Fakt, že Jan Kraus působil na obrazovce veřejnoprávní televize, jej také nediskvalifikuje při jednání o tichém přesunu jeho pořadu na televizi soukromou. Nebylo by to poprvé ani naposledy, co Česká televize nemohla vystát finanční či jiné požadavky svých veřejnoprávních celebrit a odsunula jejich nároky do movitějších televizí privátních. Odcházeli moderátoři, odcházeli reportéři zpravodajství, recyklovaly se všeliké hvězdičky. Nikdy to ale nebyl boj za demokracii a nikdy to nebylo takové poblití náprsenky generálního ředitele jako v případě Krausovy výpovědi pro Sylvii Blechovou v Respektu.

Radim Hreha, o kterého Janu Krausovi jde, je v tuto chvíli šéfem dvou sekretářek. Dříve býval jednatelem firmy, kterou jsem nazýval já drze a výsměšně PR agenturou Novy, aniž bych kdy Hrehovo jméno vyslovil. Prostě proto, že on se vždy choval korektně. Prostě proto, že jsem se nikdy nedomníval, že právě šéf dvou sekretářek (a dalšího tuctu lidí) by byl odpovědný za flagrantní selhání lobbingu firmy Česká média (kde se ocitla část lidí z CEPRA) při přesvědčování poslanců o podobě zákona o elektronických komunikací který už platí, či zákona 231/2001 Sb., který odešel z Parlamentu do Senátu, aby na něm tento legislativně opravný orgán ODS nenechal nit suchou. Podle Krause to je špatný zákon, stejně jako ten o koncesionářských poplatcích, který byl schválen předtím. Dojemná shoda...

Jan Kraus to ví. Jan Kraus je přesvědčen, že krumlovské mediální semináře, které Hreha pro celou českou odbornou veřejnost organizoval ku prospěchu všech po několik let, byly temným úsilím Berkovy firmy ve prospěch TV NOVA. A že určitě je nejtemnější, že polovinu nákladů toho posledního hradila Česká televize. Jan Kraus by se mohl živit jako analytik, kdyby se neživil jako bavič.

Na cizím hřišti a podle pravidel reklamního zisku nejde hrát hru veřejné mediální služby. S takto formulovaným argumentem a následným konceptem odebrání reklamy médiím veřejné služby jsem kdysi přišel na ony krumlovské semináře já. Stejně jako s konceptem nové role České tiskové kanceláře v době multimedializace.

Štěpán Kotrba 2002: Diskusní monolog - digitální média veřejné služby - služba veřejnosti 21.století ZDE

To proto, aby televize nepodléhala pocitu, že musí být firmám vděčná, nebo že mohou firmy rozhodovat o podobě zpravodajství.

Chtějí média veřejné služby zůstat na pozicích parlamentní demokracie či zda to bude osvícená autokracie, která bude určovat, co bude ta veřejná služba. Nebo jestli to bude lobbyismus individuí nebo profesních skupin, mající na tom skupinový nebo individuální komerční zájem. A pak je nutné si uvědomit, zda je v protikladu nebo zda se doplňuje princip tvorby zisku jako princip kapitalismu a princip veřejné služby. Já tvrdím, že nikoliv, že tento princip stojí v protikladu, pan Šmíd mi to nepřímo potvrzuje tím, že reklama, teleshopping nepatří na půdu veřejnoprávních institucí, stejně tak jako Protext nepatří na půdu České tiskové kanceláře, stejně tak jako obtěžující reklamy nepatří na internetové stránky ČTK zvané České noviny, stejně tak jako tam nepatří bazar a x dalších věcí, které jsou oním hybridem, o kterém tak výsměšně a arogantně mluvil tady ředitel TV Nova - ale on měl pravdu , a to je na tom to nejhroznější.

