Už avantgarda 20. let věděla, že sdělení se skutečně širokým mezinárodním dopadem musí obejít jazykovou rovinu. Lamentují-li snobské pražské důchodkyně v tramvaji, že jejich stát byl prý ponížen do postavení africké země, je to pro zahraniční spolucestující zkušenost zcela nesrozumitelná; a na to, že europarlament zatleská projevům v jazyce Vančurově a Eisnerově, můžeme také rovnou zapomenout. Zbývá tedy nonverbální komunikace - zde se však nabízí široké pole působnosti, dosud využívané jen jaksi polovědomě a mrákotně. Velká česká města necitlivě pronásledují bezdomovce, jejich ulice jsou však vystlány masou psích hovínek, která, jen co přejde mráz, poskytují nenapodobitelný vjem dlouho zastaveného času, jenž se dal náhle do pohybu. S tím už stojí za to dále pracovat - a není žádný důvod omezovat se na domácí půdu.

Od africkotureckých čtvrtí až po akvárium Evropské komise jde Bruselem o České republice jedna jediná zpráva - pokud vůbec jaká: Že totiž v bájné zemi vprostřed Evropy je prezidentem Klaus, co se dal dohromady s irským Ganleyem. Jméno Topolánek až donedávna téměř nikdo neslyšel a po skončení předsednictví se nepochybně z obecného povědomí opět brzy vytratí.

Jen si tedy představte, jaké to bude, až prsa bruselského řečníka nadmutá superstátnickou pýchou zasáhne kalený výkal! Všichni rázem zapomenou na Klause, jenž bezbarvou angličtinou stavěl eurokraty do lajny s kremelským politbyrem, a celé to odnárodněné, věčně zasmušilé euroměsto nebude mluvit o ničem jiném než o českém názoru. Rázem pochopí i ti, jimž by nic nedošlo, ani kdyby se českou hymnou stala řízná "Našel to dědeček, našel to v lese".

Podobná přímočarost rozhodně slibuje řadu dalších plus. Platí-li prezidentská kancelář kampaň strany, jejíž předseda s večerníčkovým jménem ze všeho nejvíc připomíná blonďatou letušku, může to vyvolat pochybnost o transparentnosti české politické scény, na jejímž pozadí se pak předhůzky ohledně demokratického deficitu dobře nevyjímají. Bude tedy mnohem lepší, jestliže všechny podstatné argumenty proti euroaroganci položíme rovnou na stůl. Trousit na tribunu může být věru účinnější než trousit z tribuny. A země, jež je navzdory sněžení stále hnědší, konečně najde ten pravý exportní artikl, který ji snad vyvede z hospodářské krize.