13. 3. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 3. 2009

15. březen 1939: Vznikem Protektorátu bylo zahájeno pronásledování Židů

Pro poslední noc druhé republiky bylo přímo symbolické, že v parku na Karlově náměstí v Praze 2 ležel na lavičce muž s prostřelenou hlavou. V bezvědomí byl dopraven do protilehlé kliniky, kde na následky střely do levého spánku umírá. Podle policejní zprávy jde o obchodníka Zikmunda Schacherla, narozeného v roce 1895 "vyznání židovského". Den poté vydává Hitler na Pražském hradě výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Vláda druhé republiky je přejmenována v nezměněném složení na vládu protektorátní. Druhá republika končí de iure.

Ačkoliv znala situaci alespoň čtyři dny před 15. březnem, neučinila nic, aby armáda zničila alespoň části výzbroje nebo ji ukryla u obyvatelstva.

Vše vydala neporušeně do rukou Wehrmachtu, který ji za půl roku použil pro útočnou válku.

V den okupace zbytku Česko - Slovenska německou armádou se sešli vedoucí českoslovenští sionisté, aby projednali změněnou situaci. Jeden z nich si posteskl, že vedení a školitelé se zatím neodstěhovali do Palestiny, protože sionistické hnutí na ně naléhalo, že je jich zde potřeba. Nyní jsou v nacistické pasti a je třeba jim pomoci. Jeden z vedoucích činitelů Edelstein, pozdější starší Židů v Terezíně, tomu názoru oponoval, že "sionisté po léta prohlašovali, že jsou opravdovými a odpovědnými vůdci židovského národa, a přece se nikdy uspokojivě nepřiblížili masám. Teď nastal historický okamžik, kdy se Židé cítí ztraceni a hledají někoho, kdo by je vedl. Není možné je opustit. Třeba bude muset být organizován masový exodus, a ukáže-li se i to nemožné, budou se muset sionističtí vůdci vypořádat s tím, jak ochránit velké množství lidí, dokud nebezpečí nepomine. Ať se stane cokoli, jejich místo je v čele Židovstva".

Willy Haas, pražský rodák, nejbližší přítel Franze Werfela, Kafky, Broda a dalších židovských německy píšících autorů, vzpomíná, jak se k němu v této krajní situaci chovali čeští spoluobčané. V den, kdy německá vojska obsazovala Prahu, jeho nadřízený jej vzal pod paží a vysvětlil své chování slovy: "V takový den, jako ten dnešní, by každý správný Čech měl jít ruku v ruce s nějakým Židem." Sekční šéf agentury Orbis nechal Haasovi vyplatit devět měsíčních platů najednou, mzdu až do konce roku 1939. Pomáhají mu i lidé z Baťova koncernu a nabízejí mu zastupovat firmu v Kalkatě. Jde o velkorysou nabídku, která jej k ničemu nezavazuje. Na straně druhé někteří čeští úředníci vyžadují od ohrožených Židů úplatky za to, že při žádosti o emigraci vydají urychleně potřebné doklady. Nastala doba, kdy občané byli vystaveni opravdové zkoušce charakteru.

V době zřízení Protektorátu Čechy a Morava mělo podle oficiální statistiky na jeho území žít 118 310 Židů, z nichž se 103 960 hlásilo k židovskému vyznání. Zbytek byl jiného náboženství nebo bez vyznání. Na protektorátním území mohli nacisté použít metody pronásledování a separace židovského obyvatelstva, vyzkoušené již dříve v Německu, případně v připojeném Rakousku. Svůj vliv na protižidovskou politiku chtěla prokázat i protektorátní vláda, která měla především zájem na převedení židovského majetku do českých rukou. Tím se kromě jiného chtěla bránit obávané germanizaci. Omezení práv a svobod židovských obyvatel tak na sebe po vzniku Protektorátu nenechalo dlouho čekat. Antisemitismus druhé republiky po okupaci okamžitě přerostl v praktickou protižidovskou politiku. V počátcích okupace se snažily radikálně pravicové organizace - např. fašistická Vlajka - těžit z nastalé situace a domnívaly se, že bude dán volný průchod protižidovskému násilí. Množily se útoky na židovské objekty (synagogy) i proti jednotlivým Židům. Na jaře 1939 např. fašisté zapálili synagogu v Jihlavě, poškodili synagogu v Dobříši a provedli protižidovský pogrom v Příbrami. Silné protižidovské výtržnosti byly hlášeny v srpnu 1939 v Brně, kde byla řada Židů surově napadena a zbita. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že české bezpečnostní složky většinou proti antisemitským výtržníkům zasahovaly a že akce českých fašistů nezískaly masovou podporu.

