Josefu Škvoreckému je pětaosmdesát let

27. 9. 2009 / Jan Čulík

27. září 1924 se v Náchodě narodil spisovatel Josef Škvorecký. Je to autor mládí a nostalgie - podle vlastního svědectví považoval vždy za "nejkrásnější" dobu svého života léta gymnasiální léta kolem dvaceti, kdy na náchodském maloměstě flirtoval se svými středoškolskými spolužačkami. Zachytil to především ve sbírce povídek Prima sezóna. Nevadilo, že šlo o "tanec nad propastí" - život, který probíhal v nacisty okupovaných Čechách.

Po druhé světové válce se Škvorecký stal především zaznamenatelem osudu českého národního společenství pod jhem komunismu a předtím i nacismu. Likvidací doktríny socialistického realismu, vnucené české literatuře s příchodem komunismu r. 1948, bylo v roce 1958 vydání antiheroického, ironického a subjektivního románu Zbabělci, v němž Škvoreckého alter ego, gymnasista Danny Smiřický, líčí absurdní, komické a občas i velmi drastické události na maloměstě v posledních sedmi dnech druhé světové války. Román ovšem vznikl už v létě r. 1948, tak vlastně nebyl ani tak reakcí na československý literární stalinismus, jako pokračováním přerušeného antitotalitního literárního vývoje české prózy. Vydání Zbabělců bylo sice r. 1958 zakázáno a v pražských kulturních kruzích proběhly určité čistky, nakonec však kniha znovu vyšla r. 1963 a stala se symbolem vznikající éry kulturního uvolnění a rozkvětu, která skončila až po sovětské invazi r. 1970. V šedesátých letech měl Josef Škvorecký v Československu skoro status celebrity. Občas vystoupil v malých rolích ve filmu, v rozhlase měl pravidelný jazzový pořad, lidi četli jeho knihy velmi rádi. Byl jedním z nejvýznamnějších symbolů československé kulturní éry šedesátých let.

Po sovětské okupaci Josef Škvorecký s manželkou, spisovatelkou Zdenou Salivarovou, z Československa, emigrovali a po kratším pobytu v USA skončili v kanadském Torontu, kde Škvorecký vyučoval na tamější univerzitě angloamerickou literaturu, český film a kursy tvůrčího psaní. Učení ho nebavilo: řekl mi jednou: "nerad jsem ve styku s unripe minds (nezralými mozky)". Omezenost mladých Kanaďanů na univerzitách ho asi deprimovala. O tom konečně píše ve svém románu Příběh inženýra lidských duší, který je možná jeho mezinárodně nejvýznamnějším dílem. Je to panoráma života od čtyřicátých do sedmdesátých let v Československu a v Kanadě, prostřednictvím mozaikových, často velmi komických příbéhů, knížka zaznamenává historii ve střední Evropě v kontrastu s životem na americkém kontinentě. Je to kniha o nedorozumění. To, co jste zažili, je těm lidem, kteří to nezažili, slovy nesdělitelné, svědčí kniha. Přesto se - navzdory všemu - o to pokouší.

Jiným Škvoreckého významným dílem je podobně mozaikovitě vytvořený román Mirákl, "politická detektivka", kde se nadšený investigativní novinář z roku 1968 snaží vyšetřit případ politické vraždy faráře Doufala v době stalinismu (historie je založena na skutečném příběhu). Jak svědčí Antonín Liehm, Škvorecký román o číhošťském zázraku teprve později sloučil s historií Pražského jara 1968, takže vznikl - aspoň podle Liehma - vlastně hybrid. Události Pražského jara jsou sledovány ironicky, z úhlu pohledu Dannyho Smiřického, nyní trochu cynického "autora operet". Jiným významým Škvoreckého románem bylo například Scherzo capriccioso, o Antonínu Dvořákovi v Americe a o osudu talentu pod utlačitelským jhem rasistických předsudků.

Josef Škvorecký byl v poslední době vážně nemocen, teprve před třemi týdny se v Torontu vrátil z nemocnice. Velmi mu k jeho dnešním narozeninám blahopřejeme.

Jan Čulík o Josefu Škvoreckém v monografii Knihy za ohradou ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.9. 2009