Představme si, že pan A (daňoví poplatníci) si platí svého zástupce (politiky), pana B, který mu má mimo jiné vyjednávat co nejlepší podmínky v kontraktech s různými firmami. Ptám se, zda A může nechat B dále vykonávat svou práci, pokud zjistí, že B bere různé požitky (což je totéž, jako by bral peníze!) od firem, vůči nimž má zastupovat A? Vzal veřejně požitek, byť dost možná šlo jen o nešikovnost a byť za něj vůbec nic neslíbil a vůbec nic nedal. Jenže jeho kredit klesl na nulu. Žádná záruka na světě mu ho už nemůže vrátit.

Jestliže v této zemi budou veřejní činitelé a vůbec všichni ti, kdo rozdávají peníze z veřejných rozpočtů (tam patří i školství, zdravotnictví atd.), veřejně brát různé požitky od subjektů, kteří mají své obchodní zájmy v jejich segmentu veřejného sektoru, nemůžeme se divit, že tím spíš to budou dělat i tajně. Ve staré církevní morálce platívala (a patrně dodnes platí) zásada, že veřejně spáchaný hřích je hříchem dvojnásobným, neboť kazí všechny okolo. Věřím, že jste pouze udělali chybu, a tím spíše si Vás občané budou moci vážit, pokud rezignujete.

A ještě pár slov k Sedmičce. Topolánek zřejmě pochopil, že korupce je vynikajícím volebním tématem -- a bylo by velmi dobře pro nás občany, kdyby se obě strany snažily svůj odpor ke korupci ukázat právě tam, kde je to samotné bude bolet. Jen tak mohou voliče přesvědčit o tom, že svůj tah myslí vážně, a jen tak mohou drtivě vyhrát volby jedna nad druhou. Předseda ODS se měl v kauze Zedníka a Tošenovského požadovat rezignaci. Měl by si také položit otázku, zda všichni členové stínové vlády jsou z hlediska své minulosti opravdu důvěryhodní vzhledem k transparentnosti svých finančních příjmů a výdajů.

Konečně bych chtěl velice ocenit snahu moderátora M. Veselovského korigovat přeřvávání obou politiků a držet je u položených otázek. Přeji mu více tvrdosti, neboť čeští politici by si konečně měli uvědomit, že jsou služebníky občanů, že občané je platí... a že ve veřejných sdělovacích prostředcích jsou tak jen na audienci u svého zaměstnavatele.