Tajemství hospodářského úspěchu nových členských zemích od devadesátých let najednou vypadá jako vážná chyba. Tímto tajemstvím úspěchu byla obchodní a finanční liberalizace, jejímž motorem byla integrace do EU, avšak právě tato politika způsobila, že je region výjimečně zranitelný hospodářskou krizí. Obdivuhodný růst tohoto regionu za posledních deset let byl způsobován vývozem. V ČR, v Maďarsku a na Slovensku nyní tvoří výbvoz 80-90 procent HDP. Největším trhem pro středoevropské země je eurozóna, která je nyní v recesi.

Středoevropské země se staly součástí celoevropského zásobovacího trhu, zejména při výrobě automobilů. Tato výroba se v letech 2000 - 2007 ve středoevropském regionu zdvojnásobila. V západní EVropě vydávají vlády miliardy na podporu svých automobilek v přesvědčení, že musejí podpořit pracovní příležitosti doma. Ve východní Evropě továrny stojí a jejich zaměstnanci přicházejí o zaměstnání.

Středovýchodní Evropa se integrovala do globálních kapitálových trhů. Nové členské země otevřely světu své kapitálové účty, přivítaly zahraniční firmy a prodaly většinu místních bank finančním institucím ze Západu. Tato integrace umožnila zemím, jako je Bulharsko a Litva mít deficit na běžném účtu až 10 nebo 20 procent.

Skutečnou zkouškou solidarity budou problémy v bankovním sektoru. Už nyní si stěžují lidé z východní Evropy, že západoevropské banky zhoršují jejich hospodářskou situaci tím, že omezují poskytování úvěrů svým východním pobočkám. Pokud by zbankrotovala nějaká pobočka západní banky ve středovýchodní Evropě, mateřská banka v západní Evropě jí dnes neposkytne finanční záchranu. Západoevropské vlády, které sanovaly své banky z kapes svých daňových poplatníků, nebudou chtít, aby tyto peníze plynuly na Východ.

Mnoho lidí ve středovýchodní Evropě nyní pochybuje, zda bylo moudré prodat banky na Západ a otevřít se mezinárodnímu finančnickému světu. Někteří zpochybňují celé paradigma "liberalizace a integrace", z něhož byl vybudován jejich hospodářský úspěch. Roste nespokojenost občanů.

Hlavním rizikem ve středovýchodní Evropě však není politický chaos, ale politické váhání. Toto je region, který si byl vždy dobře vědom, že konkuruje Asii a jiným vznikajícím trhům ve snaze přilákat investice. Tato konkurence je nyní daleko ostřejší, a proto budou muset země ve středovýchodní Evropě rychle dál zlepšovat své podnikatelské prostředí a poskytovat zaměstnanců adekvátní kvalifikaci. Je nutno se zaměřit na inovativní produkty a služby.

Evropská unie musí těmto zemím pomoci projít nynějším obtížným obdobím. EU musí vypracovat plán na pomoc bankám ve středovýchodní Evropě, pokud jejich mateřské firmy je už nebudou schopny zachránit před bankrotem. Je zapotřebí makroekonomického dohledu, aby nedocházelo k nepřijatelnému zvyšování externího deficitu. Bohatší země EU se musejí vyhnout ochranářské rétorice, ale nesmějí povolit oslabení protitrustových předpisů EU a předpisů EU, zakazujících státní dotace. Tyto předpisy jsou nesmírně důležité v nových členských zemíchj, kde jsou vlády často slabé a neefektivní. Středovýchodní Evropa má skrytou sílu. Ale pokud se tato krize nevyřeší inteligentně, budou ochromeny hospodářské vyhlídky tohoto regionu, jeho politikové se stanou euroskeptiky a pracovní síly těchto zemí se přestěhují na Západ.

Kompletní článek v angličtině ZDE