Budoucnost planety Země:

Klimatické změny "způsobí rozklad civilizace"

12. 7. 2009

Úsilí tak velkého, jako byla mise Apollo, která vyslala lidi na Měsíc, bude zapotřebí, má-li mít lidstvo šanci přežít katastrofy, které způsobí globální oteplování. Bez obnovitelného rozvoje "budou miliardy lidí odsouzeny k chudobě a většina civilizace přestane existovat".

To je vážné varování z nejrozsáhlejší zprávy, která zkoumá budoucnost planety Země a která bude zveřejněna příští měsíc. Analýzu s titulem State of the Future (Stav budoucnosti) podpořila celá řada čelných organizací jako UNESCO, Světová banka, americká armáda a Rockefellerova nadace. Zpráva má 6700 stran a obsahuje příspěvky 2700 expertů z celého světa. Její zjištění charakterizuje Ban Ki-moon, generální tajemník OSN, jako "cenné informace o budoucnosti pro OSN, jeho členské státy i občanskou společnost".

Klíčovým tématem je dopad globální recese. Vědci varují, že hrozí riziko, že čistá globální energie, dostatek potravin, chudoba i růst demokracie po světě "se v důsledku recese zhorší". Zpráva dodává. Příliš mnoho podvodných rozhodnutí, motivovaných chtivostí po penězích, vedlo k světové recesi a dokázalo mezinárodní provázanost ekonomiky a etiky."

Obama: Je načase ukončit tyranii v Africe

12. 7. 2009

Americký prezident pochválil Ghanu jako vzor prosperity a kritizoval korupci jako tyranii

Během své první návštěvy v Africe během svého prezidentského funkčního období zdůraznil v sobotu Barack Obama, že kontinent jeho předků musí překonat tyranii a korupci, má-li se dožít prosperity.

V ghanském parlamentu Obama podtrhl, že klíčem k budoucí prosperitě v Africe je demokratická vláda, která se ze svých činů zodpovídá občanům.

Stručné zhodnocení letošních Karlových Varů

Na cenách a "celebritách" nezáleží, důležité jsou dobré filmy

11. 7. 2009 / Jan Čulík

Proč dnes Češi nedělají dobré filmy? Možná je to taky tím, že mnoho Čechů stále trpí syndromem oběti. Za takové situace se nedají dělat filmy, protože umělecké dílo předpokládá, že člověk přijme za to, co dělá, odpovědnost. Dalším problémem je, že čeští filmaři jsou neodolatelně taženi k nejnižšímu společnému jmenovateli. Naléhavé volání banality a plebejskosti je pro ně nesmírně přitažlivé. Chtějí být "slavní" v co nejširší veřejnosti, a tomu zaprodají svou integritu.

Je to taky spojeno se syndromem oběti. Pokud si člověk pořád myslí, že není pánem svého osudu, není schopen ho sám určovat a není schopen přijmout za sebe odpovědnost a jednat ve vlastním zájmu a v zájmu své komunity, považuje se nutně podvědomě za něco "nepříliš kvalitního" a přičleňuje se k tomu nejnižšímu, co je ve společnosti.

Chtějí-li organizátoři karlovarského filmového festivalu podpořit rozvoj filmové kultury v České republice, měli by dát speciální možnost stiudentům filmových škol, aby na festivalu měli výsadní přístup na promítání i na setkání a na diskuse se světovými filmovými tvůrci. Namítnete, že takových studentů je v ČR příliš a že Karlovy Vary musejí především dávat přednost filmovým profesionálům. Není to stoprocentně pravda. Britská vláda posílá každoročně do Číny a do Indie zadarmo na měsíc 200 vybraných studentů britských vysokých škol, protože chce, aby se mladí Britové o těchto zemích dověděli co nejvíc. Účastníci se vybírají prostřednictvím konkursu. Proč neudělat něco podobného ve Varech? Organizátoři festivalu by mohli každoročně udělat konkurs pro řekněme 10-20 nejlepších studentů z českých i mezinárodních filmových škol, kteří by měli přístup na všechna představení i na večírky a diskusní setkáni s režiséry a distributory.

Výhodou karlovarského filmového festivalu je to, že nemůže konkurovat Cannes, Berlínu nebo Benátkám. Proto se na něm promítají především filmy tvůrců začátečníků, etablovaní filmoví režiséři samozřejmě dávají při premiéře svého filmu před Karlovými Vary přednost takovým Cannes. Mladí tvůrci jsou však čerství a plní energie a velmi se snaží. Důsledkem jsou nesmírně dobré filmy. Hraje při tom ovšem významnou roli kvalita výběru. Dramaturgie Karlových Varů je vynikající. Letos se tu hrálo přibližně 210 snímků, není v silách jednotlivce zhlédnout jich více než takových třicet. Skoro všechny snímky, které jsem tu viděl, byly velmi dobré.

T-72M4CZ na Tankovém dni v Lešanech.

Schyluje se k dalšímu zoufale nekompetentnímu rozhodnutí ministerstva obrany?

11. 7. 2009 / Karel Dolejší

Jak informovala ČTK, ministerstvo obrany sice dosud nejednalo o zakonzervování třicítky zbylých českých tanků T-72M4CZ, jejichž modernizace stála 4,5 miliardy - přesto však nevylučuje, že k zakonzervování strojů, čti k faktické likvidaci tankového vojska AČR, nakonec dojde. Podle mluvčí generálního štábu je totiž "útlum provozu tankové techniky... jednou z cest úspor" - a koncem roku se tedy máme dozvědět, jestli obrana tankisty zruší, čili nic. Podle vyjádření bývalého náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého, jak ho citovaly Lidové noviny, jde o pokračování v trendu odstartovaném rozhodnutím o snížení celkového počtu modernizovaných strojů ze 134 na 30 a o změně organizační struktury mechanizovaných brigád; "Třicet tanků jako jedna jednotka je neefektivní", vyjádřil se k budoucnosti jediného českého tankového praporu Šedivý.

G8 v roce 2009: k ekonomickým a rozvojovým otázkám

11. 7. 2009 / Ludmila Štěrbová

Do summitu G8 v italské Aquile byly vkládány naděje ohledně příznivého zhodnocení "stavu" současné ekonomické a finanční krize. Optimismu se však svět nedočkal, spíš jen opatrných prohlášení. Nepodařilo se ani uspokojivě připravit summit OSN ke klimatickým změnám, který se uskuteční v prosinci v Kodani. Setkání představitelů G8 a řady dalších zemí však nelze považovat za zcela zbytečné -- shodli se na slibu zemědělských investic do rozvojových zemí, a to ve výši 20 miliard dolarů v průběhu příštích tří let.

Analýza americké agentury Stratfor k Obamově návštěvě Moskvy

Protiraketová obrana USA v Polsku a Česku je pořád zásadní problém

10. 7. 2009

RUD│ Mezi různými komentáři moskevských jednání Obamy s Medveděvem a Putinem vyniká hodnocení zpravodajské a analytické agentury Stratfor, která je někdy označována jako "soukromá CIA" nepodléhající bezprostředním politickým zájmům různých vlivových skupin USA, ale snažící se formulovat a sledovat dlouhodobé strategické zájmy Spojených států.

