Miroslav Štěrba

Nevím, kde žije Štěpán Kotrba, ale ve Zlíně není město schopno okamžitě uklidit veškeré chodníky mezi domky, a stejně tak na našem sídlišti. Mechanizací lze zajisté vyčistit hlavní trasy chodníků, nicméně odbočky k domům, často komplikované schody, si lidé uklidí jakmile je to nutné. Místo babiček, jak je zde zvykem, uklízejí mladí, podle rozpisů bytů maximálně dvakrát za rok. Před odchodem do práce, do školy.

Jestli si Štěpán Kotrba myslí, že město bude mít po ruce stovky brigádníků, kteří nastoupí místo občanské aktivity, tak jedině za neskutečně marnotratného utrácení veřejných prostředků. Bude nutné místo oprav chodníků atd. utopit prostředky nákupem mechanizmů, aby se v časovém limitu naplnila litera zákona. Přitom kolik dnů v roce padá sníh?

Stroje budou rezivět, některé zimy se na ně nedostane, a jejich nákup opět rozšíří často nedostatečně kontrolované aktivy radních. Představa, že bude více práce pro chudáky je vhodná tak pro čtenáře Zámku a podzámčí Boženy Němcové. Navíc se podaří odstranit funkční systém. Místo „bruselského“ dirigování lokálních problémů preferuji řešení, ke kterému dojdou občané bez pánů Kuberů.

Ať si v zastupitelstvech spočítají, co je bude realizace zákona stát a seznámí s tím své občany. Demokraticky.

MUDr. Petr Wagner

I když v podstatě se Štěpánem Kotrbou souhlasím, navrhuji, aby se přijel podívat  do Liberce dnes. 70 aut posypových/pluhových a 70 lidí na odklízení sněhu. Odklízení zahrnuje i odvoz někam kde nebude vadit.

Výsledek?  Nezabezpečené mistrovství ostatní části města jsou na  vlastní nebezpečí. A sněží a sněží.

Řešení - vyhlášení kalamity. To znamená jediné - prodloužení  zákoných lhůt na odklízení sněhu. Dřív se tyto věci nějak neřešily  zákonem. Prostě co si pamatuji tak když nasněžilo tak jsem vstal o  půl hodiny dřív a než jsem šel do školy tak se sníh odházel. Sousedi  se tak trohu přetahovali kdo to bude mít dřív.

Super dneska máme zákon. Jak to bude asi vypadat v praxi, si můžete  ověřit na mistrovství světa v Liberci. Stařenky vlastnící baráky asi  existují a pokud nemají vnoučky, stačilo by dát dvě stovky studentům,  aby ho odklidili. Město to nezvládne. Nemá lidi, nemá peníze a  uklidit celý Liberec by těžko stíhala celá naše slavná armáda.

Jan Potměšil, kancelář Svazu měst a obcí

Průběh projednávání a text "chodníkové novely" najdete na webu Parlamentu. Reaguji zvláště na dvě sporné myšlenky, které se v textu objevily. První z nich je názor, že odpovědnost vlastníka přilehlé nemovitosti za stav chodníku představuje jakési nevolnictví a dále že změna úpravy, kdy odpovědnost za stav chodníku bude mít její vlastník (zpravidla obec) bude přínosem pro občany i pro zaměstnanost.

K otázce "nevolnictví" bych citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 28/2004 - 60, který se zabývá právě kritizovaným ustanovením § 27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, které činí odpovědným vlastníka nemovitosti sousedící s chodníkem za škody, které vzniknou v důsledku závady ve schůdnosti chodníku:

"V ust. § 27 odst. 4 je obsažena právní úprava odklízení sněhu a posypu náledí na chodnících, která vychází nejen z ústavních předpokladů, ale i z běžné úpravy ve státech Evropské unie. Uvedené ustanovení není v rozporu s čl. 4 odst. 1 a čl. 9. Listiny základních práv a svobod, neboť jde o povinnost uloženou zákonem za účelem ochrany zdraví a práv dotčených osob, tj. vyloučení úrazů chodců, které by jinak vznikaly při naplňování jejich práva obecného užívání veřejně přístupných chodníků. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že touto otázkou se zabýval i Ústavní soud a svým nálezem uveřejněným pod č. 93/1994 Sb. neshledal stanovení povinnosti úklidu chodníku "nevlastníkovi" přilehlé komunikace protizákonným. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že zajišťovat úklid na chodníku před vlastními domy je v zájmu vlastníků."

Někdy používaný argument o robotě či nucených pracích tak nemá oporu v českém právu a je spíše otázkou pocitovou. Odpovědnost za stav chodníku lze mít i za projev odpovědnosti vůči svému okolí nebo také reciprocity, kdy zajišťuji schůdnost "své části" chodníku, abych pak mohl za stejných podmínek užívat i chodníky ostatní. Dodejme též, že ten, kdo chodník užívá, by se mohl podílet i na péči o jeho stav.

