Pohoršení světu

28. 9. 2009 / Boris Cvek

Ad sestra Gabriela: údiv a zděšení Miroslava Štěrby, jeho bezradnost nad dobrovolným vzdáním se televize (to dnes dělají i mnozí "normální lidé" mého věku), svobodného procházení se po městě, studia na prestižní fakultě atd. (dříve lidi šokoval zejména závazek sexuální abstinence) je nádhernou reakcí na klášterní život.

Miroslav Štěrba by si měl položit sókratovskou otázku, zda to všechno, co sestra Gabriela ztrácí, je opravdu tak cenné, jak se to zdá, a nejsou-li v lidském životě věci ještě cennější. Domnívám se, že jedním z hlavních důvodů poustevnického, mnišského a řeholního života je právě ten signál navenek, který Štěrbu tak mate. Samozřejmě, na druhou stranu je takový život vskutku náročný a čtenář Diderotovy Jeptišky může mít mnoho otázek, jak to po lidské stránce ti (ne)mnozí Bohu zasvěcení zvládají.

Dnes ale opravdu kláštery už nefungují jako odkladiště dětí nebo jako únik před bídou do pohodlí zajištěné potravy a tepla.

V dnešní době je zasvěcený život mnohem více tím, čím má být: autentickou výjimkou, pohoršením světu, výzvou k následování Krista, jež překonává pozemský horizont. Neměl by být únikem před troskotáním světa a před jeho starostmi, neměl by být osobní psychoterapií, ale prostě by měl být následováním Krista. Sestra Gabriela je tak svědectvím víry ve spásu a porážku smrti právě tím životem, který může být věčný a není jen bezbřehým kolotočem požírání, rozplozování, smrti a hnoje.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.9. 2009