Proud protižidovských opatření se v Čechách a na Moravě valil nepřetržitě od prvních dnů německé okupace. V protižidovské aktivitě si tehdy nezadala ani protektorátní vláda. Na své první schůzi - už 17. března 1939 - zakázala výkon lékařské praxe lékařům "neárijského" původu ve všech veřejných a zdravotních orgánech a zařízeních sociálního pojištění, vzala na vědomí opatření advokátní komory v Praze o zastavení praxe "neárijských" advokátů a uložila ministrovi spravedlnosti předložit návrh na generální úpravu v této věci. Zmocnila ministra obchodu, aby projednal s průmyslovými organizacemi a podniky odstranění "neárijců" ze všech vedoucích míst, a souhlasila, aby obchodnický spolek Merkur vydal nálepky k vnějšímu označení árijských obchodů. V příští schůzi přijala nařízení umožňující dosazovat důvěrníky a vnucené správce do židovských podniků Židé měli být odstraněni ze všech vedoucích míst v průmyslových podnicích a dalších organizacích.

Bylo schváleno vydání zvláštních nálepek k označení "árijských" obchodů. Další opatření protektorátní vlády směřovala k zamezení volného nakládání s židovským majetkem a k jeho přebírání do české správy. To ale nebylo říšským protektorem Konstantinem von Neurathem schváleno, neboť okupační úřady a německé průmyslové kruhy nebyly ochotné připustit árizaci židovského majetku do českých rukou.

Namísto toho vydal 21. června 1939 říšský protektor vlastní nařízení o židovském majetku, v němž byla na území Protektorátu pro definici židovství poprvé uplatněna rasová kritéria norimberských zákonů. Říšský protektor tím převzal iniciativu v protižidovské legislativě do svých rukou. Nařízení zakazovalo Židům a židovským podnikům svobodně nakládat s vlastním majetkem, přičemž říšský protektor dosazoval do židovských podniků nucené správce. Velmi široká definice židovského majetku a židovského podniku umožňovala okupačním úřadům prostřednictvím árizace germanizovat velkou část českých podniků. Hlavním motivem vystěhování Židů z Protektorátu bylo ze strany nacistů získávání značných finančních prostředků emigrujících za pomoci tzv. čerpání fondů židovských obcí.

Původně měli mít v ústředně rozhodující kompetence představitelé protektorátních úřadů, ale od října 1939 všechny přebrali příslušníci SS. Protektorátu bylo odňato právo vystavovat i pasy, které mohly nyní vydávat pouze německé úřady. Židovská náboženská obec v Praze byla přitom pověřena sestavením kompletní evidence Židů a bylo při ní zřízeno vystěhovalecké oddělení. Kdo z Židů usiloval o vystěhování, musel se zde ucházet o vystavení příslušných dokladů. Ústředna pracovala na základě již nabytých zkušeností z Vídně, kde byla ustavena po anšlusu v roce 1938 a pro zajištění jejího bezporuchového chodu byl zřízen zvláštní oddíl zbraní SS. Rovněž zde byl umístěn pracovník německé tajné policie Gestapa, aby udržoval stálé spojení s její expoziturou.

Proces při získávání povolení byl organizován s německou důkladností. Žadatelé museli postupně navštěvovat určené kanceláře, kde protektorátní úředníci berní správy, ministerstva sociální péče, financí a policie vyřizovali potřebné formality. Ty pak zkontrolovali příslušníci Sicherheitsdienstu a po schválení potřebných úkonů byly žadatelům vydány potřebné doklady nezbytné pro emigraci. Dříve než dostali pas a propustku, nutné pro stěhování životně potřebných svršků, byli především zbaveni veškerého majetku. Nakonec se dostavili do místností pobočky Židovské náboženské obce, která vystěhovalcům měla za úkol poskytovat pomoc a dávat rady, aby jejich vystěhování bylo povoleno. Denní počet vystěhovalců byl stanoven Němci do výše sedmdesáti osob. Osoby nežidovského původů si musely veškeré podklady pro vystěhování vyřídit samy a pas jim vydával příslušný německý oberlandrát. Úzká skupina bohatých Židů, vykoupených za dolary z vězení gestapa nebo z koncentračních táborů, obdržela doklady potřebné k vystěhování přímo od tajné státní policie.

