13. 3. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
14. 3. 2009

Rozchod, nebo spolupráce nezávislých subjektů?

Štěpán Kotrba přišel v článku Odluka od stolu a lože" v Britských listech s radikální alternativou současného vládního i opozičního uvažování o budoucnosti církví a náboženských společností v Česku.

S návrhy na řešení mohou přicházet církve, jak autor píše, ale ty nejsou přímými účastníky tvorby českého konfesního práva. Těmi jsou občané, kteří si přejí izolaci a ostražitost mezi náboženským a nenáboženským segmentem obyvatelstva, a ti, kdo dávají přednost spolupráci. Stoupenci rozchodu a odluky jsou jak mezi nábožensky angažovanými, tak mezi lidmi nábožensky indiferentními a ateisty. A podobně je to rozloženo u příznivců spolupráce. Oba postoje najdeme od levého po pravý okraj politického spektra. Politickou sílu obou názorů ukáže jednání v parlamentu.

Na podporu svého návrhu uvádí Kotrba různé údaje, ty však nejsou dobře podloženy a myšlenku rozchodu příliš nepodporují. Příkladem budiž poměr 1:10 mezi duchovními a věřícími. Budeme předpokládat, že duchovní jsou věřící a že jde o počet státem placených pracovníků v poměru k členstvu církví a jiných náboženských uskupení. To zjistit nelze. Řada církví nemá žádnou evidenci členstva. Především římskokatolická církev netuší, kolik členů (podle svých vnitřních předpisů) má na území státu. A i kdybychom vzali za základ sčítání lidu (poslední ovšem bylo před osmi lety a situace mlže už být výrazně odlišná), počet pokřtěných bude jiný a počet aktivních členů zcela jiný a nesnadno zjistitelný. K římskokatolické církvi se přihlásilo zaokrouhleně 2 700 000 obyvatel a počet placených pracovníků duchovní péče dává poměr 1:1000, což je dost velký rozdíl proti tomu, co píše Štěpán Kotrba.

O zpovědním tajemství se autor bohužel nevyjadřuje jednoznačně. Zřejmě překlepem se stalo, že o něm říká, že "je není za žádných okolností prolomitelné," ale podle souvislosti se zdá, že je potvrzuje. Na podporu této praxe hovoří právně kodifikovaná profesní etika i v dalších oborech, např. lékařské tajenství.

Církve jsou i podle (dvakrát novelizovaného) zákona 3/2002 Sb. registrovány jako české právnické osoby ("právní osoby" neexistují). Obyvatelé v nich sdružení se musí řídit českým právním řádem stejně jako jiní občané. To není nutno teprve zajišťovat. Ústavní pořádek, konkrétně Listina základních práv a svobod ve své čl. 16 uznává svrchovanost a autonomii občanů a náboženskou aktivitu konanou jednotlivci individuálně nebo společně nepodmiňuje žádným státním souhlasem, potvrzením, uznáním či čímkoli jiným. Registraci nabízí jako možnost těm subjektům, které si to přejí. Náboženské společnosti mají už po tisíciletí vlastní pravidla a stát jim do toho nemluví. Buddhisté mají Vinaja pitaku, soubor předpisů vzniklých mimo hranice státu, totiž v Indii kolem 1. stol. před n. l. Židé mají Tóru zapsanou především v Bibli a v Talmudu. Tyto velmi podrobné předpisy byly také formulovány mimo hranice našeho státu a nikomu to nevadí. Podobné je to u dalších církví a náboženských společností. Jejich vnitřní předpisy nekolidují s právními normami státu. Česká právo nerecipuje např. římskokatolické kanonické právo, jak to činí i některé země EU a nezdá se, že by to někdo požadoval. Svrchovanost českého, v tom i konfesního práva není tedy třeba teprve zajišťovat. Ta již platí.

Není zcela jasné, co Kotrba míní "vykazováním majetku." Požaduje, aby např. náboženské společnosti poskytovaly státu inventární soupis židlí ve svých pracovnách a podobně? Jakou svou činnost mají "církve a církevní právnické osoby" vykazovat. Neblížíme se tím pomalu ke státnímu dohledu nad církvemi zavedenému v souvislosti s právními normami o hospodářském zabezpečení církví z r. 1949? Platí pro některé občany, že jejich majetek je jejich záležitostí a pro jiné, handicapované členstvím v církvích, že tento majetek je ve zvláštním režimu? Jistě není nutno odsouhlasit požadavek některých náboženských subjektů na možnost podnikání za zvýhodněných podmínek. O tom se vede spor již nejméně deset let. A v levé části politického spektra se pochopitelně objevuje požadavek, aby náboženské subjekty nebyly privilegovány.

Požadavek Štěpána Kotrby, aby církve či církevní právnické osoby ručily za své závazky "veškerým svým majetkem" se jeví jako přebytečný. I to už je splněno. Protože nejde o podnikatelské subjekty, nelze tam plně uplatnit různé modely ručení plynoucí z vlastnictví a spoluvlastnictví fyzických osob, z přesně definované účasti osob na společnostech s ručením omezeným a podobně.

Autor navrhuje, aby porušení podmínek vedlo k odejmutí registrace. I to však dnešní zákon umožňuje. Označení nějakého náboženského subjektu za církev nebo za náboženskou společnost má už dnes stejné právní účinky. Návrhy, aby byla nějaká povinná konstrukce názvů uskupení starých leckdy tisíce let je malicherné. Názvy jako např. Jednota bratrská, Obec křesťanů, Federace židovských obcí nebo Ústředí muslimských obcí nemění nic na tom, že jsou z hlediska zákona v režimu "církví a náboženských společností."

Zákaz vázat vstup do církve na ekonomické podmínky jde přímo proti tomu, co týž autor, Štěpán Kotrba požaduje jinde. Nemá-li činnost náboženských uskupení v dlouhodobém výhledu financovat (ani v poslední zbývající části refundace mezd) stát, je nutno, aby náboženské společnosti podporovaly něčím na způsob členských příspěvků (ať se nazvou jakkoli) jejich členové. Některé církve si demokraticky odhlasovaly, že jim členové poskytují 10% svého příjmu. Tyto církve prosperují štědrostí svých členů a pro pokrytí svých aktivit nepotřebují podporu státu. Sankce při výstupu (či přestupu) má pravděpodobně jen římskokatolická církev, ale nutno uznat, že jsou to sankce ryze symbolické. Požadavek na písemnou formu vystoupení vychází z Kotrbova mylného předpokladu, že církve o příslušnosti jednotlivých obyvatel k nim vědí.

I to nejbanálnější občanské sdružení má vnitřní stanovy v nich určeny sankce při neplnění členských povinností. Pouze církvím (pravděpodobně i jiným náboženským uskupením) by to Štěpán Kotrba zakazoval. Možná má představu, že církve mohou zavírat lidi do vězení, pokutovat či dokonce popravovat. Ve skutečnosti jejich tresty mají ráz např. odloučení od přijímání některých svátostí. O něčem takovém sotva budou rozhodovat české soudy.

Autorova představa, že snad církve mohou nějakými mocenskými prostředky nutit ženy k sexuálnímu styku je nanejvýš bizarní. Pochopitelně, že hinduismus, buddhismus, judaismus, křesťanství i islám mají svou partnerskou etiku, ta se ale nijak nedotýká státního práva. Čistě právně vzato je dobrovolná. Případný tlak je spíše psychologický. Spíše než na právní omezování je třeba, aby se spíše dobrovolné organizace než stát snažily o osvětu a podporu svobodného rozhodování v náboženských a etických otázkách. Stejně groteskní je autorova představa, že by snad na státních školách byla náboženská výchova povinná. Dosavadní právními normami podpořená praxe je taková, že jsou-li na státní škole zájemci o tuto vždy nepovinnou výuku, škola pro ní bezplatně poskytuje prostor a vyžaduje (především v zájmu žáků) splnění státních předpisů, zejména o učitelské způsobilosti osob, které výuku poskytují. Otázkou je, obstojí-li občas prosazovaná praxe povinné náboženské výchovy na tzv. církevních školách (nejde vždy o církve).

