§ 31 zákona o volbách do Parlamentu České republiky říká, že kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny mohou podávat registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice. O nezávislých kandidátech ani slovo. Proč by se konečně měl Stranický Sekretariát v Krajském Městě děsit toho, že jejich poslušného ka ndidáta ve volbách porazí někdo, kdo neprošel stranickým svěcením?

Český volič si tak může vybírat jen mezi kandidáty stran. Ti do nich možná vstupovali z přesvědčení, namnoze se však museli podrobit a v politické praxi se také podrobují politice kolektivně volených orgánů, v nichž je pro menší i větší machiavellismus bohatý prostor.

Poslanec, který se vymkne diktátu stranického sekretariátu, jest tiskem vzápětí nazván "rebelem", což je v prostředí, ve kterém je spořádanost jednou z hlavních ctností, prakticky totéž co darebák.

Bursíkova sekta je toho extrémním důkazem, ale podobné procesy probíhají ve všech stranách. Na druhou stranu se tomu není co divit, protože kolektivní názor a popření individualismu je podstatou jejich existence.

"Osobnostmi" mohou být jen straničtí vůdcové, a jen ti mohou blahosklonně připustit výskyt menších "vůdců", ovšemže s uctivými odstupy. na jaro si můžeme ještV této "jednotě" je ukryta jejich systémová kompetence.

Samozřejmě, že by bylo dobře ten zákon změnit a umožnit slušným a erudovaným lidem s jasnou vizí, aby se o místo v parlamentu ve volbách utkali. Dovedu si představit i to, že by jim stačil pro technickou podporu malý volební tým.

Proč by to ale kapři v českém parlamentu dělali, když se v tom bahně tak pěkně leží? Média jim s pomocí finančních prostředků, které získávají na základé stejného zákona, jejž přijali proto, aby vyloučili nezávislou konkurenci, zaručují, že před volbami vytvoří dostatečně vzrušující atmosféru k tomu, aby ta hra na demokracii vypadala věrohodně.

Pozn. JČ: Možná, že by se to tedy dalo obejít tak, že by se, švejkovsky, založila "Strana nezávislých kandidátů s podporou moderních technologií". Jejím programem by mohlo být, že dává volný prostor k akci inteligentním, nezávislým kandidátům, nominovaným na kandidátská místa prostřednictvím informačních technologií, tedy vůle lidu.

Když by takových poslanců této "Strany nezávislých" bylo v parlamentě dost, mohli by pak změnit ústavní ustanovení, že se kandidatura nezávislých osobností netoleruje.