"Jedno známé přísloví říká - chudoba na cti neubírá. Tím chci říci, že Český rozhlas nikdy neškemral a nikdy nebude škemrat. Český rozhlas je dobrá instituce, která znamenitě funguje a nadělala hromadu práce. Je to stříbro, kterého je potřeba si vážit, neboť tato instituce sehrála svou důležitou roli v novodobé historii českých dějin. Jistě nemusím připomínat doby, kdy se Český rozhlas velmi zasloužil o věci, které si dnes můžeme přičítat ke cti.

To, co říkal pan Rumphorst o výši rozhlasového koncesionářského poplatku, který je srovnatelný s cenou jedné kávy v centru města, je dobré připomenout, uvědomit si,o jak vysoké částce za veřejnou službu se vlastně vede celá řeč.

Pan Václav Moravec se ptal, kolik se dává třeba za šíření signálu. Je to 320 milionů. Teď jsme vypnuli jednu středovlnnou síť - znamená to úsporu 53 milionů. Ale tím jsme se nenávratně zbavili dalšího "rodinného stříbra". Teď je na řadě dlouhá vlna. Pokud se takto budeme chovat, příští generace nám vyčte špatné hospodaření. Jistě bych to nedělal, kdybych měl dost peněz, ale hlavní direkt, který jsem dostal v tomto smyslu, bylo nepředvídatelné DPH pro ČRo. V rozhlasovém rozpočtu to znamená mínus 62 - 67 milionů,které protečou Českým rozhlasem do radiokomunikací a ty je vzápětí odevzdají státu.

Jistě jste se chtěli zeptat, jak Český rozhlas hospodaří. Český rozhlas hospodaří s vyrovnaným rozpočtem. Nedovedu si představit, jak bych před vámi stál, kdybych měl dluhy.Kredit Českého rozhlasu by značně klesl a kdejaký věřitel by pak mohl popotáhout nitkou a já bych musel sloužit. Proto také tak lpíme na nezávislém financování. Nepohrdám žádnými penězi, ale jakmile zavání něco daní - že by Český rozhlas dostával peníze od státu - vnímám to jako problém. Stát není pro mediální instituci veřejné služby korektní partner. Peníze, které jí stát dá, nedá zadarmo. Proto je lepší, aby Český rozhlas byl soběstačný. A nyní jsem u kořene věci.

Zákon ukládá nám všem občanům, abychom podle nějakého režimu platili koncesionářské poplatky. To je zákonná norma, to není dohoda chlapíků u piva. Současně by v té chvíli mělo ovšem zaznít - nechť nám také stát pomůže tyto peníze vybrat. Ale ne tak, že bychom po něm něco chtěli, ale nechť je legislativa taková, abychom tyto peníze mohli vybrat. Proč mám trpět důkazní nouzí jen proto, že je obvyklé v České republice podvádět? Proč já jako šéf Českého rozhlasu nemám dát zahraničnímu zpravodajovi dostatek peněz, když ho posílám do rizikových situací jen proto, že jsme neukáznění a že je tady nepořádek?

Když bychom vybrali ročně onen půlmilion - to je skeptický odhad, kolik domácností neplatí - dostal bych se na 220 milionů. Jestliže mi přidáte 8 Kč na koncesionářském poplatku, dostanu se na 280 milionů v roce. Potřebuji pro to, aby Český rozhlas fungoval tak jak této ctihodné instituci sluší a patří, zhruba 300 milionů. Před sebou hrnu každý rok 150 milionů investic. Potřebuji minimálně 80 milionů na to - když mi zákon uložil vybudovat regionální studia - abych je měl z čeho vybudovat. Potřebuji minimálně 40 milionů, aby lidé zůstali v Českém rozhlase, aby tam nebyli vázáni jen duší, srdcem a dobrou vůlí, ale abych je mohl také řádně zaplatit. Lidé z Českého rozhlasu odcházejí, protože peníze jsou za práci, která se tam odevzdává, podle mého soudu nepřiměřené.

Vezměte si zvukový archiv, je to největší archiv v Evropě. Což je možné s takovýmto skvostem zacházet jako s něčím, co tady vzniklo, a tak to necháme milostivě ještě trochu žít? To je správný přístup? Archiv vyžaduje 16 milionů ročně, aby fungoval tak, jak fungovat má. A to nemluvím o symfonickém orchestru, o zahraničních zpravodajích, nemluvím o výrobě a dalších věcech.

Promiňte mi, že se mi malinko zvedá tlak, protože se dostávám do varu, neboť jsem toto říkal již stokrát. Začal jsem před třemi lety na této půdě.

Děkuji, že jste mě vyslechli a promiňte."