Informační kontrarevoluce

10. 7. 2009

Humbuk kolem Twitteru a dalších platforem sociálních médií je součástí omezeného technologického myšlení, které neustále proklamuje revoluční potenciál nových technologií, zatímco ignoruje jejich celkový sociální kontext a transakční náklady.

KD│Když Íránci vyšli do ulic protestovat proti výsledku prezidentských voleb, Západ se více soustředil na médium než na obsah zpráv, napsal pro Small Wars Journal bezpečnostní analytik Adam Elkus. Řada novinářů se fixovala na údajně revoluční využití technologie sociálních médií íránskými demonstranty, jejich příznivci v diaspoře a bloggery šířícími jejich zprávy do vnějšího světa. Vzniklo vyprávění o tom, že Twitter a další mikrobloggovací nástroje poskytly bezprecedentní přístup ke krizovým situacím v reálném čase a uživatelé sociálních médií tak získali značnou informační výhodu proti těm, kdo závisí na médiích tradičnějších. Jeden pisatel si stěžoval, že samozvaná "informační elita" může pohotový přístup k informacím využít k formování názorů, ovlivňování veřejného mínění a politiky. Jeho dobře promyšlená obava však byla nakonec vyvrácena. Místo toho, aby Twitter vytvořil novou informační elitu, prostě jen přidal další rozměr k dlouhodobému problému osob závislých na taktických informacích (tactical information junkie). Taktická informace z otevřených zdrojů ve formě sociálních médií je užitečná jedině tehdy, je-li zbavena bílého šumu, integrována do rozsáhlého a vhodného konceptuálního rámce a zprostředkována zralou komunitou uživatelů. Skutečnou informační elitou budou ti, kdo dokáží taktické informace z technologických i sociálních sítí efektivně kontextualizovat a využít jich. Cílem tohoto článku je zmapovat ekosystém, v němž sociální sítě působí (a který "infoenthusiasté" většinou ignorují), a prozkoumat možná řešení problému přehlcení daty. Twitter možná nevede k informační elitě, ale nepochybně může být součástí širšího masově zdrojovaného (crowdsourced) řešení.

Studené duše jsou studené a bez ducha

10. 7. 2009 / Ema Čulík

< Režisérka Sophie Barthesová

Jedna moudrá žena kdysi řekla: "Jak čas míjí, člověk začne vyhledávat jen to, co je autentické." Všechny ty nesmysly, co z lidí plynou, falešnost, předstírání, pokrytectví - není to zajímavé. Začnete ve věcech hledat Pravdu s velkým P, protože , konec konců, všechno ostatní je jen ztráta času.

Avšak, jde-li o umění, včetně filmu, to neznamená, že se nutně musíte omezovat na realismus. Podle mého názoru, postmodernismus a fantazie dokážou být realističtější než "realismus", který od diváka očekává, aby suspendoval svou nedůvěru a vstoupil do filmu často s úplně zavřenýma očima. Naproti tomu postmodernismus a fantazie přitahují pozornost k svým formám, vyčleňují každodennost z kontextu a satirizují ji. To je objevnější než "realismus".

Anglická verze tohoto článku je ZDE

Cold Souls is cold and soulless

10. 7. 2009 / Ema Čulík

A wise woman once said, "as time goes on, you come to seek out the authentic." The rubbish that people spout, falsity, fakeness- it's just not interesting. You start to look for Truth, with a capital 'T', in things.. because, after all, the rest is really just a waste of time.

However, in terms of art, including film, that doesn't mean that you necessarily have to limit yourself to Realism. In my opinion, because they draw attention to their forms and draw the everyday out of context and satirise it, post-modernism and fantasy can be even more realistic than 'Realism', where the viewer is required to suspend his disbelief and enter into the film often with eyes wide shut.

A Czech version of this article is HERE

Anglické jahody: Jsou Rusové lepší než Češi?

10. 7. 2009 / Jan Čulík

Velmi mě zaujal v Karlových Varech už "postarší" film režiséra Vladimíra Drhy Anglické jahody (2008). Znovu se vrací k traumatu okupace z osmašedesátého roku, ale navzdory známým stereotypům, které se i v tomto filmu znovu vyskytují, se v něm objevují některé nové tóny. Jedním z nich je, možná překvapivě, že někteří z ruských okupantů jsou o hodně sympatičtější než okupovaní Češi. V každém případě je to snad poprvé v české kinematografii, kdy jsou sovětští okupační vojáci zobrazováni nikoliv jako jen záporné cifry, papírové postavy, ale jako normální lidi, vůči nimž je možno pociťovat empatii. Celkově je celé trauma invaze roku 1968 velmi výrazně přehodnoceno.

Sestřelený Su-25 v Jižní Osetii

OHLASY GRUZÍNSKÉ VÁLKY

Co nenapíší proameričtí "novináři" v Moskvě, jakoby pro MAFRU neexistovalo...

10. 7. 2009 / Štěpán Kotrba

Ruská armáda si loni v krátké válce z Gruzií zřejmě nepočínala tak suverénně, jak tvrdí. Dospěla k tomu studie nezávislého ruského vojenského magazínu Moscow Defence Brief. Rusové si podle něj například sami sestřelili nejméně tři ze šesti ztracených letadel. Armáda to odmítá, ztratila prý jen čtyři stroje.

Tolik "mainstreamový" portál mediálního koncernu MAFRA - iDnes. Když tvrdil totéž tým analytiků Britských listů v září 2008 (!) v článku "Ruská armáda: kovářova kobyla chodí bosa?", tak tomu - samozřejmě - Mladá fronta Dnes nevěnovala pozornost. Britské listy nejsou "nezávislý" měsíčník Moscow Defence Brief vydávaný "defense think-tankem" Centre for Analysis of Strategies and Technologies. Zdroje BL, odvolávající se na texty ve vládním listu Rossijskaja gazeta, byly trapně oficiální, klasifikovatelné jako "tendenční", ruské, ... Skoro před rokem to nebyla pro "novináře" iDnes "zpráva". Sotva napsali v Moskvě v angličtině článek "Russian Air Losses in the Five-Day War Against Georgia", označil je externí redaktor zpravodajství iDnes a Rock and Pop Dan Prokop v iDnes jako "renomovaný časopis"... :-) Tupost, s jakou autor připsal pod článek popisku obrázku s textem "Ruská letadla se zřejmě nemusela vyhýbat jen gruzínským, ale i vlastním raketám", ukazuje, že o problematice neví zhola nic.

◄ Sestřelený Su-25 v Jižní Osetii, grab zpravodajství Vesti

UPDATE 12. 7. 2009 : i Lucie Hrdličková, která do Hospodářských novin v životě nepsala nic odborného o armádě, ale byla "zvláštní zpravodajkou z Tbilisi", kde dělala "reportáž" o Saakašvilim, se náhle stala 12. 7. 2009 pod dojmem článku v iDnes odbornicí iHNed na gruzínskou PVO. Článek "Rusové si ve válce s Gruzií sestřelili polovinu letadel sami, tvrdí magazín", jako kdyby tomu od Dana Prokopa v iDnes 10. 7. 2009 "Rusové si v gruzínské válce sestřelili polovinu letounů sami, tvrdí časopis" z oka vypadl... To je to tak nakažlivé a nebo mají oba dva listy stejnou PR agenturu?

