Liga Severu je vůbec fenoménem, který nemá nikde jinde obdoby. Charismatický Umberto Bossi dokázal vytvořit z této původně antisystémové strany, vycházející z regionálních odlišností "protestních lig" regionů Piemonte, Lombardie a Benátsko, účinný nástroj, který zvláště na národní úrovni v rukou Silvia Berlusconiho získal na efektivnosti. Nejde totiž ani tak o poněkud obskurní projekt Padánie, který využívá různých historických reminiscencí (včetně kultu řeky Pádu), ale na velmi úspěšném rozvinutí konceptu federalismu.

Jejich politiku provází odpor vůči staví vůči přistěhovalcům z Jihu, a pravidelném fiskální nároky. Liga Severu má nyní v parlamentu 60 poslanců a 25 senátorů a počítá s obsazením dvou ministerstev. Je to její velký návrat. Uskupení zdvojnásobilo svou mandátní sílu. "Nyní se může všechno změnit," vyjádřil se triumfálně Bossi v deníku la Stampa. "Máme nyní nezbytnou sílu, abychom dokázali prosadit myšlenky severu, jsme nyní silnější, než kdykoliv jindy," upřesnil. První iniciativou Ligy má být plné prosazení daňové nezávisloti na Římu.

Veltroniho "masakr trpaslíků"

Zatímco Liga Severu je fenomén, který analyzují mnozí, likvidace socialistů, komunistů a zelených, kteří se poprvé od poválečného historie Itálie nedostali do parlamentu, je naprostým šokem. Říká se tomu "masakr trpaslíků". Tuto exterminaci ovšem nezpůsobil ani Berlusconi, ani Bossi, ale vůdce středolevého uskupení s názvem Demokratické strana (PD). Předchozí aliance Romana Prodiho, která v boji proti Berlusconimu sjednotila celou levici včetně levicových radikálů, se tentokrát rozhodl Veltroni zarazit už v samém počátku: vznik PD spojením Levicových demokratů Piero Fassina a La Margherity Francesca Rutelliho mělo vnést do italského prostředí posílení politického středu a odstranění zejména komunistů.

V polovině října loňského došlo k fúzi obou formací Prodiho posvěcením, který se rozhodl předat žezlo mladším. Na čele stanul Walter Veltroni, starosta Říma, který předčasně ukončil svůj mandát, aby se mohl po pádu vlády mohl věnovat kampani. Podobně jako ve Francii, kde se ke stejnému úkolu s velkým vypjetím sil odhodlával François Bayrou, vůdce demokratického hnutí (MoDem), se tato strategie ukázala jako velmi obtížná. Nejen kvůli organizačnímu zakořenění subjektu a proměně identity, zejména ale kvůli dezorientaci těch vyřazených.

Fausto Bertinotti, šarmantní vůdce reformované komunistické strany, nyní ohlásil odchod ze scény. "Myslím, že přiznat náši velkou porážku, je to čestný a solidární akt vůči těm, kteří nás volili. Událo se to v nepředvídatelných proporcích, kvůli nimž je to ještě bolestnější," řekl. Ještě před několika dny byl Bertinotti předsedou dolní komory parlamentu. Jeho "duhová koalice" získala pouhých 3,5%.

Dopad strategie středu, usilující o evropskou vizi a překonání postkomunistických reflexů, se podepsala i na volbě starosty města Říma. Právě zde se dostal do obtíží bývalý předseda La Margherity Francesco Rutelli (kandidující za PD), který i přes podporu celé levice získal pouhých 45,8% proti svému rivalovi Gianni Alemannovi (Lid svobody) se 40,7%. O budoucím starostovi Říma se tím pádem rozhodne až ve 2. kole, které je nahlášeno na poslední dubnový přelom víkendu 27. a 28. dubna.

Pokračování v dalším vydání