Konec představení zatím nenastal, začalo pouze nové dějství.

Ať již celá aféra dopadne jakkoli, zanechá hořkou pachuť. Nejenže si mnozí lidé odnesou přesvědčení, že »není kouře bez ohně« a že »na každém šprochu pravdy trochu«. Zvláště když současný státní zástupce nahradil toho předešlého po zásahu z vyšších míst. Podstatné je, jaký vliv bude mít celá kauza na postavení KDU-ČSL.

Lidovci jsou stranou, která dlouhodobě směřuje ke krizi členské základny. Podle posledních údajů má 41,6 tisíce členů. To rozhodně není na naše poměry málo, ale vzhledem k počtu voličů na jednoho člena strany vykazují lidovci nejmenší efektivitu ze všech parlamentních stran. Průměrný věk členské základny je podle oficiálních stranických údajů 62 let. Podle sociologické studie Lukáše Lineka a Štěpána Pecháčka Základní charakteristiky členské základny KDU-ČSL odešlo z této strany od roku 1989 do roku 2005 více než padesát tisíc členů. Členové přijatí po roce 1989 sice dnes představují 57 % členské základny, ovšem i noví členové vykazují vyšší procento ve vyšších věkových kategoriích. Z věkových důvodů vykazuje lidovecká strana větší úbytky členů než Komunistická strana Čech a Moravy.

Problémem není jen věkový průměr a úbytek členů - ten je projevem hlubších problémů. Není bez zajímavosti, že chystané vládní ekonomické reformy směřují výrazně proti voličům a členům KDU-ČSL. Podle dostupných údajů značná část voličů lidovců pochází ze sociálně slabších vrstev. Také podle citované sociologické analýzy u 77 % členů nepřesahuje jejich měsíční příjem dvacet tisíc korun.

Vedení lidovců dává okázale najevo, že podporuje umístění americké vojenské základny v Česku, a to do značné míry díky ministryni obrany. Přitom podle posledního šetření Centra pro výzkum veřejného mínění je proti umístění amerického radaru na českém území 66 % dotázaných přívrženců KDU-ČSL, zatímco pro radar se vyslovilo 24 % přívrženců lidovců. A tak ani tato ožehavá politická otázka nepřidává vedení KDU-ČSL na věrohodnosti.

Kombinace Čunkovy aféry s reformou a podporou americké vojenské základy spojená navíc s nárůstem volební účasti může tedy vážně ohrozit lidoveckou cestu do Poslanecké sněmovny.

Zvláštní úkrok směrem k rozšíření voličské základny učinil sám předseda Čunek. Jeho některé výroky o romských spoluobčanech a způsob nakládání se vsetínskými neplatiči nájemného z něho udělal ikonu pro nejrůznější populisty. Lidovci si tím sáhli po voličích, kteří v Rakousku hlasují pro Jörga Haidera a ve Francii pro Jean-Marie LePena. Volební potenciál tohoto názorového proudu není v Česku zanedbatelný a pomohl by lidovcům nad pětiprocentního hranici nutnou pro vstup do Sněmovny.

Jenže pod tlakem části členské základny KDU-ČSL, koaličních partnerů a médií Čunek své postoje i výroky dílem odvolal, dílem rozmělnil. A tak se nic mimořádného s lidoveckou volební základnou nestalo. Pouze vedení KDU-ČSL se stalo ještě nečitelnějším.

Stále zůstává otevřená otázka, kdo onu, řečeno Čunkovými slovy, mediální hru zinscenoval. Čunek sám několikrát naznačil, že se jednalo o politikou objednávku. Jenže čí, nebo v čí prospěch? Ani sociálním ani občanským demokratům tato kauza v počátcích nevyhovovala.

Jediné, co se vždy nabízelo, bylo podezření, že šlo o iniciativu z vlastních řad. Nebylo by to poprvé, kdy by vnitrostranické boje ohrozily stranu samu.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom