Nicméně výzva Ivana Štampacha by měla být přijata a zahrnuta do širší debaty o roli církví ve vztahu ke státu a roli náboženství v dnešní společnosti. Abychom věděli, co chceme platit, kolik chceme platit a proč to máme platit. případně proč to mají platit naši vnuci. V současnosti platby státu na činnost církví činí 1,3 miliardy korun ročně.

Podle interních průzkumů katolické církve v jednotlivých diecézích - při sčítání účastníků bohoslužeb - je situace daleko horší. Podle výsledků sčítání ČBK se v roce 1999 katolické mše zúčastnilo 414.539, tedy 4,2% populace, v roce 2004 to bylo 405.446, tedy 4%. Z toho bylo výdělečně činných jen 32%. Katolíci tvoří 83% všech věřících v ČR a má jim být přiřčeno dle dohody církví s touto vládou 83% restituovaného majetku. Zbývajících 16 státem financovaných církví tvoří jen 17% všech věřících.

Předeslal jsem, že můj pohled je veskrze laický a nečiní si nijaké nároky na odbornost. Důvodem pro napsání mých poznámek byla páně Kasalova promluva k novinářům a jeho nafoukaná představa, že parlamentní komise k "vyrovnání s církvemi" končí práci vzácnou shodou všech politických subjektů na vydání 270 miliard. Každý rok čtyři miliardy dvě stě sedmdesát pět milionů po dobu 60 let. A po dvacet let mají církve dostávat také státní příspěvek... . Vyrovnat se s církvemi lze ovšem různě... Tolerance státu a společnosti vůči sebeorganizaci věřících opravdu neznamená toleranci maximalistickým požadavkům křesťanského církevního kartelu sedmnácti církví na státní kasu.

Domnívám se totiž, na rozdíl od KDU-ČSL, že nemravnost křesťanských účetních tluče až na nebeskou bránu. Domnívám se, na rozdíl od KDU-ČSL, že výživa církví ze státního prsu musí přestat co nejdříve, nikoliv až někdy za šedesát let.

Do deseti let nejpozději a klidně i dříve. Církev tvoří věřící. Tak ať ji tvoří - i platí. Stejně jako se financuje spolek chovatelů králíků nebo holubů. Samofinancování církví věřícími prokáže jednak, kolik která církev má členů či příznivců i to, jak je prospěšná pro ně i pro "vnější" společnost.

Jsem pro striktní terminologické rozlišení církevního majetku a církevních organizací od "světských" - občan má právo na objektivní informace garantované státem o tom, jestli to, kam vstupuje, je sekulární humanitární organizace či marketingovým názvem kamuflovaná církev. Jestli chce dát děti do školy zřízené církví nebo ne, obchodovat s církevním podnikem nebo ne, jestli chce podporovat církevní školku či turistický klub nebo ne. Požadavek na věcné informace o charakteru jakékoliv korporace je rámcově shodný s požadavkem na rozlišení akciových společností od eseróček či živnostníků. U každého je míra rizika jiná. Štampach se domnívá, že požadavek na striktní označení je nesmyslný. Že tomu tak není, netkví v všem známých názvech "tradičních" náboženských společností a církví, ale v těch nových, které se hlásí a hlásit budou. Scientologové, u nichž je dlouholeté podezření na brainwashing, se už nebudou moci vydávat za občanské sdružení a halit se do pláštíku "dianetické společnosti". V ČR scientologové působí jako občanské sdružení, podle ČTK však hodlají předložit žádost o registraci jako církev. Aktivity scientologie jsou formulovány a nabízeny takovým způsobem, že mohou u nedostatečně informovaného člověka snadno získat důvěru, aniž si uvědomí, že jde o náboženství. A tento příklad nebude v budoucnu jediný. Marketing náboženství, zaměřený na seniory, děti či teenagery může za určitých okolností vést k excesům... V sousedním Německu je scientologům status náboženského společenství odpírán různými místy, m.j. i příslušným Spolkovým ministerstvem pro rodinu, senióry, ženy a sport.

Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend: Die Scientology-Organisation - Gefahren, Ziele und Praktiken - [Sientologie -- nebezpečí, cíle a praktiky], Bonn, 1998 ZDE

Domnívám se, že církve a jimi zřízené firmy by měly za přesně definovaných právních, evidenčních, účetních a dalších okolností dostat právo podnikat dle libosti. Neměly by jim být ale povoleny formy podnikání s ručením omezeným, u kterého lze za jistých okolností kalkulovat s předlužením a řízeným bankrotem. Církve by měly mít rovnost práv, ale více povinností i více odpovědnosti.

Můj článek nestavěl podmínky pro akceptaci nového zákona, ani nedefinoval jeho podobu, jen se dotýkal (a přiznám se, že poněkud chaoticky a termimologicky mnohdy nepřesně) různých témat vztahu státu a církví v mnoha různých oblastech, jak jej může přinést budoucnost, která nepočítá nyní s vyčůraností mezinárnodních právníků a tlustými evropskými směrnicemi.

Na návrhy z dílny jakékoliv politické strany si počkám rád, neboť zde uvidím shodu s jejich dlouhodobými programovými cíli i odbornou erudici specialistů. A podle toho si vyberu. Prozatím se tomuto tématu vyjádřila pouze KDU-ČSL a zde jsem si nevybral. Pak kdysi ODS ústy své místopředsedkyně Němcové, jejíž názor mi byl kupodivu principiálně sympatický, i když bych byl ještě striktnější, než ona či Vlastimil Tlustý. A jinak nikdo. Sociální demokracie v rámci svých vlád jednala, aniž co dojednala. Vedení dialogu není dovedení dialogu do konce, což byl víceméně dočasný přístup, který nemohl vydržet dlouho. Církevní odbor ministerstva, řízeného Pavlem Dostálem ovšem dával jistotu, že smlouvu s Vatikánem český parlament v danou chvíli neratifikuje.

DOKUMENT: Smlouva mezi Českou republikou a Svatým stolcem ZDE

Pokud přijde Ivan Odilo Štampach s prezentací jiné politické orientace, uvítám ho a stejně jako do budoucna určitě ještě tucet jiných, a dovolím si k němu komentář. Bez ohledu na to, co si o problému myslí nějaká platforma o které Štampach mluví. Politický směřování té které strany neurčují ani předsedové, ani platformy, ale lidé - voliči, členové.

Místopředseda sněmovny Jan Kasal (KDU-ČSL) a další členové dočasné parlamentní komise, která má řešit majetkové vypořádání mezi státem a církvemi, ovšem budou už tuto středu informovat představitele církví o závěrech své práce. "Zeptáme se také na názor, jak dál. Z mého pohledu už nemá komise co dělat, všechny připomínky už jsme s pomocí různých institucí vysvětlili," řekl Kasal ČTK. Nikdo jiný z členů komise ovšem s Kasalem nesouhlasil.

Podle místopředsedy ČSSD Bohuslava Sobotky je navržená částka vysoká a jeho strana se chce dostat k nižší, přijatelné pro daňového poplatníka. "Dosavadní návrh vlády je příliš vysoký vzhledem k finanční situaci státu uprostřed dopadu světové finanční hospodářské krize. Je důležité, jestli církve po dohodě přijmou určitá omezení těchto finančních prostředků tak, aby sloužily k obecně prospěšným cílům v sociální, zdravotní a školské oblasti," uvedl Sobotka podle zprávy ČTK v únoru.

Domnívám se, že daleko větší množství různých církví s sebou v blízké budoucnosti přinese různé požadavky na toleranci vnějších odlišností i způsobu života, státní svátky, ap. Všeobecně přijatelný požadavek nediskriminace může vést za určitých okolností k mnoha už ne tak všeobecně přijatelným výstřelkům . Jejich svědky jsme už v okolních zemích - například při absurdním uplatňování svérázů při výkonu lékařského povolání ap. Bude muset mít občan strach, že nedostane tranfůzi jen proto, že ji lékař neuznává z náboženskýh důvodů? Bude muset mít žena strach, že bude nucena rodit postižené dítě jen proto, že interrupce se příčí lékařově víře? Na tyto otázky musí jednoznačně odpovědět právníci a zákonodárci. Nejen k požadavkům na povinné označování potravin, zda jsou košer nebo ne pro Židy, ale i k témuž požadavku s jinými parametry u dalších náboženství, stejně jako na toleranci mnohoženství muslimů a zvláštním charakteru rozluky jejich manželství.

