Tato země má jisté zkušenosti s hledáním svobody. Mnoho z nás si myslí, že svoboda byla za první republiky, tři roky po válce a že je i teď. Někteří nebyli a nejsou spokojeni tu s maloměšťáky, tu s establishmentem a hledali a hledají alternativu. Většina z oněch hledačů ví, že nemohou žádat pro sebe takovou svobodu, která by omezovala svobodu jiných. Ze zvědavosti jsem jednou sešel o pár set metrů k řece u nás v Hradišti, abych si poslechl, co je to to "techno".

Uviděl jsem jakési jeviště s reprobednami a na něm potácejícího se mladíka v hlasitém rytmu bubnů. Ach, tak oni (ten soubor, ta skupina) ještě nepřijeli, řekl jsem si a šel domů. Celou noc to tam pak dunělo pořád stejně, těsně vedle domů, kde lidé chtěli spát, kde spaly (možná) jejich děti. Pokud nechápete, že svoboda těchto lidí byla hrubým způsobem omezena, nikdy svobodu nenaleznete. Nikdo neprotestoval, jak také hlásí vždycky televize. Víte proč?