Sestra a Líbáš jako Bůh: dva problematické české filmy

10. 7. 2009 / Jan Čulík

Poslední dva české filmy, uvedené v Karlových Varech, jsou z opačných částí kinematografického spektra. Snímek Líbáš jako Bůh režisérky Marie Poledňákové je v tradici jejích četných "laskavých" komedií většinou s dětským hrdinou v hlavní roli. I když se režisérka tentokrát pokouší o trochu vážnější tón, rukopis jejích dřívějších filmů je i zde velmi znatelný. Povrchně řečeno, pamatujeme si, že se v některých dřívějších filmech Marie Poledňákové hodně běhá -- dětští hrdinové se často řítí se a tam, filmu to poskytuje, i když trochu povrchní, dynamiku. Podobné fraškovité scény naleznete i v tomto nejnovějším filmu Poledňákové.

Téma i zápletka jsou banální, přesto pro české publikum zřejmě nesmírně atraktivní.

Zlý sen tranzitních zemí: Tankery na zkapalněný plyn

11. 7. 2009

KD│Globální plynařský průmysl prochází historickým posunem - nastává odklon od výhradně pozemní přepravy plynovody ve prospěch zkapalněného plynu přepravovaného námořními tankery schopnými dosáhnout lokací, které by za normálních okolností byly nedostupné. Klíčovou roli bude mít tento typ přepravy zejména u mezikontinentálních dodávek.

Kabina kamionu chráněná textilním pancířem.

Británie vyvinula nový představný pancíř na bázi textilu

11. 7. 2009

KD│Na výstavě Defence Vehicle Dynamics (DVD) v Bedfordu byl prezentován nový typ představného pancíře sloužícího k ochraně bojových vozidel před zásahem protitankového reaktivního granátometu (RPG). Pancíř nazvaný TARIAN na bázi textilu je určen k odlehčení průzkumných, jakož i dalších lehkých obrněných vozidel jako jsou Mastiff nebo Ridgback, ale i běžných kamionů, v podmínkách asymetrického konfliktu s velkým rizikem překvapivého útoku. Při podobných útocích jsou zpravidla používána buď improvizovaná výbušná zařízení (Improvised Explosive Device, IED) umístěná vedle cesty, nebo klasické reaktivní protitankové granátomety (RPG) odpalované z ramene. Tato poměrně stará zbraň - ať už sovětská RPG-7, nebo čínská Typ 69 - je v klasickém provedení proti soudobým tankům již neúčinná, ale hůře chráněná lehčí vozidla může dosud vážně ohrozit. Vzájemné vyvážení jednotlivých taktickotechnických parametrů bojových vozidel v zásadě podléhá národním tradicím - například Francouzi mají sklon upřednostňovat pohyblivost před pancéřovou ochranou, kdežto u Britů je tomu právě naopak - a "lehké" britské verze původně amerického vozidla Cougar dovybavené mj. představnými trubkovými konstrukcemi mají hmotnost takřka 25 tun (základní verze přitom váží necelých 17 tun). Vzhledem k tomu, že se nyní pancéřují i vozidla sloužící k přepravě proviantu, znamená každý kilogram navíc snížení přepravní kapacity. Možnost vylehčit vozidlo je tedy jistě vítaná.

Selhání Britských listů: Ohání se extremisty jak Radiožurnál

10. 7. 2009 / Michal Vimmer

Gratuluji, líp než Luděk Toman v článku "Pedofilové, antirasisté a vymývání mozků - Jsme predátorskou civilizací a žvaníme o lidských právech" bych to nenapsal!

Ze svaté trojky ČKD se čestně držel jedině Čulík. Velmi smutné je, jak se Kotrba s Dolejším nestydatě začali ohánět "zákonem" a lepit flastry jak z Radiožurnálu : nejraději mám termín "extremista." Tam se vejde všechno - terorista, komunista, traktorista, humorista ... Od humoru je k "hate speech" jen krůček! Bohužel, nevraživostí k "extrémismu" je chronicky nakažen i Čulík.

Dříve se říkalo "radikál." A znělo to exkluzivně a spíše pozitivně nebo titul pro vyvolené. Dnes je pozitivní jen "rebel." Rebel, to se hodí do CNN, BBC i MTV. A nejlepší rebelové jsou z ČČN a z UÇK (zeptejte se v Epicentru Štětina Procházková.) V Afgánistánu jsou od jisté doby už jenom teroristi. Kam se poděli ti sympatičtí "bojovníci za svobodu?" Dnes se vede proti nim a jejich potomkům Enduring Freedom, aha.

Kyslík -- Nadechnout se čerstvého vzduchu

9. 7. 2009 / Ema Čulík

Režisér Ivan Vyrypajev, autor filmu Kislorod ►

"Slyšeli jste, že se říká, že Nespácháš cizoložství a že každý muž, který pohlédne na ženu s chtíčem, už s ní v srdci cizoložství spáchal. Představte si, jak obrovské srdce by muž musel mít, aby se do něho vešly všechny ženy, na něž pohlédne s chtíčem? To by nebylo ani srdce, ale obrovská manželská postel, s prostěradlem zalitým spermatem."

Tento film byl energický, syrový, provokativní, a neobyčejně občerstvující. A to, co na něm bylo obzvlášť vynikající, byla jeho poctivost -- o tom, že láska je těžká věc, o tom, že morálka je součástí našeho života, ať ji vnímáme či ne, o tom, že jsme jako příslušníci lidstva odpovědni za to, co se děje na našem světě, o tom, že život obsahuje hluboký význam a také hlubokou prázdnotu.

Na filmu je zajímavé to, že se skládá z několika jiných žánrů. Dalo by se říci, že je to divadlo plus fotografie plus hudba plus próza nebo poezie. Film slučuje tolik různých prvků. S tolika prvky si tvůrce může hrát. A je osvěžující, když jsme svědky, že to lidé skutečně dělají.

Mladý ruský divadelní režisér a dramatik Ivan Vyrypajev si vyzkoušel vydat se do různých žánrů už dříve. Před dvěma lety se na Karlových Varech promítal jeho první film Eufória a měl velký úspěch. Jeho příběh o zoufalém a osamělém milostném trojúhelníku, které byl na jeviště uzavřen v krabici, se v kině otevřel rozsáhlým, nekonečným stepím, které přitahují lidské oči k horizontu a způsobují, že sní o tom, čeho nemohou dosáhnout. Vyrypajevovy hry také experimentují se složkami, z nichž jsou vytvořeny.

Anglická verze tohoto článku je ZDE

Kislorod -- A breath of fresh air

9. 7. 2009 / Ema Čulík

What's interesting about film is the fact that it is made of several other genres. You could say it's theatre plus photography plus music plus prose or poetry. It combines so many aspects, and there is so much that can be played with. And it's refreshing to see people doing so.