Groteskní mohou připadat některé poznámky Ivanu Štampachovi jen proto, že o nich uvažuje optikou "normálních" náboženství. Případy otrocké práce na Moravě či případy nedobrovolného mnohoženství a manželství s nezletilými v USA ale nejsou tak ojedinělé. Kauza Kuřim možná také není až tak extrémní, jak to "zvonkajšku vyzerá". Spor o potrat, který nedávno proběhl v Polsku, se udál pár kilometrů od českých hranic. Evropě se otevírají hranice a požadavek na neplnění lékařské péče v otázce interrupce vůči občankám jiného státu EU vyřkli vůči ministru Julínkovi ČEŠTÍ křesťané. Groteska se za určitých okolností může změnit v tragédii nebo i v drama.

Multietnický, multikulturní a multináboženský, nicméně ve všech ohledech tolerantní charakter Evropy je, doufejme, nezměnitelný a správný. Tolerance je správná. Tolerance ano, hegemonie a kulturní agrese ne. Nelze zaměňovat toleranci s línou bezprincipiálností a nepředvídavým chaosem. Křesťanský požadavek na preambuli evropské ústavy nebyl samoúčelný, ale byl výsledkem agresivní právní strategie, mající si posléze vymoci privilegia pro křesťany mezinárodními soudními instrumenty. Dlouholeté, prozatím všem víceméně lhostejné a pasivně konzumované status quo vztahu evropské společnosti a církví odnaučilo české občany ostražitosti před "opiem lidstva" a jeho radikálními agresivními vnějšími projevy - například hnutím Pro Life - následek encykliky Humanae vitae či striktním uplatňováním cultus disparitus. Projevy křesťanské dogmatičnosti považuji pro evropskou kulturu za daleko horší, než radikální islám. Ne všechny církve jsou tak tolerantní, jako německá biskupská konference v roce 1968, která vydala Königsteinské prohlášení o primátu svědomí manželů v otázce užívání antikoncepce. Pius XII. v proslovu k italským porodním asistentkám 29.10. 1951 i v proslovu k "Italské asociaci početných rodin" v roce 1958 tvrdil pravý opak...

Názor Kongregace pro nauku víry z roku 2004 o spolupráci mužů a žen v Církvi a ve světě říká, že "ženám, jež si to svobodně přejí, by nemělo být bráněno v tom, aby věnovaly celý svůj čas práci v domácnosti, aniž by za to byly společností stigmatizovány nebo finančně trestány, zatímco těm ženám, jež si přeji věnovat se jiným pracovním činnostem, se má vycházet vhodným pracovním rozvrhem vstříc."

Je to postoj, který je společensky účelné podporovat jako legitimní vyjádření víry?

