Čínský dlouhý pochod

28. 9. 2009 / Oskar Krejčí

Peking, 1. října 1949: Vyhlášení Čínské lidové republiky

Nástup hospodářských reforem v roce 1978 je právem spojován s návratem Teng Siao-pinga do vrcholných funkcí. Jejich podstata je spojována s přechodem k tržní ekonomice, ale koncept Tengových reforem je složitější. I když postupně došlo k uvolnění tržních sil, soukromé vlastnictví výrobních prostředků se stalo samozřejmostí a úspěšným podnikatelům byly otevřeny dveře do komunistické strany, základem čínských reforem byrokratického socialismu nikdy nebyl dogmatický liberalismus. Koncept Tengových reforem daleko více připomíná merkantilismus.

Čínská vláda si ponechala kontrolní balík ve strategických odvětvích ekonomiky. Její zahraniční obchod vytvářel rezervy a industrializace i rozvoj školství, vědy a výzkumu byly a jsou spojeny s vládním plánováním. Podle prognózy zpravodajských služeb Spojených států Globální trendy 2025 již dnes čínské státní investiční fondy (Sovereign Wealth Fund, SWF) v kombinaci se zahraniční pomocí často triumfují v rozvojových zemích nad projekty Světové banky (s. 12).

Výsledek Tengových reforem je zřejmý zvláště v současné celosvětové hospodářské krizi. V polovině letošního roku činily podle Čínské lidové banky zlaté a devizové rezervy Číny 2,13 bilionů dolarů, což bylo první místo na světě (pro srovnání: druhé Japonsko mělo v téže době rezervy 1,02 bilionů, třetí Rusko 0,4 bilionů dolarů). Čína dokázala zahraničně-ekonomické ztráty vynahradit posílením vnitřního trhu. A tak se dnes odborníci přou, zda letošní přírůstek HDP Číny bude +7,5 či +8,5 % (pro srovnání: podle Eurostatu se v postsocialistické Evropě pohybovaly v druhém čtvrtletí letošního roku meziroční změny HDP od -20,4 % po růst +1,4 % v Polsku). Podle citované prognózy zpravodajských služeb USA se svět vrací do podoby před dvěma sty lety, kdy byl podíl Číny na produkci světového bohatství 30 % a Indie 15 % (s. 7).

Graf č. 1: Světová hospodářská krize a meziroční změny HDP

Pramen: Eurostat; National Bureau of Statistics of China; ČSÚ

Stránky noviny a časopisů plní diskuse, kdy Čína předběhne Spojené státy ve velikosti HDP. Pravděpodobně se tak stane během dvou desetiletí – a je možné, že se tak již stalo v oblasti reálné ekonomiky. Světová banka uvádí velikost hrubého domácího produktu Číny v roce 2008 ve výši 3,860 bilionů dolarů, Mezinárodní měnový fond 4,401 bilionů – v obou případech je to třetí místo ve světě. Je-li HDP počítaný podle parity kupní síly, je Čína umísťována na druhé místo ve světě.

Čína však stále zůstává rozvojovou zemí. Při přepočtu HDP na hlavu je na 104. (3185 dolarů na hlavu), resp. 105. (6100 dolarů) místě ve světě. Podle indexu lidského rozvoje (HDI), což je souhrnný údaj, který kombinuje příjmy, vzdělanost a zajištění zdraví (užívá ho ve svých přehledech Zpráva o lidském rozvoji OSN, s. 230-231), zaujímá Čína 81. místo ve světě; pro srovnání – Indie je na 128. místě. Nový HDR bude zveřejněn v říjnu.

V roce 1987 čínská vláda vyhlásila Strategii rozvoje o třech krocích:

• První krok: Zdvojnásobit HDP z roku 1980 a zajistit, aby lidé měli dost jídla a oblečení. Cíl byl splněn na konci 80. let.
• Druhý krok: Zvýšit HDP z roku 1980 na čtyřnásobek do konce 20. století. Uvedeného cíle bylo dosaženo v roce 1995.
• Třetí krok: Do poloviny 21. století zvýšit HDP na hlavu na úroveň středně rozvinutých zemí.

Graf č. 2: Reformy: průměrný roční růst HDP v letech 1991 – 2000

Pramen World Economic Outlook, April 2009. Crisis and Recovery. Washington: International Monetary Fund, 2009, s. 190 a 195.

Čína se vydala na velký ekonomický pochod. V roce 2006 zahájený 11. pětiletý plán národního ekonomického a sociálního rozvoje předpokládá roční růst HDP o 7,5 % a zdvojnásobení HDP na hlavu. Mělo by být vytvořeno 45 milionů nových pracovních míst, stabilizovány ceny a uchována rovnováha zahraničních zisků a výdajů. Výdaje na vědu a výzkum mají dosáhnout 2 % HDP (ovšem už dnes je Čína státem s největším množstvím vědeckých studií o nanotechnologiích, zemí, kde je podle oficiálních údajů na vysokých školách 20 milionů studentů a 326 tisíc postgraduálních studentů). Spotřeba energie na jednotku HDP by měla být snížena, a to o 20 %. Hlavní zdroje znečištění ovzduší by měly být sníženy o 10 %, les v zemi by měl být rozšířen na 20 % půdy atd.