Young Russian theatre director and playwright Ivan Vyrypaev has tried crossing into different genres before. Two years ago his beautiful first foray into film Euforia was shown at KVIFF, and had great success. His recounting of a desperate and lonely love triangle, which on stage would have been closed into a box, in cinema was opened up to the swooping steppes that go on for miles and miles and miles and draw men's eyes out to the horizon and make them dream of what they can't reach. His plays, too, experiment with their own constituent parts.

A Czech version of this article is HERE

Nick Griffin.

POZNÁMKA NA OKRAJ:

Lidské nebo nelidské, že by to byla otázka? Neboli Griffin, další synonymum pro surovost

10. 7. 2009 / Uwe Ladwig

Nick Griffin se narodil v roce 1959 v Barnetu u Londýna a je dnes britským politikem, předsedou strany British National Party a dokonce také poslancem Evropského parlamentu. A já se za to stydím...

Ano, ovšem nemůžu za to, že se Nick Griffin stal poslancem Evropského parlamentu, ani jsem do dnešního dne nevěděl, že člověk s takovým jménem existuje. Dnes je pro mě ale živým příkladem toho, zač se jako člověk stydím, z čeho mám strach a co ukázkou nebezpečí hrozícího demokratickému systému.

Britská národní strana

10. 7. 2009

Britská národní strana (anglicky British National Party, zkratka BNP) je britská krajně pravicová politická strana, která byla založena v roce 1982. Předsedou strany je Nick Griffin.

Česká pirátská strana zakládá krajské organizace

10. 7. 2009

ŠOK│ Zítra se v 15: 00 v Trapass Cafe v Jihlavě zakládá krajská buňka České pirátské strany pro Vysočinu. Je to už několikátá organizace, kterou tato protestní strana zakládá. Facebooková skupina, kterou založil FEL ČVUT , programátor ICR/OCR software Ondřej Baláž, už má skoro tři tisíce členů. Na ustavujícím fóru si ČPS odhlasovala, že do voleb půjde sama a nebude tvořit žádné koalice. Podle zakladatelů je jim ale nejblíže Bursíkova Strana zelených. "Budeme se řídit principy vnitřní demokracie, která je v době Internetu velmi dobře realizovatelná ", konstatuje Jaroslav Kučera. Ve Švédsku se tamní Pirátská strana se Zelenými spojila. Piráti obsadili už Jihomoravský kraj, Královehradecký kraj, Moravskoslezský kraj, Prahu, Střední Čechy, Plzeňský kraj, Pardubický kraj.

Robert McNamara

Odkaz nepotrestaného válečného zločince Roberta McNamary

10. 7. 2009 / Daniel Veselý

Nedávno zemřelý Robert McNamara (93) má coby ministr obrany ve vládách prezidentů JFK a Lyndona B. Johnsona na rukou krev Kubánců, Vietnamců, Laosanů, obyvatel Dominikánské republiky, Venezuely, Indonésie atd. Jedná se řádově o miliony lidí. Tento člověk měl dožít svůj dlouhý život ve vězení místo toho, aby dožil v luxusu a před vděčným publikem. Skutečnost, že je k McNamarovi přimknut titul "architekt vietnamské války" a po jeho skonu se o něm píše jako o brilantním a inteligentním muži, mluví se o jeho poselství, dědictví atp., vypovídá o morálním stavu a hodnotách naší společnosti více, než by se na první pohled mohlo zdát.

Předvolební panoptikum politiků

10. 7. 2009 / Vladimír Blažek

Jedním ze způsobů, jak dosáhnout určitý „zisk“ (což však nemusí být nutně zisk hmotný, tedy peníze a majetek, ale může jím být vyšší míra moci nebo pocit respektování okolím), je ovlivnění jednání a chování druhých. Politika ze své podstaty na tomto principu staví své postupy a je nutné se s tím smířit.

Není možné, aby všichni zasahovali přímo a bezprostředně do toho, jak mají vypadat zákony, jak se bude odvíjet ekonomika, co je a co není etické.

"Hlavné mesto sveta" -- Jekaterinburg

10. 7. 2009 / Peter Stupavský

V polovici júna 2009 sa provinčné uralské mesto Jekaterinburg stalo na chvíľu hlavným mestom sveta. V priebehu niekoľkých hodín sa tam konali dva summity -- Šanghajskej organizácie spolupráce a prvý summit krajín BRIC-u (Brazília, Rusko, India a Čína). Mesto, v ktorom študoval a pracoval prvý prezident Ruskej federácie Boris Jeľcin (pravda, vtedy sa volalo Sverdlovsk), v ktorom bola zlikvidovaná cárska rodina Romanovcov a ktoré geograficky leží na hranici Európy a Ázie to zvládlo. Podobne ako predtým summit Európskej únie a Ruska v Chabarovsku.

Keď v roku 2001 zakladali účastnícke krajiny Rusko, Čína, Kazachstan, Kirgizsko, Tadžikistan a Uzbekistan Šanghajskú organizáciu spolupráce (ŠOS), tak predpokladali, že tento formát je predurčený predovšetkým na ekonomiku. Preto sa dnes na platforme ŠOS diskutuje o možnosti vzniku novej univerzálnej valuty.

Šanghajská organizace spolupráce jako TÉMA BL

Pedofilové, antirasisté a vymývání mozků

10. 7. 2009 / Luděk Toman

Nechápu, jak režim, který podporuje vraždění lidí v jiných zemích, může mít vůbec tu drzost někoho stíhat za "podporu a propagaci hnutí směřujících k potlačování práv a svobod občanů". Není pohrdání životem lidí vůbec tím největším přečinem? Nemělo by být podáno trestní oznámení na všechna mainstraemová média, která s nadšením schvalovala a podporovala všechna poslední genocidní tažení "demokratického" světa, a stále je podporují, když vraždění jiných lidí v jiných zemích jen proto, že si tam přítomnost okupantů nepřejí, označují za "boj proti terorismu"? Není toto také takové "popíračství" -- o to horší, že popírá, zamlčuje či dokonce schvaluje a oslavuje zločiny, které se dějí právě v přítomnosti, a které, pokud bychom se o to všichni vzali, by se daly zastavit?

Jak souvisí americký brouk na našich polích s akcemi imperialistů v Koreji?

