Navrhujeme muzeum železničního modelářství v budově, která sama vypadá jako železniční model. Navrhujeme věnovat budovu fenoménu, který pobláznil srdce mnoha otců i jejich synů. Který existuje stejně dlouho, jako železnice sama. Fenoménu, který dal vzniknout řadě firem, které už více než sto let vyrábějí zmenšené modely lokomotiv, vagónů, návěstidel i další železniční infrastruktury v měřítcích I (rozchod 48 mm), O (rozchod 35 mm), S (rozchod 22,5 mm), H0 (1:87, rozchod 16,5 mm), TT ("table top", 1:120, rozchod 12 mm), N (1:160, rozchod 9 mm).

Muzeum podobné tomu v německém hraničním městečku Sebnitz, poblíž Dolní Poustevny ve Šluknovském výběžku. Shromáždit sbírky mašinek ve veřejném prostoru a vytvořit centrum železničního modelářství na trase Pendolina by bylo podporou železniční dopravy v Česku i její propagací. Vyzvat české modeláře, aby do výstavního prostoru zapůjčili nejcennější části svých sbírek (samozřejmě s jejich digitalizací, pojištěním a propagací majitele i zbytku sbírky), by umožnilo dát za podpory Českých drah dohromady největší sbírku v Evropě, možná i ve světě. A byla by to především sbírka českých vagónů a lokomotiv - sbírka historie ČSD a ČD. Doposud největší je podle mých informací kolejiště H0 ve Vzdělávacím středisku AŽD v Brně - a má pouhých 47 m². Největší kolejiště velikosti TT v ČR má 52 m² a je v kroužku modelářů v Lysé n. Labem. Největší modelové kolejiště TT na světě , plně digitální a řízené 20 počítači, má 350m² a jde o zminiaturizovaná nádraží Hamburgu.

Vytvoření největšího funkčního modelu železnice - miniaturizované tratě vedoucí krajinou - v celé hale nádražní budovy, vytvoření e-galerie a e-shopu s modelovou železnicí a příslušenstvím i největší "kamenný" obchod s vláčky i modelářskými potřebami by zajistilo budově i jejímu okolí smysluplné využití. A pokud by se kolejiště navrhovalo jako simulace různých systémů řízení dopravy, mohlo by sloužit i jako svérázná výcviková pomůcka pro budoucí nádražáky.

Lze přidat do projektu i několik kolejí navíc a věnovat sem i některou z parních krasavic, kterou železničáři ukrývají v depech. Takový "modýlek" v měřítku 1:1... Hrát si chtějí velcí i malí. Hrál si císař Mikuláš, francouzský král Ludvík Filip i rakouský arcivévoda František Karel. Ti ovšem měli tehdy vláčky v měřítku 1:4.

Železniční modelářství (stejně jako jiné sběratelské obory) je totiž nejen hra, ale i kus zachované historie, ale také kšeft. Jedna lokomotiva stojí tři až pět tisíc, jeden vagón pak několik set až tisícovku, jeden vlak tedy přijde na několik desítek tisíc, jedna soukromá sbírka v obýváku může mít cenu stovky tisíc i několik milionů korun. Do Ústí nad Orlicí by se jezdilo vlakem za vláčky. Stejně, jako se jezdí do Dánska za Legem. Ústí nad Orlicí by bylo město vláčků. Protože vláčky jsou chlapská vášeň.

A zachráněné nádraží si to zaslouží.