POZNÁMKA NA OKRAJ:

Věda a peníze, neboli Jak se nedostat do pasti na mamuty

28. 9. 2009 / Uwe Ladwig

Pod titulkem "Nesmyslný výzkum je klíčem k evoluci" jsem našel v BL komentář Davida Mitchella, který končí tvrzením, že kdyby býval v minulosti akademický výzkum vždycky cenzurován z hlediska, zda je ekonomicky výhodný, nevznikla by letadla ani iPhony, měli bychom dodneška jen pasti na mamuty. To se krásně čte, ale tím se Mitchell dostal ale asi právě do té jmenované pasti. K zvěcnění té diskuse, probíhající v ČR i v Británii, o svobodě vědeckého bádání a vlivu politiků...

Nevím vlastně, co se v detailu myslelo, když se dalo do titulku výše zmíněného článku slovo evoluce, ani nevím, jak přišel Mitchell na to, že už v době lovu mamutů existoval nějaký akademický výzkum, ale o to mi vlastně dnes ani nejde. Chtěl bych jen krátce poukázat na to, že nikdy v době vědeckého výzkumu neexistovalo dost peněz, aby bylo každému, kdo by teoreticky mohl a chtěl jako výzkumník pracovat, to bylo umožněno. Finanční prostředky těch, kteří to mohli dělat, byly vždycky omezeny a proto vždycky existovala otázka, kdo dostane co od koho za co.

1. Jestliže se finanční prostředky státu pro vědi snižují, zvyšují nebo nemění, vždycky se to děje pod vlivem politiků.

2. Že by se měl v ČR či jinde zlikvidovat základní výzkum, to by asi nikdo nechtěl.

3. Kdyby šlo o možnosti dostávat víc peněz na výzkum, vědci by asi neprotestovali proti politikům, kteří by s tím souhlasili.

4. Protože jsou státní finanční prostředky zásadně limitovány, politikové musejí rozhodnout, kolik by jihc jméněm státu měl dát na výzkum.

5. Protože se v průběhu času mění ceny i výdělky výzkumníků, stejně jako finanční situace státu i hodnocení výzkumu, o výši finančních prostředků se musí čas od času znovu rozhodovat.

5. Pokud by politikové rozhodovali o výšce finančních prostředků od státu na výzkum bez znalostí o tom, jak se tyto prostředky rozdělují, jednali by neodpovědně.

6. Základní rozdávání finančních prostředků politikové asi nemohou jen tak přenechat výzkumníkům už proto, že tyto prostředky jsou vždy limitovány a takové rozhodnutí se týká jich samotných.

7. Politikové musejí rozhodnout ve spolupráci s výzkumníky o systému, kdy oni budou určovat výšku finančních prostředků a jejich rozdávání.

8. Z tohoto důvodu by měli přední výzkumnící v ČR nejen demonstrovat proti snižování finančních prostředků, ale taky předložit politikům všech stran, jak by podle nich mohla vypadat spolupráce s politiky ohledně rozhodovacího procesu o podpoře výzkumníků finančními prostředky.

9. O reakci politiků by měli výzkumníci informovat veřejnost.

A pokud tohle všechno v nějaké formě už existuje, mělo by to být v době obav o oprávnění zásadního hodnocení některých částí nebo celé práce výzkumu zase prošetřeno, protože může být nutné změnit existující systém. Kdo ale vyhrožuje pastí na mamuty, je trochu vedle, nebo myslíte, že ne?

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.9. 2009