10. 7. 2009 / Karel Dolejší

Luděk Toman se rozčiluje velice - a zbytečně. Nejsem svědomím světa a nemohu v jediném článku, ba ani v deseti komentářích, postihnout všechny případy, v nichž se na světě vyskytují pýcha, závist, smilstvo, hněv, obžerství, nenávist, lenost a na jaké další hříchy si ještě kdo vzpomene. Ke zločinům, jichž se dopouštěl a dopouští stát Izrael, jsem nikdy nemlčel. (Stejně tak jsem nemlčel k válce proti Jugoslávii, což bych mohl dokázat archívem výstřižků.) Docela nedávno jsem ale jasně odlišil popírače holocaustu od legitimních kritiků izraelské politiky. Ke druhé zmiňované skupině pociťuji značné sympatie, ale naprosto nevidím důvod se proto zastávat někoho, na jehož webzinu se píše, že aškenázští Židé vlastně ani Židy nejsou, protože jde o zločinné "asijské" Chazary (historická Palestina zřejmě podle Stwory ležela v Africe...), nebo že Romové jsou neprávem zvýhodňováni při přidělování obecních bytů (ano, zejména ve Vsetíně...). Tvrdit, že takové lži šířící na základě principu kolektivní viny nenávist vůči dvěma etnickým skupinám jsou legitimní kritikou je - symetricky - asi stejně demagogické jako hlásat, že použitím výrazu nakba se v tomto textu dopouštím podpory palestinského terorismu.

Útok na srdce

9. 7. 2009 / Ema Čulík

Režisér Vasilij Sigarev, autor filmu Volčok >

Je mi líto, že tento film, jak se zdá odkazuje zpět na onen starý stereotyp temného Ruska. Já v dnešním Rusku žiju a musím říci, že to tam není utlačitelsky temné, i když určitě musíte mít smysl pro humor, abyste tam mohli žít. Možná, že byste měli mít smysl pro humor, i když děláte o současném Rusku filmy. Aspoň takové filmy, které chtějí hovořit k mezinárodnímu publiku.

Pokud řeknete, že je film nudný, nezní to od vás moc dobře. Ve filmové recenzi nemůžete napsat: "Je to nudné," protože to vypadá, jako že nejste schopni udržet pozornost, anebo jste nevzdělaný. Jak se tady v Karlových Varech dívám na všechny ty filmy, jsem si vědoma aktuálního problému "zábava kontra intelektuální hodnota". Pokud má film hluboký význam, může být také zábavný? A může být film který byl v první řadě natočen pro zábavu, zajímavý a oslovovat i naši mysl a naši duši, nikoliv jen naši krátkodobou pozornost?

Anglická verze tohoto článku je ZDE

An Attack On the Heart

9. 7. 2009 / Ema Čulík

If you say a film is boring, it doesn't make you sound good. In a film review you can't say just, "It's boring", as it just makes it seem like you have no attention span, or you're ignorant. Watching all these films I'm aware of the issue of entertainment vs intellectual value. If a film has deep meaning, can it also be entertaining? And can a film made primarily for entertainment be interesting, and appeal to our minds and souls, as opposed to only our short attention span?

Vassily Sigarev 's film Volchok / Wolfy (2009) was a really good film... for my brain. My heart disagreed. The heart, being the centre of emotion, can't take such wallopings as are doled out by this film. There aren't really any particularly shocking scenes, apart from maybe a woman pissing on the floor. But nevertheless you leave the cinema feeling somewhat tongue-tied. And not in a good way. You feel exhausted by misery.

A Czech version of this article is HERE

Přesvědčivý film o lidských vztazích uprostřed válečných hrůz

8. 7. 2009 / Jan Čulík

Snímek Václava Marhoula Tobruk mi připomněl zprávu, která před časem proběhla britským tiskem. Vojáci z britské armády, kteří byli během první světové války popraveni za dezerci kvůli tomu, že utekli z bojů, byli nedávno prohlášeni za nevinné a byly jim navráceny veškeré vojenské pocty. Odborníci totiž poukázali na to, že tito vojáci jednali v důsledku intenzivního posttraumatického stresu, takže byli vlastně vážně psychicky nemocní, jenže lékařská věda v letech 1914-1918 příznaky neuměla identifikovat.

Nejdrsnější to mají mladí

8. 7. 2009 / Jan Čulík

V sérii drsných výpovědí o životě v dnešním postkomunistickém (i jiném) drastickém světě pokračoval v úterý večer v Karlových Varech soutěžní polsko-německý film režiséra Roberta Gliňského Sviňky. Je to ve Varech už několikerý film z poslední doby (psali jsme tu například o ruském snímku Všichni umřou, jenom já ne), který jakoby naznačoval, že nejdrsnější život mají mladí lidé.

Další nedovařené potěšení z českých filmových vyvařoven

7. 7. 2009 / Ema Čulík

Vyrostla jsem s českými pohádkami. Nepodílela jsem se příliš na kultuře britských dětí, protože jsem se namísto toho dívala na Broučky nebo na Zahradu. Pro mě je Česká republika pořád ještě pohádkovou zemí, a kdykoliv slyším v zahraničí češtinu, vždycky mi to připomene dětství. Mám pocit, že se v ČR pohádky dělají dobře. I když je možné, samozřejmě, že je to jen můj subjektivní sentimentální dojem.

An English version of this article is HERE

Another half-baked delight from the Czech film bakeries

7. 7. 2009 / Ema Čulík

I was raised on Czech fairytales. I didn't participate in a lot of British children' culture cause I was watching Broučci or Zahrada instead. For me this is still a fairy-tale country and if I hear Czech abroad it always makes me remember my childhood.. I feel like fairytales are done well here. Though I may, of course, just be being sentimental.

This morning I saw Marie Procházková's Kdopak by se vlka bál/ Who's afraid of the Wolf? . It's the story of family turbulence -- a couple (they are not named, but known only as Mum and Dad) almost divorce as their child's real father, the mother's former musical partner, returns from Japan and wants to meet up with her again. He has no interest in the child, Tereza, and yet she and her mother are supposed to go with him to Japan and start a new life as a "real" family.

Česká verze tohoto článku je ZDE

Optimismus? Eva to řekla... téměř

7. 7. 2009 / Ema Čulík

< Davide Ferrario

To je pro mě jedna z věcí, které chyběly ve Formanově nejnovějším díle Dobře placená procházka. Forman natočil filmovou verzi divadelní hry, ale vůbec se k tomu sám nijak nevyjádřil. Neprojevil vůbec žádný zájem o obrovský rozdíl mezi oběma žánry a pracoval s divadelním dílem naprosto v nevědomí, jeho postavy tančí kolem gigantického růžového slona stojícího uprostřed místnosti.

Davide Ferrario si je vědom, jak film funguje, a jak film funguje dnes. Používá jeho formu a jeho žánr i nejrůznější jejich formáty. Tím se vyjadřuje nejen k tvůrčímu procesu, ale také k velmi závažným otázkám lidské existence. Protože Ferrario nezanedbává, jak to nazývá, "lidský prvek". Slučuje formu s upřímnou pravdou, s lidmi a s autentickými emocemi. Jeho dílo se neproměňuje v suchý filozofický traktát. To, co postavy objeví, nám film neoznamuje kázáním, ale písní! Umění je pozoruhodná věc, která nám umožňuje pochopit sebe samé i naše životy. Avšak umění neposkytuje dokonalou odpověď a samo o sobě nedokáže přinést spásu. I víra je pozoruhodná věc, která nám pomáhá pochopit sebe samé a naše životy, ale také neposkytuje dokonalou odpověď a také sama o sobě nedokáže přinést spásu. Takže vidíte, proč je tento film optimistický ... téměř.

