10. 9. 2007
Charta 77: Dokumenty 1977--1989tisková zpráva V těchto dnech vydává Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., třísvazkovou vědeckou edici pramenů Charta 77: Dokumenty 1977--1989, první souborné vydání všech textů známých jako "dokumenty Charty 77". Autory rozsáhlého díla jsou Blanka Císařovská a Vilém Prečan ve spolupráci s redaktorkou publikace Milenou Janišovou. Rozsáhlý archeografický úvod vysvětluje, co byly dokumenty Charty 77, jak je uspořádána a vybavena jejich edice, odkud byly texty převzaty a podle jakých zásad se přetiskují. Výkladu o Chartě jsou pak věnovány tři statě: Charta 77 jako československý i mezinárodní fenomén z pera Viléma Prečana, dosud neznámý text Václava Havla z prosince 1986 editory nazvaný Deset tezí o Chartě a úvahu Jacquese Rupnika Charta 77 a zrození evropského veřejného prostoru. |
V prvním a druhém svazku edice je otištěno v plném znění 598 mluvčími Charty 77 signovaných dokumentů (D1--D598) s rozsáhlým poznámkovým aparátem s údaji o tom, za jakých okolností jednotlivé dokumenty vznikly, jaké byly jejich další osudy, kde a jak byly v době svého vzniku publikovány či komentovány -- v domácím samizdatovém prostředí, v exilovém tisku či v zahraničních rozhlasových stanicích (Hlas Ameriky, Svobodná Evropa a československé vysílání BBC). Poznámkový aparát přináší i množství dalšího pramenného materiálu a mnohostranné informace ze života Charty 77, o její komunikaci se zahraničními partnery, o perzekuci občanských aktivit, nezávislé literatury a umění ze strany komunistických aparátů. Odkazuje se také na články, úvahy a studie, které byly napsány v souvislosti s jednotlivými dokumenty Charty 77 a které byly většinou zveřejněny nejdříve v samizdatu samostatně nebo v samizdatových periodikách a sbornících, odkud se přelévaly do exilového tisku a periodik cizojazyčných. Některé z nich byly zahrnuty v plném znění ve třetím svazku edice. Třetí svazek publikace nazvaný Přílohy obsahuje více než devadesát většinou dosud nepublikovaných textů tematicky rozdělených do kapitol, které blíže dokumentují a osvětlují nejzávažnější okolnosti vzniku Charty 77 a domácího i mezinárodního kontextu roku 1977. Poprvé se zde (v příloze 1) uveřejňují první tři koncepty Prohlášení Charty77, dokumentující vývoj od původní myšlenky Výboru pro lidská práva až po koncepci otevřeného společenství, jak se jako Charta 77 představilo světové i domácí veřejnosti na začátku ledna 1977. Jiná příloha zahrnuje úvahy a dokumenty z pera Jana Patočky k problematice Charty 77 (příloha 3); přetiskuje se zde i plné znění dochovaných výslechových protokolů Jana Patočky jako svědka v trestním stíhání vedeném Státní bezpečností proti Chartě 77, v nichž se zrcadlí krystalicky čistý, neúhybný a nezlomný Patočkův postoj. Interní směrnice, zprávy a informace aparátů KSČ, StB, justičního aparátu, ministerstva zahraničí (přílohy 7, 8, a 9) osvětlují, jak komunistická státní moc reagovala na vznik Charty, na její aktivity i na ohlas, který její vystoupení vyvolalo v zahraničí. Příloha 10 (Z diskusí o smyslu Charty 77 a cestách k realizaci jejích cílů) přesahuje rok 1977 a přináší na více než 70 stranách soubor textů, věnovaných tématu, které provázelo Chartu po celých třináct let a dělalo ji živým organismem a společenstvím. Součástí svazku příloh jsou životopisné medailony všech 45 mluvčích Charty 77, které nebo kteří se vystřídali v této funkci v letech 1977--1992, a soupis všech signatářů Prohlášení Charty 77. Je tu rovněž tematický rejstřík dokumentů Charty 77 a rozsáhlý jmenný index osob a názvů institucí. Dvacet stran faksimilií přináší jednak ukázky předloh některých v edici publikovaných dokumentů, jednak fotokopie další dokumentace, například první dvě strany dálnopisu západoněmeckého velvyslanectví v Praze z 30. prosince 1976 s podrobnými informacemi o přípravách k vystoupení Charty (český překlad celé depeše se publikuje v příloze 2). Nechybí ani tematicky široce pojatý soupis literatury o Chartě 77 do roku 2006, a článků o Chartě uveřejněných v českém tisku v lednu 2007. K publikaci je přiloženo DVD s amatérským videozáznamem