Já jsem matematiku nestudoval na VŠE, ale problém mám rovněž, a to s pochopením argumentů paní (nebo slečny) Wintrové. Shrnu-li pár základních faktů z volebního zákona (14 volebních krajů, 200 mandátů do Poslanecké sněmovny a zejména fakt, že pro zařazení na čelo kandidátky stačí získat více než 7 % preferenčních hlasů z těch, které strana získala v daném kraji - §50 (3) volebního zákona), vychází mi, že teoreticky se může do popředí kandidátky využitím preferenčních hlasů dostat až 28 lidí v jedné straně v jednom kraji. Násobeno počtem krajů a počtem stran, které překročily hranici volitelnosti je to číslo hrubě přesahující celkový počet poslanců. Systém naopak vůbec nezávisí na volebním výsledku strany ani na její členské základně.

Chápu, že Ms. Wintrová jakožto zástupkyně "generace mladých, moderních žen, které mají jinou představu o svých životech a chtějí bezprostředně ovlivňovat dění okolo sebe ve firmách i v politice a ne jen pasivně přihlížet, jak někdo jiný utváří podmínky k jejich životu podle svých představ" je rozhořčena, že "Parlament v návrhu rozpočtu na rok 2006 nezohlednil genderovou rovnost".

Nevím sice, jak se taková generová rovnost zohledňuje ve státním rozpočtu, ale rozhodně si nemyslím, že by např. vzrostla výkonnost jakéhokoliv (původně mužského) fotbalového nebo hokejového týmu, kdyby do něj byly povinně zařazeny ženy. To si asi nemyslí nikdo. Bohužel si nemyslím ani to, že by výkonnost vzrostla u šachového družstva (opravte mě na základě empirie, pokud se mýlím).

To však vůbec neznamená, že bych byl zastáncem teorie, že za stejnou práci (nikoliv za stejný čas, strávený v práci) by ženy měly pobírat menší odměnu, než muži. Jen jsem přesvědčen, že tradiční přirozená dělba rolí a práce ve společnosti, která vznikala tisíce let, je v souladu efektivním (tedy maximálním) využitím specifických mužských a ženských vlastností.

Nezávisí tedy na tom, co by kdo chtěl, ale na tom, k čemu má kdo potřebné předpoklady. Samozřejmě s vývojem společnosti se tato dělba práce mění a s růstem procenta duševních profesí se stírají fyzické rozdíly. Zdaleka však nejsme na takovém stupni vývoje, kdy by byly setřeny veškeré rozdíly mezi mužským a ženským pohlavím. Jinak by zejména v kapitalistické společnosti, která je založena na hledání maximálního zisku a efektivnosti, docházelo přirozeně ke zvýšené poptávce po ženské pracovní síle v oblastech, kde část mužů již na svou práci nestačí. Pak by také nebylo potřeba žádné pozitivní diskriminace a žádných feministických odborů.