Film Davida Ferraria Tutta colpa di Giuda, (Za všechno může Jidáš), který se anglicky jmenuje Freedom, ve mně vyvolal dobrý pocit. Eva Zaoralová, umělecká ředitelka karlovarského filmového festivalu, o něm před promítáním řekla, že je to jediný nedeprimující film v hlavní festivalové soutěži. Navzdory tomu, že se odehrává ve věznici, je to téměř optimistický film. A právě tento pozitivní přístup, který však nebyl naivní, se mi velmi líbil.

An English version of this article is HERE

Optimism? Eva said so.. almost

7. 7. 2009 / Ema Čulík

Davide Ferrario's film Tutta colpa di Giuda, (Blame it all on Judas) titled in English Freedom, left me feeling good. Eva Zaoralová, the creative director of the Karlovy Vary Film Festival, introduced it by saying that this was the only non-depressing film in the main competition. Despite being set in a prison, it is almost optimistic. And exactly this non-naive positivity appealed to me.

It's about a young theatre director, Irene Mirkovic, from Serbia, who puts on her own avant-garde pieces, and seems to do quite well with it, and who has become involved in a project to put on a play in a more lenient ward of a Turin prison. On the suggestion of the prison's priest, Iridio, they start working on a production of the Passion, for Easter.

Český překlad tohoto článku je ZDE

Pokoj v duši: slušný kinematografický pokus

6. 7. 2009 / Jan Čulík

◄ Energie českého filmu je teď malá.

Hodně výmluvnou výpovědí o tom, jak chabá je v současnosti česká kinematografie, je i to, že ani na festival v Karlových Varech, který přece jenom během let vždy projevoval určitou slabost pro český film, se letos nedostal do soutěže ani jeden současný český snímek.

V soutěži je ale docela slušný slovenský film režiséra Vladimíra Balka Pokoj v duši (2009). Jak neustále opakuji, i v tomto snímku se projevuje základní filmařský princip, že totiž podstatou dobrého filmu je kompetentně napsaný scénář, příběh. A autorem scénáře Pokoje v duši je schopný český autor Jiří Křižan. Na filmu je silně poznat charakteristický křižanovský autorský rukopis, zejména jeho neústupná "protestantská" morální nekompromisnost, jak se výrazně projevila před lety ve filmu Je třeba zabít Sekala (1998). V dnešním postmoderním světě lze ovšem tuto morální nekompromisnost napadnout jako určitou schematičnost, a kvůli tomu býval film Je třeba zabít Sekala také kritizován, že je to svého druhu "černobílý východoevropský western".

Jsem kůň

10. 7. 2009 / Hans Arp

jedu ve vlaku
který je přeplněn.
v mém kupé
jsou všechna místa obsazena ženami
a každé ženě sedí na klíně muž.
vzduch je nesnesitelně tropický.
všichni cestující
mají strašlivý hlad
a jedí bez přestání.
náhle počínají muži
vrnět
a žádají si mateřského prsu.
rozepínají ženám šaty
a sají co hrdlo ráčí čerstvé mléko.
jenom já nesaji
a nikdo mě nesaje.
nikdo mi nesedí na klíně
a nikomu nesedím na klíně
neboť jsem kůň.
sedím vzpřímen a obrovský
se zadníma nohama na lavici
a pohodlně se opírám
o přední nohy.
řehtám nahlas hííhííhíí.
na prsou se mi blyští
šest jablek sexappealu
jsou pěkně vyřízená
jak blyštivé knoflíky uniformy.
ó přelétavá dobo léta.
ó velký velký světe.

1939; přeložil Ludvík Kundera

Z knihy Na jedné noze, Praha 1989, vybral Bruno Solařík

Na Kolejích 17. listopadu byly významnější zdroje hluku než squat

10. 7. 2009

Ačkoliv Jiří Krupka mluví z pozice předsedy kolejní rady koleje 17. listopadu, je vhodné poznamenat, ze jim prezentovaný názor není zdaleka jediným názorem rozšířeným mezi studenty ubytovanými na této koleji, píše Ondřej Zajíček.

Osobně na této koleji bydlím už mnoho let a dle mého názoru po celou dobu hluk způsobený squattery byl zanedbatelný problém oproti ostatním zdrojům hluku:

Německo vyzývá k zákazu neonacistických stránek v zahraničí

10. 7. 2009

KD│Německé ministerstvo spravedlnosti ve čtvrtek vyzvalo zahraniční internetové providery, aby odstranili neonacistický obrazový, textový, jakož i další materiál, který může být v Německu v rozporu s místními zákony prohlížen, informoval Haaretz. Německá vláda má jen velmi malý vliv na německojazyčné stránky umístěné v jiných zemích, mimo jiné i v USA.

Izraelský osadník zaútočil na mírové aktivisty a televizní štáb

10. 7. 2009

KD│Dva zástupci izraelského mírového hnutí Peace Now a členové štábu druhého programu izraelské televize byli minulý týden na západním břehu Jordánu napadeni izraelským osadníkem, když dokumentovali průběh nezákonné výstavby židovských osad na palestinském území. Hlídač osady Dolev zničil štábu kameru a později navíc kamenoval auto náležející aktivistům.

Videozáznam útoku na Youtube:ZDE

PROTEST:

Zrušte volbu ředitele ČT, požadujeme změnu mediálních zákonů

9. 7. 2009

Dovolujeme obrátit se na Vás se žádostí, aby, kromě zrušení stávajícího výběrové řízení na post generálního ředitele České televize, byla zahájena jednání o změně mediálních zákonů za účasti profesních sdružení, organizací, odborů, odborné veřejnosti tak, jak se to děje v případě každé zákonné normy, která má sloužit veřejnosti.

Vážený pane předsedo, v loňském roce připravili mladí lidé a studenti obdivuhodnou iniciativu, kterou chtěli dát jasně, nekonfliktně a svrchovaně demokraticky najevo, jak jim záleží na kvalitě demokracie a osudu této země. Obrátili se na vrcholnou politickou reprezentaci i na občany a odbornou veřejnost.. "Dejte nám dárek ke dvacetinám," tak se jmenovala zveřejněná "Inventura demokracie", výzva studentů politikům, aby do 20. výročí sametové revoluce odstranili čtyři legislativní absurdity. Za jednu z nich studenti považují: obsazování mediálních rad podle politického klíče.

ŠOS: Jak je to s dolarem ?

10. 7. 2009

JU│ V minulých dnech opakovaně zaznělo, že země ze seskupení BRIC se již rozhodly nahradit dolar ve funkci rezervní měny a že k tomuto kroku přistoupí neprodleně. Zdá se, že takový závěr je předčasný. Na nedávném summitu zemí Šanghajské organizace spolupráce (ŠOS) s podobnou iniciativou – co nejrychleji se zbavit dolaru – vystoupil i kazašský prezident Nazarbajev a ostatní účastníci jeho návrh nepodpořili, ale ani zásadně neodmítli.