občanského shromáždění uspořádaného nezávislými občanskými iniciativami ke Dni lidských práv 10. prosince 1988 na Škroupově náměstí v Praze 3. Vycházející publikace je zatím nejrozsáhlejším dílem o Chartě 77 a nejobsažnějším zdrojem informací o jejím působení v posledních třinácti letech komunistického Československa. Je výsledkem mnohaletého výzkumného projektu podporovaného Nadací Fritze Thyssena, která rovněž umožnila vydání publikace. Charta 77: Dokumenty 1977--1989. Svazek 1--3. Blanka Císařovská a Vilém Prečan; redakční zpracování Milena Janišová. Praha, Ústav pro soudobé dějiny AVČR, v.v.i., 2007, 1804 s., ISBN978-80-7285-0864-6 Publikace bude představena pozvaným hostům 11. září 2007 v 17 hod. v pražské kavárně Mánes a bude v prodeji od 12.9.2007 v prodejně Ústavu pro soudobé dějiny, Vlašská 9, 118 40 Praha 1, 9--12, 13--15 hod. kromě středy a pátku (bez knihkupecké přirážky za 800,- Kč). O dokumentech Charty 77 (z úvodu k publikaci)Charta 77 se prezentovala domácí i zahraniční veřejnosti svým úvodním prohlášením podepsaným všemi signatáři a svými dokumenty podepisovanými jejími mluvčími. Tematická paleta těchto textů, za jejichž autenticitu mluvčí ručili, byla velmi široká, jak to názorně předvádí jejich rejstřík v závěru edice. Charta v nich informovala o smyslu své existence, o svých cílech a záměrech. Zabývala se jak jednotlivými případy porušování lidských a občanských práv v Československu, tak celými oblastmi života či zájmů společnosti, na něž chtěla obrátit pozornost a s nimiž se obracela na nejvyšší politická místa státu. Tato monitorující činnost Charty 77 osvětlovala a prosvětlovala prakticky všechny sféry života v Československu -- sociální (mj. hospodářské zákonodárství a situaci odborů), ekonomickou a kulturní, justici, školství, stav životního prostředí, zdravotnictví, vězeňství, praxi úřadů omezující svobodné cestování občanů do ciziny, formy a metody diskriminace občanů v zaměstnání a v povolání, postavení menšin a církví, situaci na poli náboženských práv. Byly to často jediné necenzurované, na režimní mašinérii nezávislé informace o stavu země. Takto Charta 77 posoudila prizmatem obou mezinárodních paktů o lidských, občanských, hospodářských, sociálních a kulturních právech rovněž celé československé zákonodárství; detailně dokumentovala, které československé zákony odporovaly mezinárodním závazkům ČSSR, a předkládala návrhy na řešení. Charta 77 velmi pozorně sledovala helsinský proces, při příležitosti následných schůzek KBSE předkládala představitelům státu návrhy, jak by mohlo Československo aktivně přispět k realizaci dohodnutých záměrů, a následné schůzky informovala o neplnění závazků vyplývajících ze Závěrečného aktu a dalších dokumentů KBSE v Československu. Charta se už v prvních deseti letech své existence vyjádřila ve svých dokumentech k mnoha eminentně politickým otázkám: počínaje rokem 1978 uveřejňovala takřka každoročně stanovisko k vojenské intervenci roku 1968 s požadavkem odvolat sovětská vojska z Československa a později i s dalšími politickými požadavky; opakovaně se zabývala situací v Polsku a uveřejnila nejedno otevřené a statečné prohlášení, například apel na prezidenta a další představitele ČSSR z prosince 1980 (D162), který jinými slovy, ale nedvojsmyslně říkal: "Ruce pryč od Polska!" Způsob přípravy těchto textů -- dokumentů Charty -- se postupně měnil. V dokumentu z října 1978 (srv. D74) byla vyjádřena intence napříště nepředkládat ucelené a hotové závěry týkající se občanských, politických, sociálních, hospodářských a kulturních práv, ale podklady pro kritické diskuse o aktuálních otázkách všech těchto témat. Do přípravy těchto podkladů k diskusím se zapojoval také stále širší okruh odborníků, často i z oficiálních struktur, třebaže zůstávali v nezbytné anonymitě. S tím, jak se rozšiřovaly její mezinárodní kontakty a působení vně i uvnitř sovětské mocenské sféry, rostl počet "dokumentů", jimiž Charta 77 komunikovala se zahraničními či mezinárodními institucemi, fóry, občanskými iniciativami a seskupeními nebo jednotlivými osobnostmi, a také o této komunikaci informovala domácí veřejnost. |