Emigrace však byla postupem doby stále obtížnější. Neustále se snižoval počet států, které byly ochotny židovské emigranty přijímat. Západní země, bránící se přílivu uprchlíků z Německa a jím okupovaných zemí, stanovily velmi nízké roční limity. Ty platily i pro Palestinu, kam utíkali především členové sionistických organizací. Po rozpoutání války se počet možných cílových zemí dále snižoval a nakonec byli emigranti odkázáni především na země Jižní Ameriky a Šanghaj.

Také počty emigrantů se stále snižovaly. Zatímco v roce 1939 se z Protektorátu legálně vystěhovalo 19 016 a v roce 1940 ještě 6176 Židů, v roce 1941 to bylo jen 535 a během následujících dvou let pouhých 93 osob. Potíže nastaly až těsně před přepadením Sovětského svazu v červnu 1941. V druhé polovině roku 1940 byly podstatně sníženy výjezdy osob do zemí, kam již dorazily transporty v předcházející době.Téměř bez omezení však pokračoval výjezd do Šanghaje přes Sovětský svaz. Vystěhovalci byli postaveni před dvě možnosti, buď čekat na sestavení transportu z Protektorátu nebo se připojit k transportu z jiných zemí, který projížděl jeho územím. Každý, kdo žádal o vystěhování, si musel však opatřit vízum do některého ze států, který nebyl ve válečném stavu s Říší. Celkem se tak legálně z protektorátu vystěhovalo 26 093 Židů. K nim je třeba připočítat ty, kteří z Protektorátu utíkali ilegálně, především do Polska a po jeho obsazení na Slovensko. Celkem se odhaduje, že dohromady z Protektorátu uniklo zhruba 30 000 Židů. Řada z nich se později zapojila do zahraničního odboje. Část z nich také "konečné řešení židovské otázky" zastihlo v jiné zemi okupované Německem nebo nacházející se v nacistické sféře moci.

Jenom transporty z Francie do Osvětimi bylo na smrt odvlečeno více než 600 bývalých československých občanů.

