromě 700 miliard z programu TARP šlo přinejmenším ještě o 3 biliony v půjčkách poskytnutých soukromým finačním institucím a další garance soukromých investic ve výši 5,7 bilionů. Díky způsobu, jakým FED spravuje TARP, fakticky nikdo nemá přehled o tom, kdo z programu dostává peníze. Nikdo navíc neví, zda nové státní instituce poskytující pomoc finančnímu průmyslu jsou skutečně pouze dočasné, nebo zda se stanou permanentními penězovody mezi státem a Wall Street, které budou soustavně zachraňovat nezodpovědné investory.

Celý článek v angličtině: ZDE

Milan Nápravník k tomu poznamenává: 3,1 milionu dolarů pro Obamu a McCaina, to je směšný údaj. Už v roce 2001 uvedl konzervativní britský sociolog, člen Sněmovny lordů Ralf Dahrendorf, v knize rozhovorů s italským novinářem Antoniem Politem "Dopo la democrazia", že kandidát na senátora potřebuje v USA na volební kampaň minimálně deset milionů a kandidát na presidenta sto milionů dolarů. To jistě není přehnané tvrzení. Rok před vydáním této knihy spotřebovali dva presidenští kandidáti, G.W.Bush a Al Gore, dohromady na svou volební kampaň jednu a půl miliardy. Že se od té doby výdaje podstatně zvýšily, na to lze usuzovat s ohledem na inflaci dolaru, stejně jako na sukcesívní prodlužování amerického volebního cirkusu.

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize | Barack Obama a jeho politika
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.9. 2009