Zákon a zákonodárci by měli oddělit do budoucího zákona předem a daleko tvrději odlišnosti právo na soukromí, mezi které patří jak vyznání, tak bez-vyznání (a povinnost soukromého charakteru výkonu náboženských praktik a úkonů) , od minimalistické shody na sekulární podobě obecného chování OBČANŮ ve veřejném prostoru. Potud i má připomínka toho, že televizní či rozhlasové vysílání církví či vysílání obřadů církví není veřejnou službou ani veřejně prospěšnou činností či službou ve veřejném zájmu. Nicméně to může být součástí neziskového sektoru. Stejně tak v soukromí ať se třebas radikální křesťané sebepoškozují bičováním či přibíjením na kříž (velikonoční zvyky jsou leckde extrémní) , ale ať tak nečiní veřejně a ať potom nežádají ošetření ran z všeobecného zdravotního pojištění. Stejně tak mohou jiní věřící odmítat z náboženských důvodů transfuze krve, nemohou ale vyžadovat proplácení léčby na specializovaných amerických klinikách od VZP. Abychom nemuseli až po vášnivých diskuzích a multikulturních konfliktech řešit jakýsi český šátkový zákon či strhávat kříže ze kanceláří státních úřadů. Představa o zákonem zaručených přestávkách v práci pro výkon modlitby muslimů v české továrně je také groteskní. Možná grotesknější, než věroučná podřízenost ženy k sexuálnímu styku s manželem a povinnost plození dětí (u křesťanů konfliktní otázka regulace porodnosti a práva na antikoncepci, kterou nemusí věřící lékař ženě předepsat). Zde musí stát stát na straně jakékoliv ženy (i z Polska) i proti předpisům a požadavkům zdejšího katolického náboženství. Nebo zákaz uzavřít manželství pro osoby, zapsané v rejstříku katolických duchovních, či řeholníků a řeholnic. Je normální, společensky přijatelný a v manželství uzavřeném v kostele vynucovatelný názor, že "ženy buďte poddány mužům svým jako Pánu, neboť muž jest hlava ženy, jako i Kristus jest hlava církve, a onť jest Spasitel těla. A tak jakož církev poddána jest Kristu, tak i ženy mužům svým ať jsou poddány ve všem."? (Ef 5. 22-24,, ale i Gn 3,16, Ko 3,18, 1Pt 3,1) Je těžké si tento názor představit jako součást rozvodových ujednání nějaké mezinárodní smlouvy? Není. Stejně groteskní může být požadavek na oddělení částí dopravních prostředků pro muže či požadavky na zahalování "nemravných" výstřihů či urážku víry pohledem na minisukně kolegyně v práci. Může se stát a nemusí. Může být jednoho dne nastoleno na základě příliš nepromyšleně schváleného zákona.

AFP: Krev novorozence zachránila bratra. Církvi se to nelíbí ZDE

Sekulární stát musí ovšem preventivně vymezit těmto projevům bezbřeze a velmi kreativně bujících a volně po celé Evropě migrujících náboženství tvrdé hranice, definované definicemi trestního, přestupkového, rodinného i občanského práva. Nelze umožnit právo na netolerantní "odlišnost" a její agresivní prosazování. Jak katolický kostelní zvon, tak muslimský muezzin musí dodržet hlukový limit obecně platného nočního klidu. Několik set let žily v kulturním prostoru Evropy vedle sebe v ozbrojeném příměří různá "tradiční" náboženství. Vše ostatní byla exotika dálek, vyhrazená pro dobrodruhy, objevitele a cestovatele. Dnes je převažující bezvěrectví. Dnes stojíme uprostřed globální vesnice a obdivně se divíme pestrosti a různorodosti projevů víry. Zítra začněme hledat jistoty a bezpečí tlustých zdí domova. A v tu chvíli, pokud zjistíme, že zdi už před nepochopitelnou a "obtěžující" jiností nechrání, zpanikaříme. A začneme prostor kolem sebe "čistit". Čištění proběhlo na Balkáně za němé a nemohoucí asistence organizací EU a OSN. Výsledky známe.

Zákon o církvích, ať už jej připraví kdokoliv, musí splňovat jedno jediné: zachovat i do budoucna evropský, tedy i český veřejný prostor, veřejné služby a veřejné instituce sekulární a striktně odděleny od církví, věrouk a projevů jejich odlišností. Tak, aby Evropa se nestala centrem náboženských konfliktů jako Balkán, který se i se svými traumaty za chvíli stane součástí evropského sjednoceného prostoru. Aby Evropa našla společnou řeč tolerance uprostřed multikulturnímu liberalismu. Cesta k tomu nevede přes vynucování smlouvy s apoštolským stolcem českými katolíky, ani přes právní a ekonomickou nadvládu křesťanských církví. Římská církev dělá na počátku 21. století svou netolerancí krok zpět do středověku. Nenažranost prelátů totiž nezná mezí. A na tom se doufám s Ivanem Odilo Štampachem shodneme....

25. 1. 2008, Štěpán Kotrba: V čem je navrhované majetkové vypořádání s církvemi prospěšné pro stát či daňového poplatníka? ZDE