                 
Obsah vydání       13. 3. 2009
14. 3. 2009 Revoluce začíná - a je uskutečnitelná prostřednictvím technologie
15. 3. 2009 Proč kapři vyloučili štiky z českého parlamentu Milan  Daniel
15. 3. 2009 15. březen 1939: Vznikem Protektorátu bylo zahájeno pronásledování Židů Richard  Seemann
14. 3. 2009 Čína znepokojena osudem svých peněz v USA
14. 3. 2009 Japonsko možná sestřelí severokorejský satelit
14. 3. 2009 Antikomunismus v českých médiích systematicky zkresluje skutečnost
13. 3. 2009 Nejhorší obavy ohledně globálního oteplování "se plní"
13. 3. 2009 Přestože je krize, Británie zakazuje product placement
13. 3. 2009 Právní ignoranti v médiích a "agent" Minařík Štěpán  Kotrba
14. 3. 2009 The Economist: Jak zastavit drogové války
13. 3. 2009 Pro ODS není konfliktem zájmu nic
13. 3. 2009 Scott Ritter: Obamo, vyřiď to s B týmem
13. 3. 2009 Šéf amerického Národního centra pro kybernetickou bezpečnost rezignoval
13. 3. 2009 Debata Hersh-Mondale: Americká ústavní krize
13. 3. 2009 Milena Jesenská. Praha ráno 13. března 1939, neboli O toužebném přání a o ohrožené naději Uwe  Ladwig
14. 3. 2009 Michael  Marčák
14. 3. 2009 Počet nezaměstnaných starších 50 let
13. 3. 2009 (Naša) identita v "stredoeurópskom" priestore Karol  Krpala
13. 3. 2009 Čekání na létající talíře John Michael Greer
12. 3. 2009 Odluka církví od stolu a lože Štěpán  Kotrba
14. 3. 2009 Rozchod, nebo spolupráce nezávislých subjektů? Ivan Odilo Štampach
15. 3. 2009 Neprivilegovanost církví a kouzlo nechtěného Štěpán  Kotrba
13. 3. 2009 Pracovné miesta, nie nákupy Ha-Joon  Chang
13. 3. 2009 British Airways budou i nadále používat nebezpečná letadla
13. 3. 2009 Musíme bloudit po poušti Lenka  Vytlačilová
13. 3. 2009 Nejhorší přání jsou asi ta splněná...
12. 3. 2009 Poslanci, nepomáhejte těžařům dál obcházet zákon!
12. 3. 2009 Irácký novinář, který hodil po Bushovi botou, byl odsouzen na tři roky
13. 3. 2009 Hlas lidu, hlas boží...
12. 3. 2009 Sir Nicholas Stern: Popírači změn klimatu tvrdí, že Země je placatá
15. 3. 2009 Francie trvá na odporu k nezávislosti Tibetu
15. 3. 2009 Na ostrově Martiniku skončila generální stávka
13. 3. 2009 Hledat skulinky a stavět vory Ivo  Šebestík
12. 3. 2009 Stratfor: Obamova diplomatická ofenzíva a realita geopolitiky
12. 3. 2009 Člověk v tísni, jednooká "obecně prospěšná" společnost Daniel  Veselý
12. 3. 2009 Že by už?
12. 3. 2009 Revize revize revize - bude to ještě horší
12. 3. 2009 Jak KSČ útočí proti KSČM zevnitř Štěpán  Kotrba
12. 3. 2009 Kocáb: Dámy a pánové, postmoderní doba si žádá nová řešení Michael  Kocáb
12. 3. 2009 Zygmunt Bauman: Muži jsou trubci
12. 3. 2009 Zpráva o stavu lidských práv v USA Miroslav  Suja
12. 3. 2009 Stalin prohrál druhou světovou válku
12. 3. 2009 Sarko vrací Francii do NATO: krok vpřed, nebo vzad? Josef  Brož
12. 3. 2009 Rezistence a kolaborace, čeho bylo víc? Petr  Litoš
12. 3. 2009 Čunkiáda nikdy neumírá Pavel  Kopecký
12. 3. 2009 Černý muž, aneb píseň na uvítanou Obamovi Štěpán  Kotrba
11. 3. 2009 "Bombardování režimu": O "válce dvou penisů" Jan  Čulík
11. 3. 2009 Lidi, kteří bojují v minulých válkách Jan  Čulík
11. 3. 2009 Jak se bombarduje režim? Ivo  Šebestík
6. 3. 2009 The Crisis of Czech Literature Štefan  Švec
2. 3. 2009 Hospodaření OSBL za únor 2009

Hitler a historie nacismu RSS 2.0      Historie >
15. 3. 2009 15. březen 1939: Vznikem Protektorátu bylo zahájeno pronásledování Židů Richard  Seemann
6. 2. 2009 Na protiradarovém hnutí parazituje nacionálně bolševická strana Karel  Dolejší
19. 1. 2009 Německá veřejnoprávní televize připomíná von Stauffenberga Richard  Seemann
10. 11. 2008 Krize v září 1938 a mobilizace armády Jan  Máče
10. 11. 2008 Českoslovenští hrdinové SSSR od Kyjeva Richard  Seemann
30. 10. 2008 Kde je ona česká státní idea v dnešní politice ODS? Ogňan  Tuleškov
13. 10. 2008 Kritický rok 1938 Jan  Máče
6. 10. 2008 Sudetoněmecké hnutí a jeho pozadí Richard  Seemann
22. 9. 2008 Obětí Mnichova byla i Milada Horáková Miloslav  Štěrba
8. 9. 2008 Konec Mussoliniho impéria Richard  Seemann
3. 9. 2008 Mnichov 1938: Výsledek slepé víry ve spojence a techniku Karel  Dolejší
14. 8. 2008 Cvekova obsesivní představa o komunismu naráží na logiku i sociální realitu Josef  Mikovec
28. 7. 2008 Německo se stále historicky nevyrovnalo s katolickou církví Richard  Seemann
16. 6. 2008 Lidice, Oradour, My-Lai a Rotary club Karel  Košťál
11. 6. 2008 Lidice nebyly poslední Josef  Vít