Štěpán Kotrba si přeje, aby oprávnění "duchovní činnosti" v nápravných zařízeních a v armádě poskytoval stát, jakoby to snad bylo jinak. Podobně se těžkými bojovými nástroji dobývá do dveří dokořán otevřených, když žádá, aby náboženské vysílání televize a rozhlasu veřejné služby bylo označeno jako náboženské vysílání nebo aby náboženské subjekty žádaly o vysílací licenci za stejných podmínek jako ostatní subjekty.

Autor výslovně připouští nepřesnosti a prosí o shovívavost. Poukázání na omyly je přátelskou službou. S čím však nelze souhlasit, je celková tendence návrhů způsobit (snad nechtěně) nepřátelskou rozluku náboženských společností a státu. Podnětem pro autora jsou opoziční návrhy na další novelizace českého konfesního práva. Přeje si, aby sociální demokracie byla ve svých návrzích důslednější a radikálnější. Chtěl bych mu připomenout, že nábožensky orientovaným občanům poskytuje právě jejich víra impulsy k zápasu o sociální spravedlnost. Sociální demokracie ve světě ani u nás už není ideologicky jednobarevná. V ČSSD se zformovala aktivní Platforma pro sociální a náboženský dialog, která z takové motivace vychází. Podporuje sociálně kritickou a sociálně kreativní roli náboženství. Spolupráce nábožensky orientovaných lidí na politickém zápasu a na správě věcí veřejných je podmíněna tím, že jsou pokládáni za rovnocenné partnery. Návrhy zákonů by měly podporovat přátelskou spolupráci náboženských subjektů se státem a politickými proudy bez vrchnostenských tendencí se vzájemným respektem, s uznáváním autonomie a nezávislosti zúčastněných stran v mezích ústavního pořádku.

