Retrospektiva je sice podle slovníku pohled do minulosti, ale ve výtvarném umění byla dosud chápána jako shrnutí již uzavřeného díla, bylo ji rozuměno jako komplexní přehlídce definitivně ukončené tvorby, jež může poskytnout objektivní materiál k další analýze. Aby byla retrospektiva uskutečněna ve smyslu slova retrospekce, umělec může sice žít (nejlépe ale je, když už nežije, aby nemusel něco falšovat), ale z různých příčin již nepokračuje v tvorbě.

Význam slova předběžný, předběžná, či předběžné, je označení čehosi, co dosud není úplné, dokončené, uzavřené, atd. Cokoliv předběžné je jen odhad, nebo dohad. Např. předběžné výsledky, předběžné statistiky, apod. Cokoliv předběžné, je to, co předchází něčemu a to čemu, ještě vůbec nemusí mít souvislost s tím, co bylo před tím jen předběžné. Například předběžně se můžeme s někým na něčem domluvit, ale to ještě neznamená, že to platí.

Spojení slov "předběžná retrospektiva" je sofisma, etymologický pahýl. Retrospektiva značí v uměleckém oboru retrospektivní výstavu, vyjmeme-li z tohoto spojení slovo retrospektivní a před zbývající slovo výstava vsuneme slovo předběžná, máme před sebou nesmysl, protože žádná " předběžná výstava" nemůže existovat. Výstava zůstane vždy výstavou, tj. tou, jakou je, vystavující to, co je, nebo to, co do té doby bylo možné vystavit.

To se ale může právě stát jen ve chvíli, kdy je dílo definitivně uzavřeno, protože už není nic nového v tvorbě umělce, čím by šlo jeho dílo doplnit a před slovo výstava, pak lze připojit slovo retrospektivní. Uzavřenou tvorbu lze doplňovat pouze objevy nalezených děl. Proto je kurátorská a kunsthistorická práce přípravy retrospektivní výstavy tak zdlouhavá, musí být, má-li být odpovědná. Vydání monografie by mělo podléhat stejným principům, monografie obvykle doplňovala, doprovázela retrospektivní výstavu umělce.

Monografii si umělec "nemůže" (dnes samozřejmě může všechno) sám vydat, ani se na ní s někým vlivným na umělecké scéně dohodnout (má-li být skutečně objektivní). Monografie "musí" být umělci vydána nezávislou autoritou a zaštítěna vlivnou institucí, protože jde ve své podstatě o vědeckou činnost, o badatelskou práci. To, že mnohým nežijícím významným umělcům dosud nebyla monografie vydána a ještě se nedočkali retrospektivy, je jiný problém.

Z povahy výše uvedeného logicky vyplývá, že na retrospektivní výstavu (výstavu skutečně poctivě mapující dílo) a na vydání monografie musel umělec vždy čekat, často do svého pozdního stáří, pokud měl vůbec štěstí. Retrospektivu žijícího a aktivně tvořícího umělce nepovažuji za retrospektivní výstavu (stejně jako jeho "monografii" za monografii), má-li k ní být přistupováno skutečně s vážným cílem.

Nicméně "retrospektivování" a "monografievování" je zvláštní trend, postihující nejen moji generaci padesátníků (v zásadě velmi mladých umělců), ale i generaci ještě mladších autorů. Proč tomu tak je? Subjektivní důvody? Nejsou, rekapitulovat a bilancovat se dá vždy. Objektivní důvody? Historici umění přece vědí své, sběratelé (kteří vědí, co kupují) rovněž a laická veřejnost? Obávám se, že ta má jiné starosti a i kdyby, kdo může respektovat dnešní "předběžné", či jakékoliv jiné "retrospektivy" mladých umělců?

Dnešním "retrospektivám" se dříve říkalo souborná výstava a dočkat se souborné výstavy, to už byla nějaká pocta, jenomže dnes takové označení nemá ten správný mediální zvuk. Ale co ho dnes v médiích má? Když už existují galerie bot, galerie aut, galerie všeho možného, když zboží začíná "myslet, cítit a mluvit"? Jistě bude mít brzo své "retrospektivy". Tak nevím, je mi trochu smutno z těch retrospektivních snah, nebalí snad už umělci předčasně svá fidlátka?