Toto jsou podle Ashe charakteristické rysy Blairova vyjadřovacího stylu:

• Velmi krátké věty.
• Dlouhé pauzy mezi každou větou.
• "Jsem hluboce a vášnivě o tomto osobně přesvědčen. Musíme to udělat."
• Sebeironický vtip. Anekdota jako pro muže z ulice.
• Seznam minulých selhání. Obraz budoucích úspěchů. Věty bez sloves.

Stáhl jsem si projev Davida Camerona, přednesený na letošní výroční konferenci britských konzervativců, a, ano, je to Blair, píše autor. Jako Blair, ani Cameron se nebojí užívat slova "já":

"Já miluji tuto zemi. Miluji naši národní osobitost. Miluji náš lid, naši historii, naši roli ve světě."

Stejně jako Blair, i Cameron umí způsobit, aby nadnesené nesmysly zněly jako něco, co má smysl:

"Konzervativní strana je jedinou stranou, která si přeje, aby se z každého občana stal Někdo, aby všichni občané byli úspěchem, ne selháním."

Aha, tak ostatní britské politické strany, labouristé a liberální demokraté, si snad přejí, aby někteří občané byli selháním?

Cameron blairovsky využívá šokujících statistik:

"Když pětina dětí vychází ze základní školy a neumí přitom pořádně psát. Když milion dětí chodí každoročně za školu."

Sloves má Cameron ve svých větách trochu více než Blair, ale přesto se vyskytují exhortace bez sloves v určitém tvaru:

"Dát rodičům volbu. Svobodu školám."

(Instrukce v ústředí Konzervativní strany: "Ne, paní sekretářko, věta nemusí mít podmět, sloveso a předmět. Věta musí mít podmět, předmět a spin.")

Cameron je hluboce dojatý osudem lidí v Darfuru a v subsaharské Africe. A nakonec přichází nová značka: Moderní kapitalismus plný soucitu.

Cameronův politický program má blairovský titul: Vize pro Británii. Obsahuje pozoruhodné tvrzení: "Musíme být stranou, která prosadí obrovský program zlepšení veřejných služeb." Obrovský. To bude tedy jako Rooseveltův New Deal? Ne, to je blairovská nadsázka po zrušení veřejných služeb.

Také Cameronův projev obsahuje matkovraždu: "Společnost existuje." (Margaret Thatcherová tvrdila, že "společnost neexistuje"). "Ale společnost není totéž, co stát." (Opravdu? To je tedy novina.)

V některých věcech je Cameron liberálnější než současná Blairova politika. Například, opatření proti terorismu "nesmějí nikdy ochromit liberální hodnoty, které se snažíme zachovat. Takže, žádné občanské průkazy, žádné zákony proti náboženské nenávisti, které omezují svobodu projevu." Avšak celkově vzato není v Cameronově programu nic, co by nemohl podepsat ani Blair. Vznikl nový politik - Blameron neboli Camerair.

Camerairism odráží nesmírně hlubokou strukturální změnu v současné politice. Po velkých ideologických bojích v dvacátém století, kdy komunismus a fašismus byly vážnými konkurenty více či méně liberální demokracie, není už politika ve většina rozvinutých průmyslových demokracií o systémových alternativách. Je o různých variantách demokratického kapitalismu. Zejména v Británii spolu soutěží dva soupeřící managementové týmy, které se snaží přesvědčit veřejnost, že oni jsou ti správní ředitelé, kteří povedou firmu jménem Velká Británie.

Pozoruhodná je také životnost vládnoucích vrstev. Pokud se dostane v Konzervativní straně k moci Cameron, v obou hlavních britských politických stranách budou mít hlavní slovo absolventi luxusních soukromých škol, příslušníci horních středních vrstev. Jen ve Francii existuje něco podobného - nesmírně elitářská vládnoucí struktura a zakořeněný systém společenské nerovnosti, který lze překonat jen výjimečně individuálním úsilím, takže se vládnoucí vrstva neustále obnovuje novou krví.

Kompletní článek v angličtině ZDE