Lars von Trier: Rozmazlený apoštol bezsmyslnosti západní kultury

9. 7. 2009 / Jan Čulík

Právě zásluhou karlovarského filmového festivalu, který prezentuje filmy nikoliv pouze ze Západu, ale z celého světa, z východu i z různých tzv. "třetích zemí", jsem si uvědomil, jak silně mi jdou už na nervy výplody zazobaných, bohatých "kulturních činitelů" ze zavedených západních demokratických zemí, jimž se v podstatě nic neděje, a tak si vymýšlejí různé nesmysly. Všechny ty filmy o krizi středního věku zazobaných právníků či žurnalistů... Aby nebylo mýlky: v Karlových Varech bylo možno zhlédnout i celou řadu dobrých západních filmů. Dobré byly zejména tehdy, když měli jejich tvůrci, kromě talentu a profesionální kompetence, také sebeironický smysl pro humor. Už jsme tu psali o vynikajícím, hlubokém, ale zároveň zábavném italském filmu Za všechno může Jidáš, jiným velmi dobrým, sebeironickým, komickým a přitom hlubokým snímkem byl německý film Whisky mit Wodka o natáčení filmu se stárnoucí nezvládnutelnou mužskou primadonou.

Ve středu večer byl velký sál hotel Thermal k prasknutí. Promítal se tam v jediném představení nejnovější film Larse von Triera Antichrist (2009). (V Británii jde do kin teprve v druhé polovině července 2009.) Film byl neuvěřitelným zklamáním. Přitom vedl k úvaze o některých závažných tématech.

Vzkazy akademikům od kolegů za vodou:

Syndrom vyvolenosti tzv. intelektuálních a uměleckých elit

9. 7. 2009 / Ivo V. Fencl

Do sebe zahleděná a přezrálá zdejší vědecky a učitelsky potrefená obec, zabydlená ve zdech starého a nově budovaného vysokého školství a v ústavech ctihodné České akademie věd, propadá dnes panice, i když každá z  jiných důvodů. I ve snech ji straší přízraky konce jedné epochy, kdy bylo sladko bádat a vyučovat nebo vědu a vědecky výzkumnickou a pedagogickou aktivitu předstírat. Do konce osmdesátých let jsme tu měli tři úplné university s režimně znormalizovanými týmy, jimž svým kvantem deseti fakult kralovala Universita Karlova. (Brno s universitou JEP mělo tehdy pět fakult, Palackého universita v Olomouci čtyři). Pro komplexní universitní vzdělání za přísných nároků zkoušejících na posluchače a při průběžném úbytku těch méně způsobilých (někteří nešťastníci odpadali i těsně před absolutoriem), kdy peníze ještě nešly za posluchači, to v našich historických zemích stačilo. Byla zde řada dalších specializovaných vysokých škol universitního typu s nižšími požadavky (jedna veterinární, pět samostatných pedagogických fakult, vysoká škola politická a vysoká škola policejní). Každá z nich měla svéráznou historii, někdy tristní, jejich formování zatím uniká pozornosti, ač důsledky, například ve školství, sklízíme dodnes.

Afghánistán: Dohnat a předehnat?

9. 7. 2009 / Karel Dolejší

V afghánské provincii Helmand právě probíhá dlouho ohlášená ofenzíva americké námořní pěchoty, jejímž cílem je připravit Talibán o podstatnou část jeho příjmů. V Helmandu se údajně produkuje kolem 70% afghánského opia, které představuje hlavní zdroj obživy místních obyvatel a současně i hlavní položku v talibánském rozpočtu. Jenže povstalci se stahují do jiných částí země a ofenzíva tedy jejich ozbrojené síly příliš citelně nezasáhne.

Očekávalo se, že Talibán bude Helmand ze všech sil bránit, protože má pro něj z finančního hlediska centrální význam. To se ale podle všeho zatím neděje, ozbrojený odpor byl spíše ojedinělý a milice se stahují do sousedících sektorů kontrolovaných Němci a Italy. Američtí velitelé se prý domnívají, že povstalci jsou zaskočeni a nevědí, jak na ofenzívu odpovědět. Podobné vysvětlení se ovšem z hlediska někoho, kdo nepřemýšlí mozkem amerického důstojníka, nejeví jako příliš pravděpodobné.

Jak to bylo (a bude) na technopárty?

9. 7. 2009 / František Řezáč

Představitel studentů z koleje 17. listopadu v Praze pan Jiří Krupka jako jeden z postižených BORDELEM, který v blízkosti koleje dělali tzv. squateři, obhajuje jednání své i svých kolegů, vedoucí k vyklizení vily Milada. Tedy: kdo dělá BORDEL a nedá si rozumně domluvit, musí být donucen - policií - k pořádku, aby nerušil práva sousedů na klid a pořádek.

Paní Buzková, modlíte se také? aneb blízká setkání třetího druhu

Chroničtí petenti píší další "otevřený" dopis - už se zase volí generální ředitel ČT

9. 7. 2009 / Štěpán Kotrba

Mezi signatáři výzvy nechybí Zdeněk Svěrák, Jiří Krejčík, Juraj Herz, Hana Hegerová, Věra Chytilová, Ludvík Vaculík, Olga Sommerová, Jan Svěrák, Jan Hřebejk, Ladislav Smoljak, Zdeněk Troška, Petra Procházková, Fero Fenič, Břetislav Rychlík, Petr Oslzlý, Jiří Stránský, Vladimír Merta, Petr Jarchovský, Igor Chaun, Daniela Fischerová, J.A. Pitinský, Jiří David, Eva Salzmannová, Jiří Žáček nebo Filmový a televizní svaz (FITES), Asociace režisérů a scénaristů (ARAS),představitelé Rady uměleckých obcí, PEN klubu, Obce spisovatelů, signatářů Charty 77 a další.

Oč jde? No samozřejmě o volbu nového ředitele České televize. "Ve středu 8. 7. 2009 se otevřeným dopisem k situaci v České televizi obrátilo na představitele nejvýznamnějších politických stran České republiky 100 osobností českého kulturního a veřejného života", píše se v tiskové zprávě. A následuje výčet rozhořčených "kulturních celebrit", které si myslí, že právě jim patří Česká televize a oni budou řídit její chod "ve jménu veřejnoprávnosti". Vrací se emocemi nabitá bouřlivá doba vánoc roku 2000? Vrací se televizní krize? Spacáky čekají, vlajky se žehlí a spřátelení novináři opět vytvářejí komentáře předem? Když Fero Fenič, Břetislav Rychlík, Olga Sommerová či Martin Mejstřík podepisují nějakou petici, je jasné, že úplně celá "gultůrní" fronta přechází do útoku. V tu chvíli je totiž "ohrožena demokracie". V tu chvíli jsou totiž ohrožena koryta jejích hysterických zastánců.

◄ Paní Buzková, modlíte se také? aneb blízká setkání třetího druhu --- Senátor Žantovský (ODA), poslankyně Buzková (ČSSD, zde bez mandátu), Ladislav Smoljak (Divadlo J.Cimmrmana) a Břetislav Rychlík sledují vystoupení Tomáše Halíka (Církev Svatá, zde bez mandátu). Kavčí hory, 29. 12. 2000

Lidé, kteří neexistují

9. 7. 2009

KD│Jednou ze záhad ohledně řízení mnoha médií je to, jak jsou některé názory vylučovány "z hlavního proudu" a ve zpravodajství chybějí --- dokonce i když je zastává mnoho dobře informovaných lidí, napsal v blogu na NYT Paul Krugman.

