V dnešní sekulární společnosti je za hřích (nevýslovně) považován dluh. Od hříchu jako morálního problému devastujícího lidskou podstatu je (obecně) upuštěno: je zde dluh, který osobu devastuje hmotným způsobem. S dluhem se rodíme (jako se v křesťanské teologii rodíme s hříchem) a čekáme na tzv. oddlužení (na svůj křest). Ten nás má zbavit devastujícího působení dluhu (hříchu).

S touto paralelou možná bude zřejmější "celá ta euforie", s kterou mnozí občané přistupují k reformám ODS. Tedy: "Reformovat, hlavně reformovat. Rychle reformovat. Reformy nás oddluží!" apod. Od reforem je očekáván nový řád, potopa, která nás oddluží a spasí. Tak si alespoň vysvětluji iracionalitu pro-reformátorů, kteří se na věc dívají velmi nekriticky, kteří mohou o reformách tvrdit, že jsou jednoznačně dobré a spásné navzdory tomu, že je (například) ještě Julínek ani nepředložil expertům na zhodnocení. Reformy nás zbaví státního dluhu! Budou potopou Světa (nebo alespoň ČR)!

Ve všech náboženských systémech předchází spáse bolest. Bolest, která smývá. A tak je i omlouvána bolest reforem. Všichni musíme zaplatit. I novorozeňata i lidé po autonehodě ležící bezvládně v komatu (nechci zde komentovat Julínkovo výroky u Ústavního soudu)! Za toto utrpení však můžeme (zaslouženě) očekávat spasení.

Tyto úvahy bychom mohli vést dále a podrobněji, ale to nejdůležitější je již načrtnuto. Nemusím říkat, že takto by se rozhodně k reformám přistupovat nemělo. Nechme stranou otázku, jak by se k nim přistupovat mělo, a zeptejme se: "Považuje se Julínek za spasitele světa?"

Ale ať už si pan Julínek myslí, co chce, jsou tu určitě lidé, kteří budou na reformách chtít vydělat obrovské částky. A těm se určitě scénář spasení výborně hodí. Hlavně rychle (i když to bolí, vlastně to musí bolet), co na tom, že celá věc není podchycena po právní stránce! Jako bych to někdy již slyšel... Nevíte kdy?