Co se týče uvažovaných dopadů na zaměstnanost (což bych u sezónních, nárazových a nepříliš populárních prací vnímal spíše jako žert), tak nevidím důvod, proč by těžko zaměstnatelní nebo dokonce bezdomovci měli projevovat zájem o úklid chodníků. Podobně ti, jimž soud uložil trest obecně prospěšných prací, nemusí tento trest vykonávat, když je právě třeba (napadl sníh např.), ale jak se domluví resp. jak mohou (je víkend, nemají směny), de facto kdy chtějí a jak chtějí. Zde se ukazuje opomíjený praktický dopad novely, a to jak obec v případě změny počasí (resp. náhlé nutnosti zajistit úklid) okamžitě a operativně zajistí dostatek pracovníků, kteří by úklid provedli.

Jedna možnost je mít v průběhu celého roku nebo alespoň v zimním období "v záloze" dostatek zaměstnanců (pracovníků technických služeb, nasmlouvaných firem) pro případ, že jich bude potřeba, bez ohledu na aktuální stav počasí, druhá možnost je zajišťovat tyto služby ad hoc, např. v případě náhlé sněhové nadílky. První případ je nákladný a žádná obec se touto cestou zřejmě nevydá.

Druhá možnost předpokládá, že obec jakmile zjistí, že napadl sníh, ihned potřebné síly zajistí - pokud však skutečně někoho sežene (brigádníky nebo nezaměstnané z Úřadu práce v rámci veřejně prospěšných prací), tak nejdříve druhý, třetí den, kdy už často bude pozdě. Zatímco dříve každý jeden vlastník mohl ihned reagovat na počasí (ráno, večer) a úklid před svou nemovitostí provést, nyní by měla reagovat obec, která bude nutně těžkopádná, nutně bude reagovat se zpožděním a nutně nebude schopna zajistit úklid ihned všude, ale pouze postupně (pokud vůbec - např. v malých obcích).

Stranou nechávám otázku úklidu chodníků, kde je vlastníkem kraj či např. Pozemkový fond ČR (najme Pozemkový fond metaře?). Mnoha majitelům domů se možná uleví, všichni však budou nadávat, že jsou chodníky neuklizené, a když, tak pozdě nebo jinde, než je třeba. Zatímco dosud de facto všichni uklízeli pro sebe navzájem, nyní bude tato povinnost přenesena jinam, avšak s vyššími náklady a horšími výsledky.

Nechci zabíhat do dalších podrobností a zmiňovat všechny argumenty, které zpochybňují smysluplnost či vhodnost Kuberovy novely, musím však zmínit otázku, kdo to vše zaplatí. Opomenut je fakt, že změna zákona se netýká pouze úpravy odpovědnosti za stav chodníku (obce se prý mohou pojistit), ale i navazující a logicky z toho vyplývající povinnosti udržovat chodník v určitém stavu, tedy uklízet. S novelou nejde ruku v ruce žádné navýšení prostředků obcím, proto bude nutno šetřit na stávajících výdajích - aby bylo na zametání chodníků, nebude např. na jejich opravu.

Praha odhaduje své náklady na cca 3 miliardy korun ročně, a pokud vezmeme Prahu za jednu desetinu ČR, tak velmi hrubým odhadem dostaneme 30 miliard korun, které budou utopeny v neefektivním úklidu chodníků. Nejde tedy o zanedbatelnou částku a předkladatel ani poslanci se touto otázkou nezabývali, hlavně když bylo učiněno zadost populistickému požadavku "nestarej se o to, co není tvoje".

Nebudeme-li se zabývat ničím jiným, věnujme přece jen pozornost reálným možnostem obcí (příp. jiných vlastníků jako kraj, stát) zajistit včas a efektivně úklid, který dosud občané (vlastníci nemovitostí) zajišťovali operativně svépomocí a porovnejme stav, jaký byl před novelou a jaký bude po novele. Pokud senátor Kubera opravdu myslel na obyčejné lidi, tak je otázka, zda přemýšlel do všech důsledků a zda budou lidé se změnou opravdu spokojeni.

Štěpán Kotrba

Nemám nic proti demokracii. Nicméně lobbující pracovník kanceláře Svazu měst a obcí se přiznal, že stát "ušetřil" 30 miliard ročně a v této hodnotě přikázal povinnosti jedné skupině občanů. Také nechodím odklízet sníh na letištní ranvej v Ruzyni, aby se někdo mohl dostat "bez víza" do Ameriky.

Smluvně zajištěný úklid neefektivní nemusí být. Když bude obec moudrá. Nicméně demokracie vaše končí tam, kde začíná ta moje.

