|
25. 5. 2006
Jednání o Radě OSN pro lidská práva:Kuba otočila o 180 stupňů, když zjistila, že také USA jsou v opozici"Na dotaz ohledně kontaktů s členskými státy odpověděl, že byl od začátku února v kontaktu s "nespočetnými vládami", když jej spolupředsedové požádali, aby vedl v dané věci finální konzultace. Potvrdil také, že byl v kontaktu s kubánským ministrem zahraničí a s dalšími členy kubánské vlády. Kuba měla k textu vážné výhrady a existoval kardinální problém toho, kam až tyto výhrady zajdou. Ocenil skutečnost, že Kuba své dodatky nepřednesla během dnešní diskuse, protože by mohly vést k "rozbití textu" a podkopání výsledků obtížného vyjednávání. Vyjádřil také vděčnost dvěma jiným zemím, které ustoupily od návrhu dodatků." Zpráva z tiskové konference předsedy Valného shromáždění OSN Jana Eliassona ze dne 15. března 2006, celý text v angličtině ZDE V komentáři Lawrence C. Mosse Nové Radě oponuje neobvyklé duo: Spojené státy a Kuba se uvádí: "Vítaným efektem nesouhlasu Spojených států s textem je skutečnost, že může zvýšit ochotu k přijetí návrhu u zemí, které nebyly nadšeny z některých jeho silnějších doporučení. Kuba se může dokonce v uspokojení nad sebeizolací Spojených států vzdát svých dodatků a vypadat jako lidskoprávní šampión." Z výšeuvedené zprávy o vyjádření předsedy Valného shromáždění OSN Jana Eliassona vyplývá, že přesně to se nakonec stalo: |
|
Kuba své původní návrhy dodatků (obsahující mnohem zásadnější výhrady k textu rezoluce než souběžně vznášené výhrady USA) stáhla a rozhodla se zapojit do práce orgánu, jehož zřízení předtím označila za ďábelský plán směřující k prosazování amerických světovládných zajmů. Návrh rezoluce o zřízení Rady byl však konsensuální. A pokud Kuba tvrdila, že nahrává americkým hegemonistickým snahám, pak kritika návrhu ze strany USA a účast Kuby v Radě nedávají naprosto žádný smysl. Kuba nemůže tvrdit, že Rada OSN pro lidská práva je nástrojem USA, a současně v ní sedět. Takový postup je absolutně nevěrohodný a nelogický. Předvedený manévr nicméně přesně zapadá do tradiční "přímé linie komunistických stran", která staví exaltované moralistní fráze a antiimperialistické bravado kubánského prohlášení do poněkud komické perspektivy. Snaha USA podřídit si Radu samozřejmě existovala a je dobře, že neuspěla. Není ovšem důvod za to chválit Kubu, která vznik Rady pro lidská práva podpořila ze zcela utilitárních důvodů teprve ve chvíli, kdy si spočítala, že to pro ni bude výhodnější, než kdyby postupovala opačně. |
