Úspěšný vzdor v Česku je přednější než mediální popularita v Londýně

25. 9. 2009 / Stanislav A. Hošek

Že se po Obamově rušícím aktu Rusko cítí být vítězem, je poměrně logické a především pochopitelné, i když přece jenom trochu nepatřičné. Mnohem směšnější ale je, kolik lidí u nás je přesvědčeno, že právě jejich aktivita měla nějaký vliv na změnu politiky USA. Ovšem za úplný vrchol stupidity v této věci považuji diskusi v Britských listech, jejichž šéfredaktor rozdmýchal doslova ohlupující debatu, v níž odmítá uznat občanskému hnutí "Ne základnám" jakoukoliv zásluhu na konečném výsledku. Kdyby nic jiného, tak tomuto hnutí jako jedinému se po listopadu povedlo skutečně efektivně protivit vládnoucí moci. Jako jediné trvale ovlivňovalo domácí veřejné mínění tak silně, že to pak úspěšně vzdorovalo vládními experty řízenému vymývání mozků.

V jiném textu jsem napsal, že ti, kdo po 17.9.2009 kritizují hnutí Ne základnám, vypovídají spíše o sobě než o samotném hnutí. Pokud nejsou otevřenými zastánci umístění amerického radaru v Čechách, tak svou kritikou veřejnosti sdělují, že buďto vůbec nejsou tak zásadně proti němu, nebo je jim to dokonce jedno.

Považuji hnutí Ne základnám za první občanskou iniciativu, která dokázala, že i v našich podmínkách se lze úspěšně protivit vládnoucí kamarile, byť by byla financována mnohonásobně většími prostředky.

K odchodu Valacha a údajné brněnské skupiny iniciativy Ne základnám připomínám, že vedlo uvnitř jeho "Hnutí za přímou demokracii" k odchodu několika nejaktivnějších lidí, protože si uvědomili, že Valachův antikomunismus je natolik zavilý, že do budoucna prakticky je limitou pro celou přímou demokracii. Konkrétně řečeno, než by Valach spolupracoval s komunisty na aktivitách proti radaru, tak by raději připustil, aby tady byl.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.9. 2009