Mám-li pozemek, mám povinnost se o něj starat. Nemám-li pozemek, nemám povinnost se o něj starat. Logické a prosté, milý Watsone. Můj chodník okolo mého pozemku to není. A přesto ho musím uklízet. Proč? Jinak dostanu pokutu a jsem zodpovědný za zlomené nohy pražských / libereckých blondýn, co lezou do sněhu v lodičkách. Rozkopat chodník a učinit ho neschůdným nemohu... Není to můj majetek. Platil bych opravu. Ani držku těm blondýnám v lodičkách, když každý soudný vyjde ven v pohorkách. Nestarám se o své sousedy (ani o Pozemkový fond) a oni se nestarají o mě. Nezajímá mne, co je s chodníkem v zimě. Argument Jan Potměšila je demagogický stejně jako argument soudu. V zájmu vlastníka DOMU není uklízet silnici. Ani chodník. To je veřejný zájem všech, definovaný vlastnickým právem k silnici a chodníku. Vlastníkem je obec/stát. Když chci postavit na tomtéž chodníku lešení k opravě SVÉHO domu, musím radnici/státu platit za každý metr čtvereční. Až mi rozpor mezi těmito povinnostmi vysvětlíte v souladu s českou ústavou, nadřazenou všem ostatním zákonům i rozsudkům Nejvyššího správního soudu , budu vám vděčen.

V nákladech bydlení mám (jako majitel i jako nájemník) zahrnutu službu odklízení odpadků. Město zaměstnává popeláře. Nechce ode mne, abych svým autem odvážel odpadky na skládku. V nákladech bydlení mám zahrnuto vodné i "stočné". Město po mě nechce, abych si kopal svou studnu. A město zajišťuje čistírny odpadních vod. Nenutí mne chodit na hnůj za domem vystrkovat půlky. A proto i na sníh a břečku najde město recept, ne nepodobný tomu socialistickému: obvodní podnik bytového hospodářství, zaměstnávající odklízením sněhu, zametáním listí a vajglů na chodnících, či jinými komunálními činnostmi mnoho z těch nezaměstnaných, kteří jinak nemohou dlouhodobě sehnat práci. A chtěli by. Romové, bezdomovci, Ukrajinci a jiní sezónní dělníci v době ekonomické krize apod. Nebudou se ožírat rvát v nálevnách, hrát hazard a budou poctivě pracovat. Vydělají si buď jako brigádníci k dávkám a nebo na plný úvazek. Pak přestanou být nezaměstnaní. Prostě rezervní armáda neškolených pracovních sil - dělnická třída 21. století. Čest práci. Obec je povinna se starat i o nezaměstnané. Na tom civilizovaném západě, který nazýváme Západ, se tomu říká social responsibility - česky prostě a jednoduše odpovědnost.

Pokud bude obec moudrá, zřídí k tomu ještě řemeslnickou dílnu pro obecní meloucháře. A získá tak službu, kterou uvítá každá babička, když potřebuje dotáhnout kapající kohoutek či opravit sifon u umyvadla, přitlouct poličku. Za volá na "národní výbor" a tam jí pomůžou.

Pokud bude obec hloupá, bude tvrdit, že trh vyřeší vše.

Nemám nic proti tomu, aby majitel domu na radnici demokraticky prohlásil, že přebírá zodpovědnost za chodník u svého domu sám. Tím podepíše smlouvu provedení práce. Třeba za sníženou daň z domu. Nebo za občasné poskytnutí malé mechanizace k údržbě zahrady. Zaměstná svého domovníka. Protože potřebuje domovníka a potřebuje pro něj práci. Nebo vezme hrablo do ruky sám, když domovníka neuživí. Proč ne. Nebo sníží někomu ze svých nájemníků nájem a on se tuto práci zaváže dělat. Ale odpovědnost před pojišťovnou za zlomené hnáty bude mít obec, a v tu chvíli se onen majitel nebo jeho domovník či nájemník (ten kdo podepsal) stane obecním zaměstnancem na pevný úvazek a smlouvu o provedení práce (nelze ho tudíž zavázat odpovědností nad rámec smluvené mzdy, odpovědnost za škodu má obec), obec bude díky tomu pojištěna proti zlomeným nohám a před majitelem domu nebude každý sněhový poprašek narůstat do rozměrů strašidla doživotní platby zmrzačené blondýně v lodičkách. Strojně traktorovou stanici malé sněhové mechanizace uživí každá, i sebemenší obec a v létě ji za poplatek či za zimní protislužbu může půjčovat zahrádkářům. Stejně teď je obec povinná uklízet ty chodníky, u nichž vlastní dům. Takže zákald STS už má... Pan Štěrba i pan Wagner i dál mohou ráno vstávat klidně i půl šesté a hrabat, a hrabat. A já budu v klidu spát do devíti.

Za tuto právní konstrukci zaslouží ode mne, levičáka, senátor ODS dík. Zaslouží si ho i od všech majitelů domů a domků, družstevníků a členů společenství vlastníků i nájemníků bytů obecních, doteď dík lenosti a pohodlnosti obcí a měst robotujících na sněhu stejně, jako dřív na bramborách a na chmelu. To není málo lidí... A třicet miliard, nevyplacených za tuto práci, není málo peněz.

Ať si v zastupitelstvech spočítají, co je levnější a seznámí s ceníkem své občany. Demokraticky. Všechno něco stojí. Cesta ke zvýšení daně z majetku se otevírá zásluhou občanského demokrata... Zaplať mu to Pánbůh.