Ekonomické reformy, které dnes přitahují tolik pozornosti, mají ale i své politické kořeny. Jejich počátek je třeba hledat v revoluci, která vedla 1. října 1949 k vyhlášení Čínské lidové republiky.

Dnešní sláva Číny je do značné míry výsledkem popření řady romantických ideálů roku 1949. Přesto je jejím přímým dědicem. Před šedesáti lety přece neskončila v Číně pouze občanská válka o řešení sociální otázky – skončila i více než třicet let trvající válka za sjednocení a přes sto let trvající národněosvobozenecká válka.

Dědicové revoluce

Čínský ekonomický zázrak začal v okamžiku, kdy si představitelé této země pod vedením Teng Siao-pchinga uvědomili, že změn nelze dosáhnout rychle. Že originalita čínské koncepce revoluce je v dlouhé, vleklé válce – ovšem ekonomický rozvoj vyžaduje ještě více času. Že propast chudoby nelze překonat Velkým skokem či vyplnit ji tzv. Kulturní revolucí.

Mao a Teng – to jsou dvě fáze čínského dlouhého pochodu. Na něm se Maovo romantické spoléhání na vlastní síly změnilo v Tengův pragmatický neomerkantilismus. Mnohdy a pro mnohé je v této souvislosti nejasné, co je v dnešním Tengově socialismu s čínskými rysy marxismus a co tradiční konfucianismus.

Ekonomické úspěchy Číny jsou dány jak promyšlenou koncepcí rozvoje, tak i politickou stabilitou. Naplnění rozvojové koncepce vyžaduje, aby nebyla strategie zásadně měněna každé čtyři roky, jak se to děje v některých liberálních zemích. Koncepce ovšem znamená disciplínu a disciplína vyžaduje buď kolektivního ducha, nebo omezení individuální svobody. Zdá se ale, že si současné čínské vedení uvědomuje, že stabilita vyžaduje i politické reformy.

V Číně se podařilo něco, co žádná východoevropská země v dobách byrokratického socialismu nedokázala: obměna politické elity probíhá vždy po dvou volebních obdobích a přesto je zajištěna kontinuita. Mění se styl vládnutí, a to nejen pod tlakem ze zahraničí. Vždyť už před dvěma a půl tisíci lety Konfucius učil své žáky: „Vládni lidem nařízeními, udržuj mezi nimi pořádek tresty, budou od tebe prchat a ztratí veškerou sebeúctu. Vládni jim mravní silou, udržuj mezi nimi pořádek řádem a podrží si sebeúctu a přijdou k tobě z dobré vůle.“ (KONFUCIUS: Rozpravy. Hovory a komentáře. Praha: Mladá fronta, 1995, s. 87.)

Demokracie proniká především do spodních částí politického systému. I když nelze tvrdit, že stav je dokonalý, je patrná celá řada zlepšení ve směru mezinárodních standardů. Orientaci na rozvoj svobod v Číně doprovází ovšem i povzbuzování vlasteneckého cítění. A je přirozené, že mnozí čínští vlastenci nelibě nesou kritiku své země ze strany politiků, kteří sami nedodržují lidská práva, či od občanských iniciativ, které počítají vězně v Tibetu, ale nevidí věznice v Afghánistánu, Iráku či v Guantanámu.

Obrázek č. 4: Mao a Teng, Peking 1959

Pro liberály z takových institutů, jako je Freedom House, zůstává Čína zemí nesvobody. Také Praha po desetiletí dávala najevo, že ví lépe než Peking, jak se má v Číně budovat socialismus; dnes ví, jak se tam mají dodržovat lidská práva.

Čína stále zůstává rozvojovou zemí. Poslední zpráva Amnesty International hovoří o 150 milionech migrantů z venkova do měst v Číně. Také podle oficiálních údajů 140 milionů obyvatel venkova migruje za prací mimo svoji vesnici. Důvod tohoto tlaku je prostý: průměrná mzda ve městě vzrostla během prvního poloviny roku o 12,9 %. Ovšem ještě v srpnu tři miliony absolventů vysokých škol hledalo zaměstnání. Nezaměstnanost ve městech dosáhla v polovině letošního roku 4,3 %.

Národní akční plán pro zajištění lidských práv předpokládá, že letos a v příštím roce nalezne zaměstnání ve městech 18 milionů lidí z venkova. Co znamená takovýto sociální kvas si lze představit při vzpomínce na ochranářská opatření Německa proti možnému příchodu pracovních sil z Česka – který lze řádově odhadovat na stovky, maximálně tisíce lidí. Co by asi dělala Evropská unie, kdyby se za svým snem o konzumním způsobu života západních středních vrstev vydaly do světa miliony chudých Číňanů?

Porozumět Číně vyžaduje empatii, schopnost procítit její reálné úspěchy i problémy. Bez porozumění sociální, národní i politické revoluci v jejím specifickém projevu nelze pochopit, proč někteří tamní lidé říkají: „Mao učinil Čínu svobodnou, Teng ji udělal šťastnou.“

Velký čínský pochod je největším sociálněekonomickým experimentem v dějinách lidstva. Šedesáté výročí vzniku Čínské lidové republiky je vhodná příležitost k tomu, popřát této pozoruhodné zemi mnoho úspěchů na její cestě.

První část článku, který vychází v úterý v Literárních novinách

Vytisknout