Chtěl bych se zmínit ještě o jedné věci, která by měla býti součástí veřejné služby a tou je péče o minulost. Ono se nám to může zdát zvláštní, ale v souvislosti s digitální společností a s digitální mediální scénou je nesmírně důležité zachovat něco, co je v analogové sféře nazýváno archiv, nebo, chcete-li, knihovna veřejně dostupná. To je archivování a zprostředkování těchto informací veřejnosti bezúplatně, otevřeně a věrně. Na tu věrnost, respektive pravdivost, je potřeba navázat o to víc, čím větší jsou technické možnosti pro komplexní manipulaci minulostí a odkazy. To je třeba úloha pro ČTK jako pro veřejnoprávního archiváře, který bude poskytovat informační etalon toho, co bylo jak kým a kdy řečeno, protože za 5 za 10 let se například oblíbený citát, který údajně měl kdysi dávno říci Václav Klaus, že nezná rozdíl mezi špinavými a čistými penězi, může ukázat při podrobnějším studiu jako účelová dezinterpretace nebo dokonce i manipulace něčím, co bylo vytrženo z kontextu, či "trošinku" upraveno.

Štěpán Kotrba v panelu mediálního semináře, Krumlov 2002 ZDE

To jsem ještě nebyl v Radě Českého rozhlasu. Trvalo to čtyři roky, než se myšlenka televize bez reklamy proměnila v zákon. Česká televize je dnes svobodná. Miliarda, o kterou přišla, sice bude chybět na výplatních páskách Krausů, ale podpoří rozběh digitalizace a tím i existenci celé řady filmových a televizních profesí. Scénáristy, střihače, techniky a kameramany počínaje, režiséry a dramturgy konče. Jen Dub s Dekojem, poslankyně Fischerová, Alena Müllerová, Jan Rejžek, dramaturg televizní zábavy Štern a Jan Kraus jsou z toho nešťastní. Už žádná mediální či mediálně vlivová agentura nebude řídit tok peněz do České televize a zpovzdálí určovat, čím kamarádům se mají v jakém množství přidělit. Protože peníze z reklamy za chvíli nebudou a ty z koncesionářských poplatků se takto nedají podmiňovat. Zlý finanční ředitel Lambert bdí u stále střežené kasy. Obchodní oddělení za chvíli bude už jen okrašlovacím spolkem.

Souhlasím s Hrehovým postřehem, že se "není co divit těm poslancům, kteří váhají se zvýšením zdrojů veřejnoprávní televize". V příliš živé paměti měli všichni tu aroganci televizní rebelie, Armstrongovu tesknou trubku na zasněžené pláni Kavčích hor a představu bývalých Janečkových kolegů, že budou z budovy televizního zpravodajství řídit celou republiku, včetně vlády. Jako za starých časů, mohl tehdy říci budoucí senátor Mejstřík... V tu chvíli bych té televizi také nedal ani korunu. Dnes je situace úplně jiná. I lidé se mohou měnit. Někteří k lepšímu, jiní k horšímu.

A to je důvod, proč nejspíše půjde Jan Kraus i se svou talk show si dělat srandu z jiných lidí na soukromou televizní televizi. Tam jsou penzíe z reklamy hlavním zdrojem. Kraus si dodnes myslí, že si jako generál může řídit svého generálního ředitele a určovat, kdo bude zaměstnán jako sekretářka - pardon šéf sekretariátu. To nebyl vtip, ale hořká realita týdeníku Respekt. Ale v jedné věci se Jan Kraus spletl - on už se nepíše rok 2000. Pokus party "těch pravých" kamarádů o státní převrat formou televizní rebelie a privatizaci druhého programu ČT jako budoucího digitálního multiplexu do rukou jiných "těch pravých" kamarádů prostě tehdy nevyšel. Je na čase se s tím smířit...

ČM 2004: Soukromé televize bojují o zachování veřejnoprávních médií - Záznam z besedy Petra Žantovského s Jaroslavem Berkou ZDE