Nejznámější příklad představuje příprava k válce v Iráku: Ke skepsi ohledně důvodů k válce se přistupovalo jako k okrajovému názoru, i když důkazy prezentované jestřáby byly chabé a řady skeptiků zahrnovaly mnoho lidí s excelentním kreditem z oblasti národní bezpečnosti.

Tlak na devastaci Klánovického lesa ve prospěch golfového hřiště se zvyšuje

9. 7. 2009

Vážení čtenáři Britských listů,

dovoluji si Vás oslovit zprávou, jejíž tématem je bezprecedentní a zdánlivě nepochopitelné ohrožení Klánovického lesa. Jeho několikaletá veřejná obrana má pravděpodobně jednu z posledních šancí na úspěch. K tomu, aby tato iniciativa byla úspěšná, potřebujeme širší podporu veřejnosti, píše Pavel Roušar.

Myšlenka na umístění golfového areálu do přírodního parku Klánovický les takovým způsobem, že by zasahoval dvěma třetinami své rozlohy do přírodní rezervace Cyrilov a jednou třetinou do evropsky chráněné lokality Natura 2000, je podnikatelským plánem společnosti Forest Golf Resort Praha (FGRP). To, že projekt nebyl ihned odkázán do zákonných mezí České republiky a že nebyl jako takový okamžitě pozastaven a že nebyl územní plán Klánovického lesa změněn podle řádně předloženého návrhu - tedy na lesní plochu nahrazující plochu SO2- je selhání Magistrátu hl.m.Prahy a primátora Pavla Béma. A nejen to. Tento projekt je navíc pražským magistrátem, a nejen jím, nadále podporován, což lze považovat za ukázkové selhání české demokracie.

Je veřejným zájmem chránit veřejný prostor, nebo podporovat jeho privatizaci?

9. 7. 2009 / Bohumil Kartous

Situaci okolo Klánovického lesa je možné považovat za případovou studii o boji za veřejný zájem. A nejde tady zdaleka jen o les, i když o něj jde především. Jde o to ukázat na tomto případu, že na straně věcí veřejných se ocitá občanská společnost zoufale sama, protože instituce, která jí má vycházet v ochraně jejích zájmů vstříc, privatizuje veřejný zájem sama pro sebe a pro spřátelenou lobby. Jde o to ukázat, že divoká privatizace z devadesátých let, kdy tato společnost přišla k miliardovým majetkovým újmám, pokračuje na různých úrovních dosud, a že hodnoty, o které tato společnost přichází, nejsou zdaleka jen hmotné....

V rámci demokracie musíme publikovat i protidemokratické názory

9. 7. 2009 / Jan Čulík

Příspěvek Lukáše Visingra je tragickou ukázkou toho, co právě demokracii oslabuje. Souhlasím s panem Visingrem, že existují dva různé názory na demokracii; jeden z nich, že demokracie svou podstatou musí dovolovat i protidemokratické názory. Taková představa existuje především v anglosaských zemích. Její podstatou je důvěra v "rozumnost" voličů.

Úředníci chybují u repetentů v přídavcích na dítě

Pozor: Vracet musí příjemce!

9. 7. 2009

Neudělali jste maturitu, opravky máte v září, přestali jste být žákem školy a úřednice vám při odhlášce dětských přídavků řekla, že je budete brát až do konce srpna? Právě u vás může zazvonit exekutor!, upozorňuje čtenář Jan Beer.

Neznalost zákona neomlouvá, říká staré známé pravidlo. Mnozí žáci středních škol dnes zavítali na Úřady práce. Podporu nedostanou, jejich cesta tak musí vést na úřad, který vyplácí přídavky na děti, aby nahlásili, že už nejsou žáky školy a byli vyřazeni z evidence těch, jež pobírají nárokovou sociální dávku.

POZNÁMKA NA OKRAJ:

O užívání slova a svobodě projevu, neboli O pedofilech, kteří si hrají na schovávanou

9. 7. 2009 / Uwe Ladwig

Zase se jednou v BL diskutuje o 'svobodě slova' a už bych se toho tentokrát ani nezúčastňoval, kdyby tam nebylo to zajímavé spojení se zájmem lidí, kteří žádají, aby se pedofilové celého světa mohli alespoň na internetu podívat na zneužívání dětí. Z tohoto důvodu dnes napíšu jen krátce něco o divném užívání slov a o hře obhájců zobrazování pedofilního jednání na schovávanou.

V těchto dnech bylo v BL v různých příspěvcích možno číst leccos o svobodě slova, společnosti, země, informačních technologiích a o zákazu myšlení -- a dokonce také o svobodě vyjadřování. V dubnu 2008 jsem už ohledně svobody slova poukázal na to, že jde o svobodu lidí a jejich možnosti beztrestně projevit své myšlenky. Tentokrát to bylo tak nějak stejné, ačkoliv se to opisovalo také jinými, podle mého však vlastně i tentokrát nevýstižnými pojmy.

Pedofilové, rasisté a dodržování zákonů

9. 7. 2009 / Karel Dolejší

Ač je to už takřka k neuvěření, Uwemu Ladwigovi se podařilo s použitím německé analogie posunout debatu o kauze Stwora přece jen o kus dále. Především, uplatníme-li analogii důsledně, Stworův Zvědavec podle dobrozdání řady kompetentních instancí publikoval antisemitské a a antiromské články, čímž pravděpodobně porušil platný český zákon. (Ponechávám stranou skutečnost, že forma, jakou byl Stwora obviněn, představuje skutečně právní paskvil. S věcnou podstatou - publikací nenávistných článků - to ovšem není v rozporu, jde o procedurální záležitost. Stwora by měl být samozřejmě vyšetřován na základě řádného obvinění.)

V Německu před volbami dobojováno?

9. 7. 2009 / Alena Borůvková

Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier (SPD) a kancléřka Angela Merkelová (CDU) se utkají 27. září 2009 o Bundestag. Výsledky parlamentních voleb určí, zda v Německu opět vznikne velká koalice či zda se podaří sestavit vládu pouze černo-žlutou či červeno-zelenou. Případně, zda se CDU/CSU nebo SPD poprvé odváží sestavit trojkoalici s FDP a Zelenými.

Povolební situace však začíná nabývat čím dál konkrétnějších obrysů už teď.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za červen 2009

12. 7. 2009

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2009 přispělo celkem 209 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 48 370.86 Kč, příjem z reklamy byl 2000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.6 2009 částku 63 103.34 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a

Filmový festival Karlovy Vary 2009 | Hypoteční, finanční ... ekonomická krize | Barack Obama a jeho politika | Sankt Peterburg prosinec 2008 | Zdravotnictví a reformy | Čína | Zelení | "Antigerontismus" - staří lidé v české společnosti | Írán