                 
Obsah vydání       13. 3. 2009
14. 3. 2009 Revoluce začíná - a je uskutečnitelná prostřednictvím technologie
15. 3. 2009 Proč kapři vyloučili štiky z českého parlamentu Milan  Daniel
15. 3. 2009 15. březen 1939: Vznikem Protektorátu bylo zahájeno pronásledování Židů Richard  Seemann
14. 3. 2009 Čína znepokojena osudem svých peněz v USA
14. 3. 2009 Japonsko možná sestřelí severokorejský satelit
14. 3. 2009 Antikomunismus v českých médiích systematicky zkresluje skutečnost
13. 3. 2009 Nejhorší obavy ohledně globálního oteplování "se plní"
13. 3. 2009 Přestože je krize, Británie zakazuje product placement
13. 3. 2009 Právní ignoranti v médiích a "agent" Minařík Štěpán  Kotrba
14. 3. 2009 The Economist: Jak zastavit drogové války
13. 3. 2009 Pro ODS není konfliktem zájmu nic
13. 3. 2009 Scott Ritter: Obamo, vyřiď to s B týmem
13. 3. 2009 Šéf amerického Národního centra pro kybernetickou bezpečnost rezignoval
13. 3. 2009 Debata Hersh-Mondale: Americká ústavní krize
13. 3. 2009 Milena Jesenská. Praha ráno 13. března 1939, neboli O toužebném přání a o ohrožené naději Uwe  Ladwig
14. 3. 2009 Michael  Marčák
14. 3. 2009 Počet nezaměstnaných starších 50 let
13. 3. 2009 (Naša) identita v "stredoeurópskom" priestore Karol  Krpala
13. 3. 2009 Čekání na létající talíře John Michael Greer
12. 3. 2009 Odluka církví od stolu a lože Štěpán  Kotrba
14. 3. 2009 Rozchod, nebo spolupráce nezávislých subjektů? Ivan Odilo Štampach
15. 3. 2009 Neprivilegovanost církví a kouzlo nechtěného Štěpán  Kotrba
13. 3. 2009 Pracovné miesta, nie nákupy Ha-Joon  Chang
13. 3. 2009 British Airways budou i nadále používat nebezpečná letadla
13. 3. 2009 Musíme bloudit po poušti Lenka  Vytlačilová
13. 3. 2009 Nejhorší přání jsou asi ta splněná...
12. 3. 2009 Poslanci, nepomáhejte těžařům dál obcházet zákon!
12. 3. 2009 Irácký novinář, který hodil po Bushovi botou, byl odsouzen na tři roky
13. 3. 2009 Hlas lidu, hlas boží...
12. 3. 2009 Sir Nicholas Stern: Popírači změn klimatu tvrdí, že Země je placatá
15. 3. 2009 Francie trvá na odporu k nezávislosti Tibetu
15. 3. 2009 Na ostrově Martiniku skončila generální stávka
13. 3. 2009 Hledat skulinky a stavět vory Ivo  Šebestík
12. 3. 2009 Stratfor: Obamova diplomatická ofenzíva a realita geopolitiky
12. 3. 2009 Člověk v tísni, jednooká "obecně prospěšná" společnost Daniel  Veselý
12. 3. 2009 Že by už?
12. 3. 2009 Revize revize revize - bude to ještě horší
12. 3. 2009 Jak KSČ útočí proti KSČM zevnitř Štěpán  Kotrba
12. 3. 2009 Kocáb: Dámy a pánové, postmoderní doba si žádá nová řešení Michael  Kocáb
12. 3. 2009 Zygmunt Bauman: Muži jsou trubci
12. 3. 2009 Zpráva o stavu lidských práv v USA Miroslav  Suja
12. 3. 2009 Stalin prohrál druhou světovou válku
12. 3. 2009 Sarko vrací Francii do NATO: krok vpřed, nebo vzad? Josef  Brož
12. 3. 2009 Rezistence a kolaborace, čeho bylo víc? Petr  Litoš
12. 3. 2009 Čunkiáda nikdy neumírá Pavel  Kopecký
12. 3. 2009 Černý muž, aneb píseň na uvítanou Obamovi Štěpán  Kotrba
11. 3. 2009 "Bombardování režimu": O "válce dvou penisů" Jan  Čulík
11. 3. 2009 Lidi, kteří bojují v minulých válkách Jan  Čulík
11. 3. 2009 Jak se bombarduje režim? Ivo  Šebestík
6. 3. 2009 The Crisis of Czech Literature Štefan  Švec
2. 3. 2009 Hospodaření OSBL za únor 2009

Katolická církev RSS 2.0      Historie >
15. 3. 2009 Neprivilegovanost církví a kouzlo nechtěného Štěpán  Kotrba
14. 3. 2009 Rozchod, nebo spolupráce nezávislých subjektů? Ivan Odilo Štampach
12. 3. 2009 Satanská intelektualita, neboli Cesta od víry ke společenským hodnotám Uwe  Ladwig
12. 3. 2009 Odluka církví od stolu a lože Štěpán  Kotrba
2. 3. 2009 Rakouští katolíci se rozštěpili kvůli Vatikánu Richard  Seemann
16. 2. 2009 Osmdesát let vatikánského státu Richard  Seemann
10. 2. 2009 Katolická církev a lefebvristé v Česku Boris  Cvek
9. 2. 2009 "Istý druh božieho trestu" pre katolícku cirkev: linecký biskup   
9. 2. 2009 Papež a popírač holocaustu Fabiano  Golgo
6. 2. 2009 Papež a kancléřka, neboli příklad mediální moci Uwe  Ladwig
26. 1. 2009 Proč papež zrušil exkomunikaci popírače holocaustu, neboli O překvapivé zapomnětlivosti kritiků Benedikta XVI. Uwe  Ladwig
17. 1. 2009 Poserkové ve 21. století Jiří  Drašnar
29. 12. 2008 Žít a nenechat žít Ivan  David
27. 12. 2008 K čemu sympatie, úcta a respekt? Miloslav  Štěrba
27. 12. 2008 Po dvacáté... Ladislav  Žák